INTERNATIONAL INTERDISCIPLINARY JOURNAL OF DERMATOVENEROLOGY AND RELATED DISCIPLINES

Transcription

1 VOLUME XIV, NUMBER 4, 2014 INTERNATIONAL INTERDISCIPLINARY JOURNAL OF DERMATOVENEROLOGY AND RELATED DISCIPLINES BRATISLAVA PRAha indexed in slovak national BIBLIOGRAPHY AND BIBLIOGRAPHIA MEDICA SLOVACA issn:

2

3 OBSAH XlV, 4, 2014, DERMA 4 Kontaktní alergie u atopického ekzému Contact allergy in atopic eczema Dastychová, E. 14 Sledovanie expresie proteínu p16 v tkanive kožných karcinómov Evaluation of p16 protein expression in cutaneous carcinomas Bartoš, V., Kullová, M., Doboszová, J. firemné informácie 19 Kolodium forte 20 DEKUBITUS, NÁVOD NA ÚČINNÉ OŠETROVANIE 21 Be ceuticals: starnutie pleti vám už nemusí robiť vrásky 22 BIODERMÁLNE NITE BIO MEYISUN 23 Niťový lifting novinka v liftingovom ošetrovaní pleti tváre a tela 24 Lokálna liečba onychomykózy aktuálny stav 25 VITISES Najkompletnejšie a najinovatívnejšie ošetrenie na stimuláciu pigmentácie 26 Pozvánka na akreditovaný certifikovaný výukový seminár 27 Pozvánka na 2. Anatomicko-estetický seminár 27 Pozvánka na májový laserový kongres OVERTE SI VEDOMOSTI 28 OVERTE SI VEDOMOSTI Buchvald, J. aktuálne číslo bohatý archív poradňa Pokyny pre autorov nájdete na 1

4 DERMA Medzinárodný interdisciplinárny časopis pre dermatovenerológiu a príbuzné odbory. Časopis Slovenskej laseroterapeutickej spoločnosti. ČÍSLO 4, ROČNÍK XIV, december 2014 MUDr. Vladimír Bartoš, PhD. Oddelenie patologickej anatómie FNsP, Žilina Prof. MUDr. Jozef BUCHVALD, DrSc. Dermatovenerologická klinika LF UK a UN, Bratislava Prof. MUDr. Ľudovít DANIHEL, PhD. Ústav patologickej anatómie LF UK, Bratislava Prim. MUDr. Hana DUCHKOVÁ, DrSc. primárka Dermatovenerologického oddelenia Masarykovej nemocnice, Ústí nad Labem Doc. MUDr. Jozef FEDELEŠ, CSc. Klinika plastickej chirurgie LF UK a UN, Bratislava MUDr. Marie HAVRÁNKOVÁ Národný onkologický ústav, Bratislava Doc. Ing. Jarmila HOJEROVÁ, PhD. Ústav biotechnológie a potravinárstva, sekcia kozmetológie STU, Bratislava Prof. MUDr. Jagienka JAUTOVÁ, PhD. Dermatovenerologická klinika LF UPJŠ, Košice Doc. RNDr. Daniela KOŠŤÁLOVÁ, CSc. Farmaceutická fakulta UK, Bratislava Prof. MUDr. Štefan KRAJČÍK, CSc. Klinika geriatrie SZU, Bratislava MUDr. Milena OSUSKÁ Dermatovenerologická klinika LF UK a UN, Bratislava Prof. MUDr. Peter PRUŽINEC, CSc. Odd. klinickej imunológie a alergológie UN, Bratislava MUDr. Ružena SOCHOROVÁ, CSc. Lekárska kozmetika LIFE STYLE, Bratislava Prof. MUDr. Viera ŠTVRTINOVÁ, CSc. II. interná klinika LF UK a UN, Bratislava Prof. MUDr. Mária ŠIMALJAKOVÁ, PhD. Dermatovenerologická klinika LF UK a UN, Bratislava MUDr. Jana ŠRÁMEKOVÁ 1. laserové a dermatokozmetické centrum, Bratislava Prof. MUDr. Danka ŠVECOVÁ, PhD. Dermatovenerologická klinika LF UK a UN, Bratislava Ing. Katarína TRAUBNEROVÁ Calendula, a. s., Nová Ľubovňa MUDr. Mária ŽILÍNKOVÁ Dermatovenerologická klinika SZU, Bratislava DERMA 4/2014 vydavateľka: Ing. Emília Juračková SPOBAD Kalištná 7, Bratislava IČO: Šéfredaktor: Prof. MUDr. Jozef Buchvald, DrSc. Zástupkyňa šéfredaktora: Doc. RNDr. Daniela Košťálová, CSc. Jazyková redaktorka: Mgr. Elena Stuppacherová Grafická úprava: Dana Michlíková Tlač: Ultra Print, s.r.o., Pluhová 49, Bratislava Distribúcia: LK Permanent, spol. s r.o., Hattalova 12, Bratislava 3 ISSN: Evidenčné číslo Ministerstva kultúry SR EV 1062/08 Odborné príspevky prešli jazykovou korektúrou a recenziou. Za ich odbornú úroveň a pôvodnosť zodpovedajú autori. Za obsah a jazykové spracovanie textových i obrazových reklám zodpovedajú ich objednávatelia. Časopis je distribuovaný bezplatne. Časopis vychádza štvrťročne a je indexovaný v Slovenskej národnej bibliografii a v Bibliographia Medica Slovaca. Náklady na toto číslo časopisu DERMA boli uhradené z príjmov za reklamu, ktorá je v časopise uverejnená, preto jej objednávateľom vyslovujeme poďakovanie. Záujemcovia si môžu články pozrieť a stiahnuť od prvého čísla časopisu DERMA 2010 na stránke v rubrike Archív. KREDITY Odborné publikácie uverejnené v časopise DERMA sú hodnotené redakčnou radou kreditmi v zmysle poverenia Slovenskej akreditačnej rady pre kontinuálne medicínske vzdelávanie, n. o. (SACCME). Autori písomne dostanú potvrdenie o získaní kreditov, ktoré bude podpísané šéfredaktorom časopisu. Kredity budú priznané v zmysle vyhlášky MZ SR č. 366/2005 takto: Odborný článok - hlavný autor 15 kreditov - spoluautor 10 kreditov Kredity sa neudeľujú reklamným materiálom. Atestovaní dermatovenerológovia a lekári zaradení do predatestačnej prípravy z dermatovenerológie, ktorí časopis nedostávajú, majú možnosť objednať si ho na adrese vydavateľstva. Príspevky posielajte na adresu: Prof. MUDr. Jozef BUCHVALD, DrSc. Dermatovenerologická klinika LF UK a UN Mickiewiczova 13, Bratislava jzfbuchvald@gmail.com, Informácie: Ing. Emília Juračková mobil: , jurackova.emilia@gmail.com Nájdete nás na: 2

5 Prof. MUDr. Mária Šimaljaková, PhD., MHA V predposledný decembrový deň roku 2014 sa dožíva významného životného jubilea prednostka Dermatovenerologickej kliniky LFUK + UN v Bratislave prof. MUDr. Mária Šimaljaková, PhD., MHA. Po štyroch doterajších prednostoch tohto pracoviska profesoroch V. Reinsbergovi, J. Trégerovi, L. Chmelovi a J. Buchvaldovi sa ujala vedúcej funkcie v r s plným vedomím dôležitého postavenia kliniky v systéme liečebne-preventívnej činnosti, pedagogiky a výskumu nielen v rámci Univerzity Komenského a Univerzitnej nemocnice, ale aj s pocitom zodpovednosti za rozvoj odboru v celoslovenskom meradle. Prof. Šimaljaková sa narodila v centrálnej časti Bratislavy, kde strávila celé detstvo a školské roky s výnimkou krátkych prázdninových pobytov na milovanej Orave. V škole nielen vynikala svojím prospechom, ale aj otvorenosťou až živelnosťou prejavov, pre ktoré ju až dodnes jej priatelia oslovujú menom Živa. Po maturite na gymnáziu navštevovala lekársku fakultu v Bratislave, kde promovala v r Po ukončení vysokoškolského štúdia prejavila záujem o dermatovenerológiu a menovite pre jej užší odbor lekársku mykológiu. Jej pôsobiskom sa preto stala Dermatovenerologická klinika LFUK, kde po 3-ročnom študijnom pobyte začala v r pracovať vo Výskumnom mykolo gic - kom laboratóriu. Popri vedecko-výskumnej práci sa podieľala aj na liečebne-preventívnej a pedagogickej činnosti kliniky. Postupne získala atestáciu I. a II. st. z dermatovenerológie a z korektívnej der ma tológie. Usilovná práca v odbore lekárskej mykológie vyústila v obhajobe kandidátskej dizertácie (1989), neskôr sa habilitovala na docentku (1997) a v r bola inaugurovaná za profesorku pre odbor dermatovenerológia. Od počiatku pôsobenia na klinike sa venovala predovšetkým mykologickej problematike, kde dosiahla pozoruhodné prioritné poznatky, menovite v prieskume ohniskovosti mykotických infekcií, najmä mikrospórie. V ostatných rokoch je poprednou pracovníčkou v rozvíjaní terapie biologikami, hlavne pri psoriáze. Je poverovaná mnohými klinickými skúškami týchto moderných postupov, s výsledkami oboznamuje našu aj zahraničnú odbornú lekársku komunitu početnými prednáškami (153), odbornými publikáciami (208) a učebnými textmi pre študentov (5). Získala 6 cien Slovenskej lekárskej spoločnosti za najlepšie publikácie roka. Úspešne zvládla riešenie úloh v rámci VEGA. Je obdivuhodné, ako prof. Šimaljaková plní množstvo liečebne-preventívnych, pedagogických a výskumných úloh spolu s riešením personálnych a ekonomických problémov pracoviska a ako ich zosúlaďuje s vedením doktorandov a lekárov k atestácii. Predsedá komisii pre obhajoby doktorandských dizertácií, atestačnej komisii, pôsobí v kategorizačnej komisii MZ SR, je krajskou odborníčkou pre dermatovenerológiu, bola aj prodekankou LFUK pre výchovno-vzdelávaciu činnosť. Po niekoľkoročnom pôsobení vo funkcii vedeckej sekretárky Slovenskej mykopatologickej spoločnosti sa stala jej prezidentkou a je aj viceprezidentkou Slovenskej dermatovenerologickej spoločnosti, členkou redakčných rád časopisov DERMA, Derma revue a Dermatológia pre prax. Od roku 2014 má titul MHA v odbore verejné zdravotníctvo. Tento výpočet je len stručným vyjadrením činnosti a zásluh jubilantky o rozvoj pracoviska a odboru dermatovenerológia. Vážená pani profesorka, milá Živa, prajem Ti osobne aj s Tvojimi priateľmi do budúcnosti najmä dobré zdravie, veľa pracovného elánu, príjemné pracovné prostredie aj rodinné zázemie a množstvo ďalších úspechov! Prof. MUDr. Jozef Buchvald, DrSc., emerit. prof. 3

6 Kontaktní alergie u atopického ekzému Contact allergy in atopic eczema Dastychová, E., I. dermatovenerologická klinika FN u sv. Anny v Brně a LF MU Souhrn Byla srovnávána frekvence kontaktní senzibilizace mezi soubory pacientů se základní diagnózou atopický ekzém (n 953, věk 37,6 let) a pacienty ekzematiky neatopiky (n 1447, věk 48,9 let) vyšetřenými v letech U všech pacientů byly provedeny epikutánní testy s vybranými pomocnými látkami přípravků farmaceutických a kosmetických, s vybranými pomocnými látkami průmyslové oblasti, s alergeny evropské standardní sady a vybranými látkami přírodní povahy (celkem bylo testováno 65 alergenů). Na parabeny bylo senzibilizováno pouze 0,4 % pacientů se základní diagnózou atopický ekzém, v souboru neatopiků 1,5 %. V souboru pacientů s atopickým ekzémem byla nižší také frekvence senzibilizace na alcoholes adipis lanae 2,2 %, v souboru neatopiků 4,1 %. U pacientů se základní diagnózou atopický ekzém byl vyšší procentuální podíl senzibilizovaných na nikl, 15,9 %, u neatopiků 13,1 %. Ve frekvenci procentuální senzibilizace na kobalt rozdíly nebyly, v obou souborech bylo senzibilizováno 5 %, nepatrný byl rozdíl v procentuální senzibilizaci na chrom, atopici 3,1 %, neatopici 3 %. Na parafenylendiamin vykazovalo alergickou reakci pouze 1,3 % pacientů se základní diagnózou atopický ekzém, u neatopiků 2,3 %. Neatopici byli častěji senzibilizováni na thiuram-mix, 2,3 %, atopici 1,5 %, podobně na epoxidovou pryskyřici, neatopici 2,6 %, atopici pouze 0,6 %. Na látky přírodní povahy byli senzibilizováni frekventněji neatopici, na peruánský balzám 8,2 %, atopici 5,2 %, na fragrance-mix neatopici 6,4 %, atopici 4,8 %, na propolis neatopici 5,9 %, atopici 4,2 %, na extr. Chamomillae neatopici 3,7 %, atopici 2,9 %. Při hodnocení binomickým testem byla statisticky významně vyšší frekvence senzibilizace na testované kontaktní alergeny zjištěna v souboru neatopiků, pouze nebyl statisticky významný rozdíl ve frekvenci senzibilizace na vybrané pomocné látky průmyslové oblasti. U pacientů se základní diagnózou atopický ekzém byla zjištěna kontaktní senzibilizace ve 49 % souboru, u pacientů neatopiků v 53,3 % souboru (u 46,7 % souboru pacientů neatopiků se jednalo o iritační dermatitidu). Abstract A comparison was made of the frequency of contact sensitisation between cohorts of patients with the basic diagnosis of atopic eczema (n 953, age 37.6 years) and, as regards eczema, non-atopic patients (n 1447, age 48.9 years), examined in the years 2001 through In all patients, patch tests were carried out with selected adjuvants of pharmaceutical and cosmetic preparations, with selected adjuvants of preparations from the industrial area, with allergens of the European Standard Series, and with selected substances of natural character (altogether 65 allergens were tested). Only 0.4 % of patients with the basic diagnosis of atopic eczema were sensitised to parabens; in the non-atopic cohort it was 1.5 %. The cohort of patients with atopic eczema also showed a lower frequency of sensitisation to the alcoholes adipis lanae, 2.2 %; in the non-atopic cohort the frequency was 4.1 %. In patients with the basic diagnosis of atopic eczema, the percentage of those sensitised to nickel was higher, 15.9 %; in non-atopics the percentage was As regards the frequency of percentage sensitisation to cobalt, there were no differences, both cohorts exhibiting a 5% sensitisation; the difference in the percentage sensitisation to chromium was only a slight one, the atopics and non-atopics showing 3.1 % and 3 % respectively. Only 1.3 % of patients with the basic diagnosis of atopic eczema exhibited an allergic reaction to paraphenylenediamine; in non-atopics it was 2.3 %. Non-atopic pa tients were more frequently sensitised to thiuram-mix, 2.3 %; in atopics it was 1.5 %. The situation was similar with sensitisation to epoxy resin: 2.6 % and only 0.6 % in non-atopics and atopics, respectively. Sensitisation to substances of natural character was more frequent in non-atopics : 8.2 % of them was sensitised to the balsam of Peru, but only 5.2 % of atopics ; the values of sensitisation to fragrance- -mix were 6.4 % and 4.8 % in non-atopics and atopics respectively, for propolis the values were 5.9 % and 4.2 %, and for the camomile extract 3.7 % and 2.9 % in non-atopics and atopics, respectively. When evaluation by means of a binomial test was used, the cohort of non-atopics showed a statistically significantly higher frequency of sensitisation to the contact allergens tested, whereas the difference in the frequency of sensitisation to the selected industrial adjuvants was not statistically significant. In patients with the basic diagnosis of atopic eczema, contact sensitisation was detected in 49 % of the cohort; in non-atopic patients the percentage of sensitisation was 53.3 % of the cohort (46.7 % of the non-atopic cohort was affected with irritant dermatitis). 4

7 Klíčová slova Kontaktní přecitlivělost kontaktní ekzém atopický ekzém pomocné látky evropská standardní sada látky přírodní povahy. Úvod S kontaktní senzibilizací se setkáváme obvykle u pacientů s poškozenou kožní bariérou, která může být poškozena primárně geneticky, jako je tomu u pacientů s atopickým ekzémem, nebo sekundárně zevními vlivy vedoucími k vývinu iritační dermatitidy. Mohou se uplatnit i vzájemné kombinace, tj. atopický ekzém může být modifikován iritačními faktory zevního prostředí (mytí a čištění kůže, vlivy prostředí pracovního, faktory klimatické). Kontaktní přecitlivělost lze tedy očekávat nejčastěji u pacientů se základní diagnózou atopický ekzém a dále u pacientů s obrazem iritační dermatitidy, která může mít různou intenzitu včetně obrazu klinicky minimálně vyjádřených. Průnik alergenů je u pacientů s poškozenou kožní bariérou usnadněn, a zda se vyvine kontaktní přecitlivělost, souvisí s jejich senzibilizačním potenciálem, koncentrací a s délkou expozice, resp. s opakovanou expozicí. Spektrum kontaktních alergenů je velmi široké, uplatnit se mohou jak alergeny z prostředí domácího, tak alergeny z prostředí pracovního, tj. kovy, gumárenské chemikálie, plastické hmoty a další dle charakteru zaměstnání. Nutno počítat také s obsahovými součástmi přípravků farmaceutických a kosmetických, ať již jde o látky účinné, látky pomocné, látky přírodní povahy včetně vonných komponent. (2, 3, 4, 5) Zajímalo nás zjištění, zda jsou rozdíly ve frekvenci senzibilizace v souboru pacientů se základní diagnózou atopický ekzém ve srovnání s pacienty ekzematiky, kteří atopický ekzém neměli v anamnéze. Charakteristika souboru V průběhu let bylo vyšetřeno v dermatoalergologické ambulanci na I.dermatovenerologické klinice ve FN u sv. Anny v Brně celkem 2400 pacientů ekzematiků, jejichž průměrný věk byl 44,4 let, mužů bylo 745 ( věk 44,6), žen 1655 ( věk 44,3). V souboru bylo 953 pacientů se základní diagnózou atopický ekzém, což je 39,7 % souboru, neatopiků bylo 1447, tj. 60,3 % souboru. Průměrný věk pacientů se základní diagnózou atopický ekzém byl ve srovnání s neatopiky nižší, 37,6, u neatopiků 48,3 let. Více pacientů s atopickým ekzémem tvořily ženy, 688, tj. 41,6 % souboru žen, jejich průměrný věk byl ve srovnání se ženami bez atopické anamnézy výrazně nižší, 37,4 roků, oproti 49,2. Muži se základní diagnózou atopický ekzém tvořili 35,3 % souboru mužů, jejich průměrný věk byl ve srovnání s neatopiky taktéž nižší, 37,9, oproti 48,3 let. (tab. 1) Key words Contact sensitisation contact eczema atopic eczema adjuvants European Standard Series substances of natural character. Nejvíce pacientů se základní diagnózou atopický ekzém bylo vyšetřeno ve věkové dekádě let, 275, tj. 28,9 % souboru atopiků. V souboru pacientů bez atopické anamnézy bylo nejvíce vyšetřených ve věkové dekádě let, 365, tj. 25,2 % a let, 323, tj. 22,3 % souboru neatopiků. (tab. 2) V osobní anamnéze pacientů se základní diagnózou atopický ekzém byla zjištěna u 262, tj. 27,5 % souboru, alergická rýma, u 150, tj. 15,7 % souboru, alergická konjunktivitida a u 131, tj. 13,7 % souboru, astma bronchiale. (tab. 3) V rodinné anamnéze pacientů se základní diagnózou atopický ekzém byl zjištěn nejčastěji z atopických onemocnění atopický ekzém u 27 % souboru, alergická rýma u 26 % a astma bronchiale u 24,3 % souboru. Procentuální podíl těchto atopických onemocnění při hodnocení binomickým testem byl statisticky významně vyšší ve srovnání s pacienty bez atopické anamnézy. Alergickou Tab. 1. Charakteristika souboru dle pohlaví, průměrného věku a vztahu k atopii počet věk celkem ,4 muži ,6 ženy ,3 vztah k atopii počet % věk A ,7 37,6 N ,3 48,9 A ,3 37,9 N ,7 48,3 A ,6 37,4 N ,3 49,2 Tab. 2. Rozdělení souboru dle věkových dekád dekáda A N n 953 % n 1447 % ,0 37 2, , , , , , , , , , , , , ,0 22 1, ,0 2 0,1 Tab. 3. Atopický ekzém osobní anamnéza osobní anamnéza A n 953 % alergická rýma ,5 alergická konjunktivitida ,7 astma bronchiale ,7 5

8 Tab. 4. Rodinná anamnéza vztah k atopii rodinná anamnéza atopický ekzém alergická rýma astma bronchiale alergická konjunktivitida Tab. 6. Rozdělení souborů A/N dle lokalizace ekzému lokalizace A N n 953 % n 1447 % , ,4 <0, , ,0 <0, , ,2 <0, , ,1 >0,05 Tab. 5. Rozdělení souborů A/N dle profesí profese A % N % n 953 n 1447 úředníci , ,6 v domácnosti , ,4 kovoprůmysl , ,7 zdravotnictví ,8 92 6,4 chemický průmysl 31 3,3 54 3,7 uklízečky 25 2,6 38 2,6 stavebnictví 22 2,3 37 2,6 zemědělství 16 1,7 27 1,9 ostatní , ,3 A n 953 N n 1447 počet % počet % obličej a krk , ,1 0,001 ruce a předloktí , ,7 <0,001 nohy a bérce , ,2 0,001 generalizovaně 45 4,7 75 5,2 >0,05 konjunktivitidu udávalo v rodinné anamnéze pouze 9,8 % souboru, tj. méně než v souboru neatopiků, ale domníváme se, že pacienti s alergickou konjunktivitidou byli zahrnuti z části mezi pacienty s alergickou rýmou, neboť obvykle se obě onemocnění manifestují současně jako rinokonjuktivitida. (tab. 4) V rodinné anamnéze u atopiků byl procentuální podíl atopických nemocí (kromě konjunktivitidy) statisticky významně vyšší. (Binomický test hodnocení na 5 % hladině významnosti.) Rozdělení souborů pacientů s atopickým ekzémem a bez atopické anamnézy dle profese je uvedeno v tabulce č. 5. Nejpočetnější skupinu souboru pacientů se základní diagnózou atopický ekzém tvořili úředníci, ženy v domácnosti, pracovníci kovoprůmyslu a zdravotnictví. Pracovní zařazení v kovoprůmyslu a ve zdravotnictví není pro pacienty s atopickým ekzémem optimální a v některých případech bylo naprosto nevhodné, neboť vedlo k exacerbaci atopického ekzému a zvýšenému riziku vývinu kontaktní přecitlivělosti. Obdobné rozdělení dle profesí jsme zjistili také u pacientů bez atopické p p anamnézy, pouze úředníci tvořili nižší podíl ve srovnání s atopiky, 19,6 % souboru. Nejčastěji se ekzém manifestoval u pacientů se základní diagnózou atopický ekzém na rukou a předloktích, v 72,9 % souboru, což svědčí o tom, že se výrazně uplatňují vlivy pracovní činnosti. Ruce a předloktí byly statisticky významně častěji postiženy ve srovnání se souborem pacientů bez atopické anamnézy, kde mělo ruce a předloktí postiženo pouze 41,7 % souboru. V souboru pacientů neatopiků byl nejčastěji postižen obličej, ve 45,1 % souboru, což je statisticky významné ve srovnání s pacienty atopiky a statisticky významně častěji byly u neatopiků také postiženy nohy a bérce. (tab. 6) Metodika V souboru pacientů ekzematiků, jak se základní diagnózou atopický ekzém, tak bez atopické anamnézy, byla při vyšetření v dermatoalergologické ambulanci zhodnocena anamnéza, klinický obraz, lokalizace a průběh onemocnění a následně byly, vždy v době remise ekzému (záda alespoň 4 týdny bez ekzémových projevů), provedeny epikutánní testy s vybranými pomocnými látkami přípravků farmaceutických a kosmetických (tab. 7), dále s vybranými pomocnými látkami průmyslové oblasti (tab. 8), s alergeny evropské standardní sady (dále ESS) (tab. 9) a s vybranými látkami přírodní povahy (tab. 10). Součástí ESS jsou některé alergeny, které náleží mezi pomocné látky přípravků farmaceutických a/nebo kosmetických (parabeny, formaldehyd, Kathon CG, alcoholes adipis lanae), proto frekvenci senzibilizace na tyto alergeny jsme hodnotili v rámci pomocných látek. Také mezi látky přírodní povahy náleží některé alergeny, které jsou součástí ESS (peruánský balzám, fragrance-mix, fragrance-mix II, sesquiterpenolaktony-mix, primin), frekvence senzibilizace na tyto alergeny byla posuzována v rámci látek přírodní povahy. Mezi látky přírodní povahy jsme zařadili, s určitými výhradami, také obě směsi fragrantů. Celkem bylo testováno 65 kontaktních alergenů. Testování bylo provedeno dle pravidel ICDRG (International Contact Dermatitis Research Group). Doba aplikace testů byla 48 hodin, odečítání po sejmutí, za 72 a 96 hodin (v indikovaných případech i po týdnu). Hodnocení alergických reakcí dle ICDRG: + erytém a infiltrace, ++ erytém, infiltrace a papulky, +++ erytém, infiltrace, papulky a vezikulky. K testování byly použity alergeny firmy Chemotechnique, které jsou v ČR registrovány a testovací náplast Curatest firmy Lohmann & Rauscher. Srovnávali jsme frekvenci senzibilizace na jednotlivé skupiny alergenů v souborech pacientů se základní diagnózou atopický ekzém a bez atopické anamnézy (tab. 1). 6

9 Výsledky a diskuse Ve výsledcích testovaného souboru pomocných látek (tab. 7) (obr. 1, 2, 3, 4) bylo překvapivé zjištění, že na parabeny bylo senzibilizováno pouze 0,4 % pacientů se základní diagnózou atopický ekzém, v souboru neatopiků 1,5 %. Také byla zjištěna nižší frekvence senzibilizace na alcoholes adipis lanae, 2,2 %, zatím co v souboru neatopiků 4,1 %, což lze vysvětlit vyšším počtem pacientů s lokalizací ekzému na nohou a bércích, tj. jednalo se o mnohé pacienty léčené v předchozím období s bércovými ulceracemi, u kterých bývá senzibilizace na alcoholes adipis lanae nejčastější. V souboru atopiků byla zjištěna vyšší frekvence senzibilizace na bronopol, 2,1 %, který náleží mezi konzervanty uvolňující formaldehyd. Také byla zjištěna vyšší frekvence senzibilizace v tomto souboru na směs izotiazolinových derivátů Kathon CG (směs chlormetylizotiazolinonu a metylizotiazolinonu v poměru 3 : 1). Celkem bylo zjištěno v souboru atopiků 194 alergických reakcí, tj. procentuální podíl činil 20,4 %, v souboru neatopiků 362 alergických reakcí s procentuálním podílem 25 %. Při porovnání procentuální senzibilizace na testovanou sadu pomocných látek přípravků farmaceutických a kosmetických byla statisticky významně vyšší frekvence senzibilizace v souboru pacientů neatopiků (tab. 7a). Pacienti používali celkem různých přípravků kosmetických a 411 přípravků farmaceutických pro zevní terapii. Dále byly systematicky testovány vybrané pomocné látky průmyslové oblasti, které mohou být přítomny i v běžných přípravcích pro domácnost (tab. 8) (obr. 5). V souboru pacientů se základní diagnózou atopický ekzém bylo zjištěno 68 reakcí na tyto vybrané pomocné látky, což odpovídá 7,1 % souboru, v souboru pacientů neatopiků 115, tj. 7,9 % souboru. Při porovnání procentuální senzibilizace na testovanou sadu pomocných látek průmyslových kapalin nebyla statisticky významně rozdílná frekvence senzibilizace mezi atopiky a neatopiky (tab. 8a). Alergeny ESS, které nepatří mezi pomocné látky přípravků kosmetických a farmaceutických a ani Tab. 7. Frekvence senzibilizace na konzervační látky a další pomocné látky přípravků farmaceutických a kosmetických podskupina deriváty kyseliny p-hydroxybenzoové formaldehyd a formaldehyd odštěpující konzervanty izotiazolinové deriváty kvarterní amoniové baze diquanidiny ostatní antioxidanty emulgátory a další alergen/k/v A (n 953) N (n 1447) AR % AR % Parabeny-mix 16 % vaz. 4 0,4 21 1,5 Formaldehyd 1 % aqua 20 2,1 35 2,4 Bronopol 0,5 % vaz. 20 2,1 20 1,4 Diazolidinylurea 2 % vaz. 9 0,9 12 1,3 Quaternium-15 1 % vaz. 10 1,0 9 0,6 Imidazolidinylurea 2 % vaz. 6 0,6 9 0,6 DMDM-hydantoin 2 % aqua 4 0,4 5 0,3 Kathon CG 0,01 % aqua 18 1,9 16 1,1 Benzalkoniumchlorid 0,1 % vaz. 12 1,3 17 1,2 Chlorhexidindiglukonát 0,5 % aqua 10 1,0 19 1,3 Dibromodikyanobutan/ fenoxyetanol (1:4) 1 % vaz. 12 1,3 24 1,7 Chloracetamid 0,2 % vaz. 10 1,0 22 1,5 Glutaraldehyd 0,3 % vaz. 4 0,4 7 0,5 Triklosan 2 % vaz. 1 0,1 10 0,7 Dichlorofen 0,5 % vaz. 2 0,2 5 0,3 Chlorokrezol 1 % vaz. 2 0,2 4 0,3 Fenoxyetanol 1 % vaz. 2 0,2 3 0,2 Kyselina sorbová 2 % vaz. 2 0,2 4 0,3 Chlorquinaldol 5 % vaz. 1 0,1 4 0,3 Dodecylgalát 0,3 % vaz. 11 1,2 27 1,9 Butylhydroxyanizol 2 % vaz. 3 0,3 7 0,5 Propylgalát 0,5 % vaz. 3 0,3 4 0,3 Butylhydroxytoluen 2 % vaz ,1 Alcoholes adipis lanae 30 % vaz. 21 2,2 59 4,1 Kokamidopropylbetain 1 % aqua 4 0,4 5 0,3 Trolamin 2,5 % vaz. 3 0,3 9 0,6 Propylenglykol 5 % vaz. 2 0,2 2 0,1 Důležité údaje komentované v textu týkající se frekvence senzibilizace jsou ve všech tabulkách označeny černým puntíkem. Tab. 7a. Statistické hodnocení (binomický test) A N p n 953 % n 1447 % počet AR , ,0 0,007 Obr. 1. Eczema atopicum et contactum diazolidinylurea++ (přípravky kosmetické), nikl+++ (bižuterie anamnestická reakce), extr. Chamomillae+ (kosmetické přípravky) uklízečka Obr. 2. Eczema atopicum et contactum prof. Kathon CG+++ (průmyslové kapaliny) soustružník 7

10 XlV, 4, 2014, DERMA Tab. 8. Frekvence senzibilizace na pomocné látky průmyslových kapalin podskupina odštěpující formaldehyd izotiazolinové deriváty alergen/k/v Parmetol B90 (metylen-bis (metyloxazolidin)) 1 % vaz. Bioban CS-1135 (směs 3,4- -dimetyloxazolidinu a 3,4,4- -trimetyloxazolidinu) 1 % vaz. Grotan BK (1,3,5-tris- (2-hydroxyetyl)-hexahydrotriazin) 1 % aqua Bioban CS-1246 (1-aza-3, 7-dioxa-5-etylbicyclo (3,3,0) octan) 1 % vaz. Bioban P 1487 (směs 4- -(2-nitrobutyl) morfolinu a 4,4- -(2-etyl-2-nitro-trimetylen) dimorfolinu) 1 % vaz. Kathon 893 (oktylizotiazolinon) 0,025 % vaz. Proxel GXL (1,2-benzizotiazolin- -3-on Na-Salt) 0,1 % vaz. A (n 953) N (n 1447) AR % AR % 12 1,3 17 1,2 8 0,8 14 1,0 8 0,8 12 0,8 8 0,8 8 0,6 2 0,2 8 0,6 3 0,3 7 0,5 2 0,2 3 0,1 konzervant Benzotriazol 1 % vaz. 1 0,1 2 0,1 Amerchol L 101 (paraffinum 16 0,7 28 1,9 emulgátory liquidum a alcoholes adipis lanae) 50 % vaz. Dietanolamin 2 % vaz. 8 0,8 16 1,1 Tab. 8a. Statistické hodnocení (binomický test) A N p n 953 % n 1447 % počet AR 68 7, ,9 0,469 mezi látky přírodní povahy, byly rozděleny do čtyř podskupin: kovy, gumárenské chemikálie, plastické hmoty a účinné látky přípravků farmaceutických (tab. 9) (obr. 6, 7, 8, 9, 10, 11). Nejvyšší frekvence senzibilizace byla zjištěna na nikl. U pacientů se základní diagnózou atopický ekzém byl procentuální podíl senzibilizovaných na nikl vyšší, 15,9 %, u neatopiků 13,1 %. V procentuální senzibilizaci na kobalt rozdíl mezi pacienty s atopickým ekzém a ne atopiky zjištěn nebyl, nepatrný rozdíl byl v procentuální senzibilizaci na chrom. Do souboru gumárenských chemikálií jsme zařadili také parafenylendiamin, i když zdrojem senzibilizace na parafenylendiamin jsou častěji barvy na vlasy než výroba předmětů z pryže. Na parafenylendiamin bylo senzibilizováno pouze 1,3 % pacientů se základní diagnózou atopický ekzém, ekzematici neatopici byli senzibilizováni ve 2,3 %. Souvislost lze spatřovat nejspíše v tom, že pacienti neatopici byli častěji vyššího věku oproti pacientům se základní diagnózou atopický ekzém, tj. že barvení vlasů praktikovali déle než soubor mladších pacientů atopiků. Také na thiuram-mix, tj. směs akcelerátorů vulkanizace pryže, byli častěji senzibilizováni neatopici, je zde souvislost s výkonem povolání. Na plastické hmoty Obr. 3. Eczema atopicum et contactum triclosan+ (přípravky farmaceutické) Tab. 9. Frekvence senzibilizace na skupiny alergenů a jednotlivé alergeny ESS skupina A (n 953) N (n 1447) alergen/k/v alergenů AR % AR % Niklsulfát 5 % vaz , ,1 Kobaltchlorid 1 % vaz. 48 5,0 73 5,0 kovy Kaliumdichromát 0,5 % 30 3,1 44 3,0 vaz. Kalafuna 20 % vaz ,5 IPPD 0,1 % vaz. 15 1,6 18 1,2 Thiuram-mix 1 % vaz. 14 1,5 34 2,3 gumárenské Parafenylendiamin 1 % vaz. 12 1,3 34 2,3 Merkapto-mix 2 % vaz ,8 Merkaptobenzotiazol 2 % vaz. 4 0,4 10 0,7 plastické hmoty účinné látky přípravků farmaceutických Epoxidová pryskyřice 1 % vaz. 6 0,6 37 2,6 Paratertiarybutyl-fenolformaldehydová pr. 1 % vaz. 5 0,5 10 0,7 Neomycinsulfát 20 % vaz. 27 2,8 73 5,0 Clioquinol 5 % vaz. 4 0,4 17 1,2 Benzokain 5 % vaz. 2 0,2 6 0,4 Tixokortolpivalát 0,1 % vaz. 2 0,2 1 0,1 Budesonid 0,01 % vaz. 3 0,4 6 0,4 Obr. 4. Eczema atopicum et contactum kyselina sorbová (kosmetické přípravky) 8

11 Tab. 9a. Statistické hodnocení (binomický test) A N p n 953 % n 1447 % počet AR , ,4 0,011 Tab. 10. Látky přírodní povahy Obr. 5. Eczema atopicum et contactum prof. benzizotiazolinon+ obráběč kovů a zámečník skupina alergenů parfémy a látky podobného složení éterické oleje rostlinné extrakty se senzibilizovali častěji neatopici, zvláště na epoxidové pryskyřice, 2,6 % souboru, což souvisí s výkonem povolání, tj. jednalo se většinou o onemocnění z povolání. Pacientů se základní diagnózou atopický ekzém bylo senzibilizováno na epoxidové pryskyřice pouze 0,6 %, tj. v zaměstnání do práce s epoxidy nejsou, pokud nedojde k omylu, pacienti s atopickým ekzémem zařazováni. Z účinných látek přípravků farmaceutických byli častěji senzibilizováni na neomycin neatopici, v 5 %, oproti 2,8 % senzibilizovaných atopiků. Toto zjištění souvisí nejspíše s častějším používáním farmaceutických přípravků obsahujících neomycin pacienty starších věkových skupin, např. k terapii bércových ulcerací. Při porovnání procentuální senzibilizace na testované skupiny alergenů (kovy, gumárenské chemikálie, plastické hmoty, účinné látky přípravků farmaceutických) byla statisticky významně vyšší frekvence senzibilizace v souboru pacientů neatopiků (tab. 9a). Mezi látky přírodní povahy byly zařazeny také směsi vonných komponent fragrance-mix a fragrance-mix II, které převahou k látkám přírodní povahy náleží (tab. 10) (obr. 12). Procentuálně byli častěji senzibilizováni na peruánský balzám, na fragrance- -mix i na propolis pacienti neatopici, což bude nej- alergen/k/v A (n 953) N (n 1447) AR % AR % Peruánský balzám 25 % vaz. 50 5, ,2 Fragrance-mix 8 % vaz. 46 4,8 93 6,4 Propolis 5 % eth. 40 4,2 86 5,9 Fragrance-mix II 14 % vaz. 2 0,2 2 0,1 Čajovníkový olej 10 % ol.olivae 14 1,5 37 2,6 Extr. Chamomillae 0,2 % eth. 28 2,9 53 3,7 Extr. Arnicae 2 % vaz. 27 2,8 29 2,0 Extr. Calendulae 0,2 % eth. 10 1,0 18 1,2 Sesquiterpenolaktony- -mix 0,1 % vaz. 6 0,6 10 0,7 Primin 0,01 % vaz. 2 0,2 1 0,1 Tab. 10a. Statistické hodnocení (binomický test) Obr. 6. Eczema atopicum et contactum nikl pruriginózní forma ( niklový svrab ) A N p n 953 % n 1447 % počet AR , ,9 <0,001 Obr. 7. Eczema atopicum et contactum prof. nikl++ obráběč kovů Obr. 8. Eczema atopicum et contactum prof. chrom++, kobalt++ (cement), thiuram-mix++ (pryž) zedník 9

12 Obr. 9. Eczema atopicum et contactum IPPD+++ (obal mobilního telefonu), disperzní oranž 3++, disperzní oranž 1++ (projev latentní přecitlivělosti s IPPD), lyral+-++ (kosmetické přípravky), thiomersal+ (anamnestická reakce) hodinář Obr. 10. Eczema atopicum et contactum prof. thiuram -mix++ (guma rukavic), formaldehyd+++, Bronopol+-++ (kosmetické přípravky) dělnice při výrobě smažených brambůrek obvykle signalizuje senzibilizaci na parfémy, neboť z peruánského balzámu se často jednotlivé komponenty k výrobě parfémů získávají. Primární senzibilizace tedy může souviset s používáním fragrantů, ale může také souviset s dermatologickou či jinou terapií. Propolis je často využíván v přípravcích lidového léčitelství a je součástí také některých přípravků kosmetických, tj. příčinou alergických reakcí na peruánský balzám, fragrance-mix a propolis může být primárně propolis. Taktéž na čajovníkový olej byli častěji senzibilizováni neatopici. Je využíván v lidovém léčitelství poměrně často a je také součástí některých přípravků kosmetických. Při porovnání procentuální senzibilizace na testovanou sadu látek přírodní povahy (včetně fragrantů) byla statisticky významně vyšší frekvence senzibilizace v souboru pacientů neatopiků (tab. 10a). V tabulce č. 11 jsou souhrnně uvedeny procentuální podíly skupin alergenů, jak se podílely na kontaktní senzibilizaci pacientů se základní diagnózou atopický ekzém a neatopiky. Procentuální podíl kontaktní senzibilizace na kovy byl u pacientů se základní diagnózou atopický ekzém výrazně vyšší, 27 %, oproti pacientům ekzematikům, kteří v anamnéze atopický ekzém neměli, u nich pouze 19,7 %. V senzibilizaci na látky přírodní povahy mezi pacienty atopiky a neatopiky podstatný procentuální podíl ve frekvenci senzibilizace zjištěn nebyl. Na parfémy byli spíše ovlivněno vyšším věkovým průměrem pacientů neatopiků, tj. že kontakt s alergeny obecně byl v časově delším úseku. Také je třeba vzít v úvahu, že mezi peruánským balzámem (obsahuje: skořicový alkohol, skořicový aldehyd, kyselinu skořicovou, eugenol, izoeugenol, kyselinu benzoovou, benzylbenzoát, benzylaldehyd, benzylalkohol, kalafunu, limonen, vanilin a další), fragrance-mix (obsahuje: skořicový alkohol, skořicový aldehyd, α-amylskořicový aldehyd, eugenol, izoeugenol, hydroxycitronellal, oak moos absolute a geraniol) a propolisem (obsahuje: skořicový alkohol, kyselinu skořicovou, 3-hydroxiskořicovou, 3-metoxiskořicovou, kyselinu kávovou, dimetylkávovou, vanilin a další) je možnost skupinové přecitlivělosti. Společnou komponentou ve všech třech směsích alergenů jsou deriváty kyseliny skořicové. Častěji bývá skupinová přecitlivělost mezi peruánským balzámem a fragrance-mix, které kromě derivátů kyseliny skořicové mají ještě společnou komponentou eugenol a izoeugenol. Zdrojem senzibilizace může tedy být jedna ze směsí těchto alergenů. Peruánský balzám je součástí např. Višněvského balzámu, který je využíván stále dosti často v terapii bércových ulcerací a také pyodermií, zvláště v ambulancích chirurgických a ambulancích praktických lékařů. Dnes senzibilizace na peruánský balzám, zvláště u mladších jedinců, však Obr. 11. Eczema atopicum et contactum tixokortolpivalát (kortikosteroidní externa) Obr. 12. Eczema atopicum et contactum extr. Calendulae++ (měsíčková mast) 10

13

14 Tab. 11. Alergické reakce procentuální podíl skupin alergenů (A/N) souhrnně A (853 AR) N (1552 AR) AR % AR % kovy , ,7 nikl , ,8 látky přírodní povahy , ,8 parfémy , ,2 ostatní 73 30, ,8 látky pomocné přípr. kosmet. a farmaceut , ,3 konzervanty , ,2 antioxidanty 17 8, ,7 emulgátory 30 15, ,0 gumárenské chemikálie 85 10, ,1 látky pomocné průmyslových kapalin 68 8, ,4 konzervanty 44 64, ,7 emulgátory 24 35, ,3 účinné látky přípravků farmaceutických 38 4, ,6 plastické hmoty 11 1,3 47 3,0 Tab. 11a. Statistické hodnocení souhrnně (binomický test) A N p n 953 % n 1447 % počet AR , ,3 <0,001 Tab. 12. Profesionální kontaktní ekzém A/N A (n 953) N (n 1447) AR % AR % Eczema contactum profesionale 56 5,9 99 6,8 příčiny profesionálních ekzémů: látky pomocné průmyslových kapalin 16 28, ,3 kovy 14 25, ,1 z toho chrom 10 17, ,1 gumárenské chemikálie 9 16, ,2 plastické hmoty 8 14, ,3 látky přírodní povahy 3 5,4 5 5,1 jiné 6 10,7 5 5,1 Tab. 13. Srovnání procentuálního podílu senzibilizovaných pacientů se základní diagnózou atopický ekzém a neatopiky zjištěna kontaktní senzibilizace nezjištěna kontaktní senzibilizace p počet % počet % A n , ,8 0,049 N n , ,7 Vysvětlivky: A pacienti se základní diagnózou atopický ekzém N pacienti bez atopického ekzému v anamnéze k koncentrace v vehikulum AR alergická reakce častěji senzibilizováni neatopici. Také nebyl zjištěn podstatný procentuální rozdíl ve frekvenci senzibilizace na pomocné látky přípravků farmaceutických a kosmetických, u neatopiků byl mírně vyšší, 23,3 % oproti 22,9 %, ač by se dalo očekávat, že na pomocné látky budou častěji senzibilizování pacienti se základní diagnózou atopický ekzém, neboť mnozí z nich používali přípravky farmaceutické řadu let soustavně nebo opakovaně. Výrazný rozdíl ve frekvenci senzibilizace nebyl zjištěn ani v případě chemikálií gumárenských a pomocných látek průmyslových kapalin. Na účinné látky přípravků farmaceutických byli častěji paradoxně senzibilizováni pacienti bez atopického ekzému v anamnéze. Na plastické hmoty byli senzibilizováni častěji neatopici, 3 %, oproti 1,3 % atopiků, což souvisí s pracovním zařazením. U pacientů se základní diagnózou atopický ekzém bylo zjištěno celkem 875 alergických reakcí (n 953), u pacientů neatopiků (n 1 447). Při porovnání procentuální senzibilizace na testované kontaktní alergeny (ESS, vybrané pomocné látky přípravků farmaceutických, kosmetických a průmys lové oblasti, vybrané látky přírodní povahy) binomickým testem byla statisticky významně vyšší frekvence senzibilizace v souboru pacientů neatopiků (tab. 11a). Profesionální kontaktní ekzém byl zjištěn u 56 z 953 pacientů se základní diagnózou atopický ekzém, tj. v 5,9 % souboru (tab. 12), u neatopiků byl profesionální kontaktní ekzém diagnostikován u 99 z 1447 vyšetřených, tj. 6,8 % souboru. Příčinou profesionálních ekzémů byly u obou skupin ekzematiků nejčastěji pomocné látky průmyslových kapalin, 28,6 % u pacientů atopiků a 30,3 % u neatopiků. U pacientů s atopickým ekzémem vedly k profesionálnímu ekzému ve srovnání s neatopiky procentuálně častěji kovy (14/56, tj. 25 % u atopiků, 13/99 u neatopiků, tj. 13,1 %). V obou souborech se uplatnil jako příčina profesionálního ekzému nejčasněji chrom. Na gumárenské chemikálie a plastické hmoty byli častěji senzibilizováni neatopici. Vznik profesionálních kontaktních ekzémů u pacientů se základní diagnózou atopický ekzém svědčí o častém nevhodném pracovním zařazení těchto pacientů. U pacientů s atopickým ekzémem byla zjištěna kontaktní senzibilizace u 469 z 953, což odpovídá 49,2 % souboru, kontaktní senzibilizace zjištěna nebyla u 484, což je 50,8 % souboru. U pacientů bez atopického ekzému v anamnéze byla zjištěna kontaktní přecitlivělost u 771 z 1 447, tj. 53,3 %, kontaktní senzibilizace nezjištěna u 676, tj. 46,7 % souboru u těchto pacientů se tedy jednalo o iritační dermatitidu bez kontaktní přecitlivělosti. Procentuální podíl kontaktně senzibilizovaných pacientů se základní diagnózou atopický ekzém byl 12

15 statisticky významně nižší než procentuální podíl senzibilizovaných neatopiků (tab. 13). V případě zjištění alergických reakcí v epikutánních testech ať již se jedná o pacienta se základní diagnózou atopický ekzém, či bez tohoto onemocnění v anamnéze, je třeba vždy správně interpretovat relevanci epikutánního testu v aktuálním čase, tj. zhodnotit, zda zjištěná senzibilizace na určitý kontaktní alergen v daném časovém období ovlivnila, či ovlivňuje klinický obraz. Mnohdy se jedná o reakce anamnestické, tj. že k senzibilizaci došlo v předchozím období a epikutánními testy odhalený alergen nemá souvislost s klinickým obrazem. Zvláště u pacientů s atopickým ekzémem je třeba správně hodnotit charakter zjištěné reakce v epikutánním testu, tj. odlišit možné reakce iritační. Mohou je vyvolat např. směsi fragrance- -mix, fragrance-mix II, event. další, z látek pomocných např. benzalkoniumchlorid. Reakce je třeba sledovat v dostatečně dlouhém časovém období, minimálně 96 hodin, za sledování vývoje epikutánního testu. Reakce iritační se jeví obvykle jako ostře ohraničený erytém, který rychle odezní. Nesmíme však zapomínat také na pozdně iritační reakce, jejichž odlišení od reakcí alergických je nejvíce obtížné. V dřívějších letech obecně panoval názor, že u pacientů s atopickým ekzémem je v souvislosti s poruchou celulární imunity možnost vzniku kontaktní přecitlivělosti snížena. Nebyl doceněn dostatečně význam poruchy kožní bariéry u těchto pacientů. Jak prokazují mnohé studie, rozdíly ve frekvenci kontaktní senzibilizace mezi soubory pacientů se základní diagnózou atopický ekzém a neatopiky nebývají obvykle statisticky významné nebo jsou rozdíly nepodstatné. Toto prokazuje např. Landeck et. al. v retrospektivní studii s výsledky epikutánních testů za 16 let ( ), rozdíl ve frekvenci kontaktní senzibilizace u pacientů s atopickým ekzémem v anamnéze a neatopiky nebyl zjištěn. (7) Také severoamerická dermatoalergologická sekce neprokázala podstatné rozdíly ve frekvenci senzibilizace u ekzematiků se základní diagnózou atopický ekzém ve srovnání s neatopiky. Tato zjištění se týkala jak dětí do 18 let, tak i velkého souboru dospělých. (9) K podobným závěrům, že nebývá podstatný rozdíl ve frekvenci senzibilizace mezi pacienty se základní diagnózou atopický ekzém a neatopiky, ať již se jedná o dospělé, či dětské pacienty, došly i další studie. (1,6) U pacientů s atopickým ekzémem, u nichž adekvátní terapie nevede ke zlepšení, je třeba pomýšlet na možnost kontaktní přecitlivělosti, zvláště pak na obsahové komponenty přípravků farmaceutických, případně kosmetických. (8) Závěr Na možnost kontaktní přecitlivělosti je nutno u pacientů s atopickým ekzémem vždy pomýšlet. Spektrum kontaktních alergenů se podstatně neliší od spektra kontaktních alergenů zjištěných u pacientů neatopiků. Pozornost je třeba při epikutánním testování věnovat správné interpretaci epikutánních testů, tj. odlišit reakce iritační. Na možnost kontaktní alergie u pacientů s atopickým ekzémem je třeba myslet zvláště tehdy, pokud se atopický ekzém při adekvátní terapii nelepší, případně naopak zhoršuje. V těchto případech se nezřídka uplatňují jako kontaktní alergeny obsahové součásti přípravků farmaceutických, ať již jde o látky účinné nebo pomocné. Zdrojem senzibilizace mohou být i přípravky lidového léčitelství, které někteří pacienti s atopickým ekzémem s oblibou používají. Bylo předneseno na IX. kongresu českých a slovenských dermatovenerologů s mezinárodní účastí v Praze Literatura 1. Buckley, D.A., Basketter, D.A., Kan-King-Yu, D. et al. Atopy and contact Alleny to gragrance: allergic reactions to the gragrance mix I (the Larsen mix). Contact Dermatitis, 2008, 59, Dastychová, E., Nečas, M. Konzervanty uvolňující formaldehyd jako příčina profesionálních ekzémů u obráběčů kovů. Čes-slov Derm, 2009, 84 (2), Dastychová, E., Nečas, M. Kontaktní přecitlivělost na alergeny Evropské standardní sady. Čes-slov Derm, 2009, 84 (6), Dastychová, E., Nečas, M. Kontaktní přecitlivělost na pomocné látky přípravků kosmetických a farmaceutických u ekzematiků. Čes-slov Derm, 2010, 85 (2), Dastychová, E., Nečas, M. Kontaktní přecitlivělost na pomocné látky průmyslových kapalin. Česká dermatovenerologie, 2013, 3 (1), Fortina, A.B., Romano, I., Peserico, A., Eichenfield, L.F. Contact sensitization i very young children. J Am Acad Dermatol (Epub akad of print), Landeck, I., Schalock, P., Baden, L., González, E. Contact sensitization pattern in 172 atopic subjects. Int J Dermatol, 2011, 50, Niebuhr, M., Kapp, A., Werfel, T., Heratizadeh, A. Kontaktallergie und Atopie. Hautarzt, 2011, 62, Zug, K.A., McGinley-Smith, D., Warshaw, E.M. et al. Contac allergy in children referred for patch testing: North American Contact Dermatitis Group data, Arch Dermatol, 2008, 144, Doc. MUDr. Eliška Dastychová, CSc. I. dermatovenerologická klinika FN u sv. Anny v Brně Pekařská BRNO Tel.: Fax: eliska.dastychova@fnusa.cz 13

16 Sledovanie expresie proteínu p16 v tkanive kožných karcinómov Evaluation of p16 protein expression in cutaneous carcinomas Bartoš, V. 1, Kullová, M. 2, Doboszová, J. 3 1) MUDr. Bartoš Vladimír, PhD., Oddelenie patologickej anatómie FNsP v Žiline, V. Spanyola 43, Žilina 2) prim. MUDr. Kullová Milada, Dermatovenerologický stacionár, FNsP v Žiline 3) MUDr. Doboszová Jana, Pracovisko patologickej anatómie, Medicyt, s. r. o., Žilina Súhrn Cieľ práce: Proteín p16 je multifunkčný tumor supresorický proteín, ktorý zohráva kľúčovú úlohu v regulácii bunkového cyklu, procese starnutia buniek a vzniku zhubných nádorov. Cieľom našej práce bolo imunohistochemické hodnotenie expresie proteínu p16 v tkanive karcinómov kože. Materiál a metodika: Súbor pozostával z 30 bazocelulárnych karcinómov (BCC) a 8 invazívnych skvamocelulárnych karcinómov (SCC) kože získaných od 33 pacientov. Výsledky: Imunohistochemická expresia proteínu p16 sa vyskytovala v l4 (46,6 %) BCC a 4 (50 %) SCC. Skupina p16-pozitívnych BCC pozostávala prevažne z nodulárneho typu a zahrňovala iba 2 prípady (14,2 %) s infiltratívnymi rastovými črtami. P16-negatívne BCC omnoho častejšie (n = 10; 62,5 %) obsahovali infiltratívne rastúcu zložku. V súbore všetkých p16-pozitívnych karcinómov bol výskyt solárnych degeneratívnych zmien väziva prakticky rovnaký ako pri p16-negatívnych karcinómoch (61,1 % vs. 60 %), pričom aj zastúpenie lézií lokalizovaných na hlave a krku bolo takmer identické (72,2 % vs. 70 %). BCC exprimujúce proteín p16 vykazovali nižšiu proliferačnú aktivitu ako p16-negatívne BCC (priemerný Ki-67 index 22,3 %.vs 36,8 %). Záver: V prezentovanej štúdii sa imunohistochemická expresia proteínu p16 vyskytovala približne v polovici prípadov BCC aj invazívnych SCC kože. BCC s infiltratívnejším charakterom rastu produkovali tento marker zriedkavejšie v porovnaní s bežným nodulárnym typom, čo napovedá, že pokles jeho tvorby môže zohrávať význam v získavaní agresívnejšieho fenotypu. Jednoznačný súvis medzi expresiou proteínu p16 v nádorovom tkanive a solárnou expozíciou sme nepotvrdili. Kľúčové slová: proteín p16, bazocelulárny karcinóm, skvamocelulárny karcinóm Abstract Objective: P16 protein is a multifunctional tumor suppressor protein, that plays an important role in the cell cycle regulation, cellular senescence and carcinogenesis. In our study, we immunohistochemically evaluated p16 protein expression in cutaneous carcinomas. Material and methods: Study group consisted of 30 basal cell carcinomas (BCCs) and 8 invasive squamous cell carcinomas (SCCs) of the skin obtained from 33 patients. Results: Immunohistochemical expression of p16 protein occured in l4 (46.6 %) BCCs and 4 (50 %) SCCs. P16-positive BCCs group composed mostly of nodular type and included only 2 cases (14.2 %) with infiltrative growth features. P16-negative BCCs much more frequently contained (n = 10; 62.5 %) an infiltrative growth component. Among all p16-positive cancers, the presence of solar degenerative changes of tissue was the same as was in p16-negative tumors (6l.1 % vs. 60 %). Even a percentage of lesions located on the head and neck was almost identical (72.2 % vs. 70 %). BCCs expressing p16 protein had a lower proliferative activity in contrast to p16-negative BCCs (mean Ki-67 index 22.3 %.vs 36.8 %). Conclusion: In the present study, immunohistochemical expression of p16 protein was found approximately in half cases of BCCs and invasive SCCs of the skin. BCCs with more infiltrative growth pattern produced this marker less frequently compared to usual nodular type, which suggests, that its decline in production may play role in acquiring of more aggressive phenotype. We have not confirmed a clear relationship between p16 protein expression in tumor tissue and solar exposition. Key words: p16 protein, basal cell carcinoma, squamous cell carcinoma Úvod Proteín p16 (označovaný aj ako p16ink4a) je multifunkčný tumor supresorický proteín, ktorý zohráva kľúčovú úlohu v regulácii bunkového cyklu, procese starnutia buniek a vzniku zhubných nádorov (1). V súčasnosti je u ľudí jednou z najintenzívnejšie študovaných molekúl. Fyziologicky funguje ako inhibítor cyklín dependentnej kinázy, čím v konečnom dôsledku spomaľuje rast buniek (1). Za normálnych okolností sa cyklín dependentné kinázy 4/6 viažu na cyklín D a vytvárajú komplex, ktorý fosforyláciou inaktivuje retinoblastómový (Rb) proteín. Fosforylo- 14

17 vaný Rb proteín sa uvoľňuje z transkripčného faktora E2F a tým mu umožňuje vstupovať do jadra. Faktor E2F v jadre následne zahajuje transkripciu cieľových génov, ktoré sprostredkujú progresiu bunkového cyklu z G1 do S fázy (1). Tým, že sa proteín p16 viaže na cyklín dependentné kinázy 4/6, zamedzuje ich interakcii s cyklínom D, preto ostáva Rb proteín naviazaný na faktor E2F (1). Celá táto kaskáda má v konečnom dôsledku za následok spomalenie až zastavenie bunkového cyklu zamedzením prechodu G1 do S fázy (obrázok 1). Obr. 1. Schéma molekulovej kaskády pôsobenia proteínu p16 v bunke. Mutácie génu p16 sa vyskytujú približne v 50 % všetkých zhubných nádorov u ľudí a nadprodukciu proteínu možno dokázať pri mnohých malignitách, napríklad pri cervikálnej intraepiteliálnej neoplázii a skvamocelulárnom karcinóme krčka maternice (2, 3), niektorých karcinómoch v oblasti hlavy a krku (4, 5, 6), adenokarcinóme pankreasu (7), lymfómoch (8), adenokarcinóme endometria (9), karcinóme vaječníka (10), karcinóme prsníka (11), karcinómoch pľúc (12), ako aj niektorých primárnych nádoroch mozgu (13). Z kožných malignít možno pozorovať expresiu proteínu p16 pri zhubnom melanóme (14, 15, 16), skvamocelulárnom karcinóme (17, 18, 19, 20) a bazocelulárnom karcinóme (16, 17, 21, 22, 23, 24). Pri karcinómoch kože pretrvávajú kontroverzné údaje ohľadom jeho produkcie v nádorových bunkách ako aj prognostickému významu, nakoľko viaceré štúdie prezentujú protichodné výsledky. V našom príspevku sme sa zamerali na sledovanie imunohistochemickej expresie proteínu p16 v tkanive vybraných karcinómov kože a výsledky porovnávali s údajmi v literatúre. Materiál a metodika Sledovaný súbor pozostával z 30 bazocelulárnych karcinómov (BCC) a 8 invazívnych skvamocelulárnych karcinómov (SCC), ktoré mali v rámci bioptického vyšetrenia imunohistochemicky detekovaný aj proteín p16 (monoklonová myšacia protilátka klon E6H4, ROCHE, ready to use). Imunoreaktivitu sme kvantifikovali ako priemerné percentuálne zastúpenie p16-pozitívnych nádorových buniek v celom nádorovom tkanive imunohistochemicky vyšetrovaného histologického rezu. Podľa publikácie autorov Zheng et al. (22) sme za pozitívne karcinómy považovali len tie, v ktorých množstvo nádorových buniek exprimujúcich proteín p16 dosahoval minimálne 5 %, ostatné sme kategorizovali ako negatívne. Okrem toho sme vo všetkých nádoroch imunohistochemicky vyšetrovali aj proliferačný antigén Ki-67 (monoklonálna myšacia protilátka klon MIB-1, DAKO, riedenie 1 : 100). Ki-67 index sme klasifikovali ako priemerné percentuálne zastúpenie Ki-67-pozitívnych nádorových buniek v celom nádorovom tkanive vyšetrovaného histologického rezu. Jednotlivé karcinómy boli odobrané chirurgickou excíziou a histologicky diagnostikované na oddelení patologickej anatómie FNsP v Žiline. Získané boli od 33 pacientov (20 mužov, 13 žien) vo vekovom rozpätí rokov (priemerný vek 71,1 roka). Topografická distribúcia nádorov v súbore bola nasledovná: tvárová časť hlavy (n = 19), mimotvárová časť hlavy (n = 6), krk (n = 2), trup (n = 7) a končatiny (n = 4). Vzorky sme po zaliatí do formalínu štandardne histologicky spracovali vo forme parafínových bločkov, farbili hematoxylínom a eozínom a podľa potreby špeciálnymi histochemickými a imunohistochemickými metodikami a hodnotili vo svetelnom mikroskope. Základné klinické informácie sme získavali zo sprievodného listu k zásielke bioptického materiálu. Výsledky Imunohistochemická expresia proteínu p16 sa vyskytovala v l4 (46,6 %) BCC a 4 (50 %) SCC. Pri BCC bola väčšinou fokálna a celkovým rozsahom nepresahovala 60 % nádorového tkaniva (obrázok 2 a 3). Pri SCC bola difúznejšia a čiastočne intenzív- Obr. 2. Fokálna pozitivita proteínu p16 pri nodulárnom BCC akcentovaná v periférnych úsekoch nádorových ložísk. Okolitá epiderma je negatívna (monoklonová myšacia protilátka klon E6H4, ROCHE, zväčšenie 100x). 15

18 a krku bolo takmer identické (72,2 % vs. 70 %). BCC exprimujúce proteín p16 vykazovali nižšiu proliferačnú aktivitu ako p16-negatívne BCC (priemerný Ki-67 index 22,3 %.vs 36,8 %), čo však bolo zapríčinené najmä tým, že v druhej skupine prevládali infiltratívnejšie rastúce typy, ktoré majú prirodzene vyšší rastový potenciál. Prehľad základných histopatologických a imunohistochemických nálezov jednotlivých prípadov je v tabuľkách 1, 2 a 3. Obr. 3. Nepravidelná pozitivita proteínu p16 pri nodulárnom BCC. Okolitá epiderma je miestami pozitívna (monoklonová myšacia protilátka klon E6H4, ROCHE, zväčšenie 100x). nejšia. Okrem niektorých nádorov s čistou cytoplazmatickou pozitivitou sa vo všetkých ostatných vyskytovala kombinovaná cytoplazmatická a jadrová pozitivita. V súbore p16-pozitívnych BCC išlo prevažne o nodulárny typ, pričom sme potvrdili len 2 prípady (14,2 %) s infiltratívnymi rastovými črtami. P16-negatívne BCC omnoho častejšie (n = 10; 62,5 %) obsahovali infiltratívne rastúcu zložku (obrázok 4). Pri obidvoch typoch karcinómov sme v okolitej nenádorovej epiderme potvrdili ojedinelú ložiskovú pozitivitu proteínu p16 v keratinocytoch celkovo v 7 prípadoch, z ktorých všetky boli lokalizované na hlave a histologicky sprevádzané solárnou degeneráciou kória. V súbore všetkých p16-pozitívnych karcinómov bol výskyt solárnych degeneratívnych zmien väziva prakticky rovnaký ako pri p16- -negatívnych karcinómoch (61,1 % vs. 60 %), pričom aj zastúpenie lézií lokalizovaných na hlave Obr 4. Absencia proteínu p16 pri infiltratívnom BCC (monoklonová myšacia protilátka klon E6H4, ROCHE, zväčšenie 100x). Diskusia Imunohistochemická expresia proteínu p16 v tkanive epidermálnych karcinómov kože je veľmi variabilná a výrazne varíruje v závislosti od jednotlivých štúdií. Niektoré práce uvádzajú (16, 23, 24), že prevažná väčšina (80 94,2 %) BCC je pozitívna na uvedený marker. Nižšiu hodnotu prezentujú Conscience et al. (17), ktorí potvrdili imunoreaktivitu v 50 % vyšetrovaných prípadov. Na druhej strane iní autori (22) zistili pozitivitu proteínu p16 len vo veľmi nízkom percente (14,9 %) sledovaných BCC. Podobné kontroverzné výsledky sú aj pri invazívnom SCC kože. Pokým niektoré štúdie (25, 26) dokázali imunohistochemickú expresiu proteínu p16 iba v malom počte invazívnych SCC, iné potvrdili (18, 19), že všetky biopticky vyšetrované prípady boli na tento marker pozitívne. Je viacero dôvodov vysvetľujúcich uvedené diskrepancie. Jedným z nich môže byť samotná definícia pozitivity, ku ktorej jednotliví autori pristupujú rozdielne. Napríklad Paolini et al. (23) vo svojej práci považovali za p16-pozitívne karcinómy tie, ktoré v tkanive obsahovali minimálne 1 % imunoreaktívnych nádorových buniek. Zheng et al. (22) definovali pozitivitu od 5 % a Corbalán-Vélez et al. (26) až od 10 % imunoreaktívnych buniek v nádorovom tkanive. Iné štúdie (18, 20, 24) zasa neuvádzajú žiadnu takúto percentuálnu hranicu, čím možno predpokladať, že všetky prípady s akoukoľvek prítomnosťou p16-imunoreaktívnych nádorových buniek považovali za pozitívne. V našej štúdii sme pri hraničnej hodnote 5 % potvrdili, že z 30 BCC bolo pozitívnych 46,6 % prípadov, čím sa výsledky takmer zhodujú s prácou autorov Conscience et al. (17). Takmer rovnaké percentuálne zastúpenie sa vyskytovalo aj v skupine SCC, hoci tento súbor bol príliš malý na objektívne porovnávanie. Pri nádoroch kože závisí tvorba proteínu p16 od viacerých vonkajších faktorov, ktoré je nutné zohľadňovať v prezentovaných výsledkoch. K jedným z nich patrí lokalizácia a s ňou súvisiaca rozdielna expozícia slnečnému žiareniu, ako aj infekcia HPV vírusmi. Doterajšie štúdie preukázali (27), že tvorba proteínu p16 v keratinocytoch je indukovaná UV-B žiarením. Preto nie je prekvapujúce, že jeho nadprodukciu možno pozorovať v tých epidermálnych léziách, v etiológii ktorých zohráva významnú úlohu slnečné 16

19 žiarenie, napríklad aktinická keratóza (18, 19), už spomínaný skvamocelulárny karcinóm (17, 18, 19, 20) a bazocelulárny karcinóm (16, 17, 21, 22, 23, 24) alebo keratoakantóm (20). Je pravdepodobné, že pri epitelových nádoroch kože nesúvisí tvorba proteínu p16 priamo s ich histologickým typom. Conscience et al. (17) vo svojej štúdii analyzovali tri typy kožných malignít: Bowenovu chorobu, invazívny SCC a BCC a nepozorovali medzi nimi rozdiely v expresii proteínu p16. Podobné výsledky uvádzajú aj iní autori (20) pri porovnávaní SCC a keratoakantómu. Conscience et al. (17) však zistili, že tento proteín produkovali omnoho častejšie karcinómy vyrastajúce na slnku exponovaných častiach tela, a to bez ohľadu na ich histologický typ. V našom súbore bolo zastúpenie p16-pozitívnych a p16-negatívnych karcinómov vyrastajúcich na hlave a krku (lokalita trvalo vystavená slnečnému žiareniu) takmer rovnaké a taktiež sme medzi týmito dvomi skupinami nepozorovali rozdiely vo výskyte solárnej degenerácie kože. Ďalším významným faktorom ovplyvňujúcim tvorbu proteínu p16 v nádorových bunkách je infekcia HPV. Je známe, že HPV vírusy zohrávajú významnú úlohu pri vzniku SCC a prekanceróznych skvamóznych lézií lokalizovaných najmä v niektorých častiach hlavy a krku (4, 5) a genitálnej oblasti (2, 3), v ktorých možno pri bioptickom vyšetrení veľmi často pozorovať koexpresiu HPV a proteínu p16. Na pochopenie ich vzájomného vzťahu uvádzame stručný prehľad základných molekulových mechanizmov. HPV obsahujú onkoproteíny E6 a E7, ktoré sa viažu na niektoré regulačné bielkoviny (napr. aj Rb prote- Tab 1. Prehľad základných histopatologických nálezov p16-pozitívnych BCC v našom súbore. (SE solárna elastóza, p16 Ep pozitivita proteínu p16 v okolitej epiderme, p16 Ca pozitivita proteínu p16 v karcinóme, Ki-67 Ca Ki-67 index v karcinóme, + prítomná, neprítomná). Vek Histologický typ BCC Lokalita SE p16 Ep p16 Ca Ki-67 Ca 59 nodulárny nos + 5 % 10 % 68 nodulárny skalp + 15 % 30 % 71 nodulárny ušnica + 5 % 70 % 72 nodulárny viečko + 25 % 1 % 62 nodulárny brucho 5 % 25 % 78 nodulárny nos % 30 % 78 nodulárno-infiltratívny nos % 30 % 81 nodulárny kútik oka 35 % 2 % 97 nodulárno-infiltratívny brada % 40 % 86 nodulárny nos + 25 % 15 % 79 nodulárny nos 30 % 15 % 35 superficiálno-nodulárny chrbát 10 % 15 % 35 nodulárny krk + 60 % 10 % 35 superficiálny plece 5 % 30 % Tab 2. Prehľad základných histopatologických nálezov p16-negatívnych BCC v našom súbore. Vek Histologický typ BCC Lokalita SE p16 Ep p16 Ca Ki-67 Ca 88 nodulárny chrbát 15 % 82 nodulárno-infiltratívny nos % 49 infiltratívny nos + 15 % 61 nodulárno-infiltratívny nos 35 % 69 nodulárno-infiltratívny ušnica % 71 infiltratívny nos + 25 % 74 nodulárno-infiltratívny viečko + 35 % 91 nodulárno-infiltratívny líce + 40 % 64 superficiálny chrbát 20 % 55 superficiálno-nodulárny plece 10 % 47 superficiálny hrudník 85 % 77 nodulárno-infiltratívny horná pera + 45 % 83 nodulárno-infiltratívny nos + 30 % 68 nodulárny chrbát 25 % 77 infiltratívny nos + 40 % 35 superficiálny chrbát 25 % ín). Po väzbe E7 s aktívnym (hypofosforylovaným) Rb proteínom sa tento proteín stáva inaktívnym, čím dochádza k uvoľneniu faktora E2F a progresii bunkového cyklu (2, 3). Za normálnych okolností Rb proteín inaktivujú CDK 4/6 prostredníctvom fosforylácie a následné hromadenie E2F vedie mechanizmom spätnej väzby k produkcii proteínu p16, ktorý zasa pôsobí inhibične na CDK 4/6. Tvorba proteínu p16 je teda negatívne kontrolovaná množstvom aktívneho (hypofosforylovaného) Rb proteínu (2, 3). Keďže vírusový onkoproteín E7 vychytáva aktívny Rb proteín, bunka sa napokon chová, akoby obsahovala málo proteínu p16, čo spätne indukuje jeho zvýšenú tvorbu (2, 3). V prípade HPV infekcie je teda zvýšená imunohistochemická expresia proteínu p16 nepriamym ukazovateľom aktivity vírusovej častice E7. Tento vzťah je veľmi dobre známy pri cervikálnej intraepiteliálnej neoplázii a SCC krčka maternice (2, 3). Pri karcinómoch kože však nie je ani zďaleka taký jednoznačný. Corbalán-Vélez et al. (2006) napríklad hodnotili súbor in situ a invazívnych SCC z genitálnej a extragenitálnej oblasti. Zistili, že celkové zastúpenie p16-pozitívnych prípadov bolo v obidvoch lokalitách približne rovnaké, avšak pozitívnu asociáciu medzi proteínom p16 a HPV potvrdili iba v léziách lokalizovaných v genitálnej oblasti. Z toho vyplýva, že v extragenitálnej oblasti je tvorba proteínu p16 v bunkách nezávislá od prítomnosti HPV a najskôr je indukovaná inými mechanizmami. V prípade BCC kože máme o tomto vzťahu pomerne málo informácií. Niektoré novšie práce (23, 28) však zistili prítomnosť beta-hpv až v % prípadov BCC kože, čo je prekvapivo vysoká prevalencia. Okrem 17

20 Tab 3. Prehľad základných histopatologických nálezov invazívnych SCC v našom súbore. Vek Histologický typ SCC invazívny (G 2) SCC invazívny (G 3) SCC invazívny (G 1) SCC invazívny (G 1) SCC invazívny (G 1) SCC invazívny (G 2) SCC invazívny (G 3) SCC invazívny (G 2) Lokalita toho Paolini et al. (23) potvrdili pri BCC aj signifikantnú asociáciu medzi expresiou proteínu p16 a beta-hpv. Zatiaľ nie je zrejmé, či by mohlo imunohistochemické hodnotenie proteínu p16 pri karcinómoch kože slúžiť aj ako prognostický ukazovateľ. Pri iných malignitách bol takýto vzťah potvrdený. Napríklad jeho nízka až absentujúca tvorba sa ako nepriaznivý prognostický parameter preukázala pri karcinóme vaječníka (10), karcinóme orofaryngu (5) a nazofaryngu (6), nemalobunkových karcinómoch pľúc (12) alebo malígnom melanóme (15). Naopak, pri karcinóme prsníka je zasa vysoká expresia tohto proteínu asociovaná s horšou prognózou (11). Nález cytoplazmatickej pozitivity proteínu p16 bol preukázaný ako negatívny prognostický ukazovateľ aj pri high- -grade astrocytómoch (13). Pri kožných karcinómoch nie je zatiaľ takýto súvis jednoznačne potvrdený. Výsledky niektorých prác však napovedajú (22, 26), že pokles tvorby proteínu p16 v tkanive SCC kože koreluje s ich agresívnejším biologickým správaním. Čo sa týka BCC, tak jedna štúdia (24) preukázala, že expresia proteínu p16 súvisela s infiltratívnym rastom a uvedený marker bol nadprodukovaný najmä v invazívnych okrajoch nádorových zoskupení. Výsledky našej práce však skôr napovedajú, že k jeho tvorbe dochádza častejšie v indolentných histologických typoch BCC. Záver V prezentovanej štúdii sme potvrdili, že imunohistochemická expresia proteínu p16 v tkanive BCC aj invazívnych SCC kože sa vyskytuje približne v polovici prípadov. BCC s infiltratívnejším charakterom rastu produkovali tento marker zriedkavejšie v porovnaní s bežným nodulárnym typom, čo napovedá, SE p16 Ep p16 Ca Ki-67 Ca pod okom 50 % ušnica % vestibulum nosa 80 % 10 % predkolenie 100 % 25 % predkolenie % 35 % spánková oblasť + 15 % šija + 50 % 30 % skalp % že pokles jeho tvorby môže zohrávať význam v získavaní agresívnejšieho fenotypu. Jednoznačný súvis medzi expresiou proteínu p16 v nádorovom tkanive a solárnou expozíciou sme nedokázali. Literatúra 1. Li J, Poi MJ, Tsai MD. Regulatory mechanisms of tumor suppressor P16(INK4A) and their relevance to cancer. Biochemistry, 2011; 50 (25): Rajčáni J, Adamkov M, Hybenová J et al. Detekcia regulačného proteínu p16/ink4a v dysplastickom dlaždicovom epiteli krčka maternice ako diagnostický nástroj prevencie karcinómu. Čes-slov Patol, 2009; 45 (4): Benevolo M, Mottolese M, Marandino F et al. Immunohistochemical expression of p16ink4a is predictive of HR-HPV infection in cervical low-grade lesions. Mod Pathol, 2006; 19 (3): Kašpírková J, Ondič O, Černá K, Skálová A. Možnosti průkazu biologicky relevantní papilomavirové infekce u maligních nádorů hlavy a krku v diagnostické patologii. Cesk Patol, 2013; 49 (1): Al-Swiahb JN, Huang CC, Fang FM et al. Prognostic impact of p16, p53, epidermal growth factor receptor, and human papillomavirus in oropharyngeal cancer in a betel nut-chewing area. Arch Otolaryngol Head Neck Surg, 2010; 136 (5): Mäkitie AA, MacMillan C, Ho J et al. Loss of p16 expression has prognostic significance in human nasopharyngeal carcinoma. Clin Cancer Res, 2003; 9 (6): Ohtsubo K, Watanabe H, Yamaguchi Y et al. Abnormalities of tumor suppressor gene p16 in pancreatic carcinoma: immunohistochemical and genetic findings compared with clinicopathological parameters. J Gastroenterol, 2003; 38 (7): Lee ES, Kim LH, Abdullah WA, Peh SC. Expression and alteration of p16 in diffuse large B cell lymphoma. Pathobiology, 2010; 77 (2): Engelsen IB, Stefansson I, Akslen LA, Salvesen HB. Pathologic expression of p53 or p16 in preoperative curettage specimens identifies high-risk endometrial carcinomas. Am J Obstet Gynecol, 2006; 195 (4): Surowiak P, Materna V, Maciejczyk A et al. Decreased expression of p16 in ovarian cancers represents an unfavourable prognostic factor. Histol Histopathol, 2008; 23 (5): Milde-Langosch K, Bamberger AM, Rieck G et al. Overexpression of the p16 cell cycle inhibitor in breast cancer is associated with a more malignant phenotype. Breast Cancer Res Treat, 2001; 67 (1): Tong J, Sun X, Cheng H et al. Expression of p16 in non-small cell lung cancer and its prognostic significance: a meta-analysis of published literatures. Lung Cancer, 2011; 74 (2): Arifin MT, Hama S, Kajiwara Y et al. Cytoplasmic, but not nuclear, p16 expression may signal poor prognosis in high-grade astrocytomas. J Neurooncol, 2006; 77 (3): Strmeňová V, Minariková E. Malígny melanóm kože. 1 vydanie, Martin: Osveta, 2005; s. 79. ISBN Mihic-Probst D, Mnich CD, Oberholzer PA et al. p16 expression in primary malignant melanoma is associated with prognosis and lymph node status. Int J Cancer, 2006; 118 (9):