ROZVOJOVÁ POMOC 2007 ZBORNÍK PRÍSPEVKOV EKONOMICKÁ UNIVERZITA V BRATISLAVE FAKULTA MEDZINÁRODNÝCH VZŤAHOV Z II. MEDZINÁRODNEJ VEDECKEJ KONFERENCIE

Transcription

1 EKONOMICKÁ UNIVERZITA V BRATISLAVE FAKULTA MEDZINÁRODNÝCH VZŤAHOV ZBORNÍK PRÍSPEVKOV Z II. MEDZINÁRODNEJ VEDECKEJ KONFERENCIE ROZVOJOVÁ POMOC 2007 Za finančnej podpory slovenskej oficiálnej rozvojovej pomoci BRATISLAVA

2 Usporiadateľ konferencie Fakulta medzinárodných vzťahov Ekonomickej univerzity v Bratislave Vedecká redaktorka zborníka prof. Ing. Ľudmila Lipková, CSc. Zostavovateľka zborníka Mgr. Ivana Raslavská Recenzenti zborníka doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc. doc. PhDr. František Škvrnda, CSc. doc. Ing. Miroslav Mečár, CSc. Vedecký výbor konferencie Predsedníčka: prof. Ing. Ľudmila Lipková, CSc. Členovia: Ing. Peter Hulényi prof. Ing. Víťazoslav Balhar, CSc. doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc. Organizačný výbor: Predsedníčka: Členovia: Mgr. Ivana Raslavská Ing. Michal Fabuš Ing. Lucia Gálová Ing. Tomáš Lichard Mgr. Boris Mattoš Ing. Radoslav Mizera Ing. Miroslav Mojžiš Ing. Richard Woltemar Autori: Kolektív autorov Autor fotografie na obálke: Ivana Raslavská Vydavateľ: Fakulta medzinárodných vzťahov Ekonomickej univerzity v Bratislave Dolnozemská 1/b, Bratislava Vydanie: prvé Tlač: Vydavateľstvo Ekonóm, Bratislava 2007 Náklad: 100 ks Rozsah: 168 strán ISBN Text neprešiel jazykovou úpravou. Všetky práva vyhradené.

3 OBSAH Informácia o založení, vývoji a aktuálnom stave Slovenskej agentúry pre medzinárodnú rozvojovú spoluprácu (SAMRS)... 5 PhDr. Zdenko Cho Problematika zapojování zemí ACP do světové ekonomiky příspevek EU... 7 doc. PhDr. Lenka Adamcová, CSc. Zameranie a priority oficiálnej rozvojovej pomoci nových členských krajín v kontexte priorít rozvojovej politiky Európskej únie Ing. Ingrid Brocková (Ne)výhody multilaterálnych donorov Ing. Peter Hulényi Makroekonomické aspekty pomoci role hospodářské politiky v rozvojových zemích Ing. Monika Jamborová Zmena klímy a rozvojová pomoc doc. Milan Kurucz, CSc. Novodobé trendy europské rozvojové politiky Florian Margan, Mgr. dipl.oec. dipl. Ing. str. Ps Význam rozvojovej pomoci a pôsobnosť SR v prioritných oblastiach Official Development Aid pre rok Mgr. Lucia Mokrá, PhD. Slovenská bilaterálna rozvojová spolupráca a jej zameranie na projektové krajiny PhDr. Iveta Námerová Where is the European Union s development policy heading? Ing. Tereza Němečková K vybraným aspektom financovania rozvojovej pomoci Európskej únie a jej členských štátov Ing. Jozef Polakovič, M.E.S.

4 Rozvojové teórie 20. storočia Mgr. Ivana Raslavská Remittances and development of recipient countries Mgr. Jiří Novosák, Mgr. Robert Stojanov Rozvojová pomoc ako nová dimenzia slovenskej zahraničnej politiky PhDr. Peter Weiss, CSc. Less Developed Countries in the Global Economy Ing. Richard Woltemar

5 Informácia o založení, vývoji a aktuálnom stave Slovenskej agentúry pre medzinárodnú rozvojovú spoluprácu (SAMRS) Slovenská agentúra pre medzinárodnú rozvojovú spoluprácu (SAMRS) bola založená k 1. januáru 2007 rozhodnutím ministra zahraničných vecí SR č. 57/2006 zo dňa ako rozpočtová organizácia MZV SR napojená na štátny rozpočet SR prostredníctvom rozpočtovej kapitoly MZV SR. Cieľmi vytvorenia agentúry boli predovšetkým: realizácia Národného programu oficiálnej rozvojovej spolupráce (NP ODA) zefektívnenie a flexibilné zapájanie mimovládneho sektora, akademického sektora, podnikateľského sektora, štátnej a verejnej správy do programov a projektov slovenskej ODA v rozvojových krajinách zlepšenie koherencie sektorových politík SR v oblasti rozvojovej pomoci vytvorenie podmienok na lepšiu spoluprácu a koordináciu medzi jednotlivými rezortmi pre poskytovanie ODA Agentúra svojím vznikom na seba prevzala kompetencie administratívnych a kontraktačných jednotiek Trustového fondu (ACU TF) a Bratislava-Belehrad fondu (ACU BBF). Agentúra zabezpečuje všetky činnosti súvisiace s riadením a administráciou projektového cyklu Národného programu oficiálnej rozvojovej pomoci a spravuje tomu zodpovedajúce finančné prostriedky. Okrem toho má na starosti: dokumentačnú, vzdelávaciu a výchovnú činnosť, vrátane organizovania kurzov, školení, seminárov a konferencií s domácou aj medzinárodnou účasťou; edičnú, publikačnú a komunikačnú činnosť v súvislosti s oficiálnou rozvojovou pomocou. Zámerom MZV SR je postupne rozširovať predmet činnosti agentúry najmä vo vzťahu k žiadateľom a prijímateľom pomoci poskytovať podporu slovenským mimovládnym a podnikateľským subjektom v získavaní prostriedkov z rozvojových fondov. Počnúc mesiacom apríl vyhlásila agentúra v súlade s Národným programom ODA na rok 2007 spolu 4 výzvy na predkladanie projektov v rámci programu slovenskej oficiálnej rozvojovej spolupráce (ODA). 5

6 I. Projekty zamerané na ODA realizovanú v Srbsku (vrátane Kosova) II. Projekty zamerané na ODA realizovanú v Čiernej Hore III. Projekty zamerané na ODA realizovanú v skupine prioritných krajín Afganistan, Bielorusko, Bosna a Hercegovina, Kazachstan, Keňa a Ukrajina IV. Projekty zamerané na ODA realizovanú v skupine prioritných krajín Albánsko, Kirgizsko, Macedónsko (FYROM), Mongolsko, Mozambik, Sudán, Tadžikistan a Uzbekistan. Výzvy boli uverejnené v dennej tlači (Hospodárske noviny a Pravda), ako aj na webových stránkach MZV SR a Slovak Aid. Bratislava, 27. júna 2007 PhDr. Zdenko Cho Výkonný riaditeľ SAMRS MZV SR 6

7 Problematika zapojování zemí ACP do světové ekonomiky příspevek EU doc. PhDr. Lenka Adamcová, CSc. Fakulta mezinárodních vztahů Vysoká škola ekonomická v Praze Abstrakt Skupina zemí Afriky, Karibiku a Pacifiku vznikla v roce K dnešnímu datu již zahrnuje celkem 79 zemí, tedy zhruba polovinu rozvojového světa, které však z hlediska rozsahu svých sociálně ekonomických problémů představují onu problémovější polovinu. Evropská společenství si vzala za cíl podpořit vhodnými nástroji sociálně ekonomický rozvoj těchto zemí, včetně jejich začlenění do světové ekonomiky. Zatímco světové hospodářství zažívá rychlý rozvoj, země Afriky, Karibiku a Pacifiku se navzdory všem snahám ocitají stále více na jeho okraji. Za účelem nápravy tohoto stavu Evropská unie v současnosti vyjednává s jednotlivými regionálními seskupeními zemí Afriky, Karibiku a Pacifiku tzv. dohody o ekonomickém partnerství, které budou založené na metodě ekonomické liberalizace. Existují však i jiné alternativy, např. tzv. koncept Aid for Trade. Klíčová slova Rozvojová politika EU, země ACP, dohody o ekonomickém partnerství, rozvojová pomoc Summary The so called ACP countries currently consist of 79 countries from the African, Caribbean and Pacific region. They present the most disadvantaged countries in the world. Their socioeconomic indicators e.g. the share of educated population, or access to clean water or basic health services belong to the worst in the world. Their share in the world output has been steadily declining; the same path followed their share in the world trade. This development occurred despite the endeavours of the international community, the European Union included, to encourage their development and to incorporate them into the world economy. The ACP countries belong as well to the priority countries of the European Union in the field of the European development policy. The European Communities have presented in the history a number of special trade instruments which aimed at increasing the share of the incorporation of the ACP 7

8 countries in the world economy. However, the results up to the year 2000 have been rather disappointing. In 2000, by signing the Treaty of Cotonou, both groups of countries agreed on a new form of mutual trade regime, which present the economic partnership agreements. However, seven month before starting the new regime the content of the treaties has not yet been agreed. Nevertheless, it is very essential that the negotiated agreements demonstrate the principles of the so called Aid for Trade concept, which calls for the trade liberalisation on one side and massive and targeted development aid on the other side. This approach can assure that the trade liberalisation will have positive effects on ACP countries development and that the history will not repeat anymore. Key words EU Development Policy, ACP countries, economic partnership agreements, development aid Úvod Skupinu zemí Afriky, Karibiku a Pacifiku (dále ACP Africa, Caribbean, Pacific) dnes tvoří celkem 79 zemí, které dohromady představují problémovější polovinu rozvojového světa. Více jak polovina z nich je klasifikováno jako nejméně rozvinuté země, řada z nich navíc patří mezi nejvíce zadlužené nejchudší země světa (HIPC). Zatímco ostatní rozvojové země se začaly zejména v průběhu 90. let výrazně rozvíjet (Čína, Indie, ANIZ a další), sociálně ekonomické problémy mnoha zemí ACP se výrazně prohlubovaly. Jedním z mezinárodně doporučovaných řešení bylo i jejich výraznější zapojování do světové ekonomiky, a znovu tak ožila otázka, zda obchod nebo pomoc. Tato studie se snaží dokumentovat, že ani obchod ani pomoc nepředstavují ideální řešení. To je nutné hledat v kombinaci obou faktorů. Druhá část studie se zabývá konkrétním příspěvkem Evropské unie (dále EU) k většímu zapojování zemí ACP do světové ekonomiky, resp. tím, jakými nástroji k tomu EU napomáhala a dodnes napomáhá a s jakými výsledky. 1. Problematika zapojování zemí ACP do světové ekonomiky Již bylo uvedeno, že země ACP tvoří problémovější polovinu zemí rozvojového světa. V současnosti vykazují jedny z nejhorších výsledků v ukazatelích, jako např. průměrná délka života, podíl obyvatelstva s přístupem k pitné vodě, k základnímu vzdělání apod., z ekonomického pohledu např. dlouhodobě klesá jejich podíl na světovém HDP. Úspěšnost jejich zapojování do světové ekonomiky lze ilustrovat na 8

9 příkladě jejich podílu na světovém obchodě. Ten se v poválečném období stabilně snižoval a zhruba od poloviny 80. let se udržuje na stabilní úrovni kolem 2 %. V posledních letech lze pozorovat velmi mírný nárůst. Ještě v roce 2000 činil podíl zemí ACP na světovém obchodě pouhých 1,7 %, v roce 2005 už 2,2 %. 1 Povzbuzení z vývoje z posledních let však výrazně ochabuje, uvědomíme-li si, že podíl rozvojových zemí jako celku (podle klasifikace UCTAD celkem 165 zemí) na světovém obchodě zhruba od stejného období, nejdynamičtěji však od počátku 90. let stabilně narůstá. V roce 2005 již činil 33 % 2. V tomto srovnání vyznívá podíl zemí ACP, které představují celkem 79 zemí světa, zcela minimální. V tomto směru velmi rozporuplný vývoj zaznamenaly země ACP navzdory snahám mezinárodního společenství, ES/EU nevyjímaje, o podporu jejich sociálně ekonomického rozvoje, včetně podpory jejich zapojování do světové ekonomiky. Na vině přirozeně není pouze přístup vyspělých zemí k těmto zemím, včetně ES/EU, ale i celá řada dalších faktorů (politický vývoj v zemích ACP, vývoj ve světové ekonomice, vývoj cen primárních komodit na světových trzích a celá řada dalších). Avšak zejména díky několik desetiletí trvající vývojové tendenci jejich snižujícího se podílu ve světové ekonomice a stejně tak i zhoršujících se ukazatelů sociálně ekonomického rozvoje zemí ACP je nutné klást zvýšenou pozornost na zvrat tohoto vývoje. Je nutné hledat způsoby, jak více zapojovat země ACP do světové ekonomiky a hlavně jak zajistit, aby ze zapojování měly také užitek, který by se primárně promítl do zlepšujícího se rozvoje lidského kapitálu. Jisté řešení se nabízí v rámci jednání tzv. Rozvojového kola Světové obchodní organizace (dále WTO World Trade Organisation) z Dohá z roku Hlavní náplní této agendy se stalo nalezení vhodného propojení mezi obchodem a rozvojem. Jenže i kdyby se výrazně snížila tarifní i netarifní opatření spojená s obchodem se zemědělskými produkty nebo s dalšími produkty, na kterých mají největší zájem právě rozvojové země, efekt těchto opatření na rozvojové země by nebyl jednoznačně pozitivní, jak se mnozí domnívají. Bez tzv. doprovodných opatření by další liberalizace obchodu vyvolala s největší pravděpodobností další marginalizaci ve světové ekonomice zejména zemí s nejnižším stupněm ekonomické vyspělosti (ACP a příp. dalších). Je empiricky ověřeno, že liberalizace obchodu mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi přináší okamžité zisky zemím rozvinutým, avšak ohromné náklady zemím rozvojovým. 3 Současně také platí, že čím méně rozvinutá země, tím větší náklady. Mezi hlavní doprovodná opatření liberalizace obchodu by měla patřit zvýšená rozvojová pomoc (avšak reálně zvýšená, nikoliv pouze navýšená o náklady na oddlužení, jak se stále častěji stává), neboť bez výrazné a cílené rozvojové pomoci, 1 DG Trade. Podle: bez Jižní Afriky. 2 Handbook of Statistics UNCTAD, Ženeva, 2006, str Stiglitz, J., Charlton, A.: Aid for trade. In: Aussenwirtschaft, Heft II, Zürich, 2006, str

10 směřující zejména do nejméně rozvinutých zemí světa, kam se země ACP řadí, nelze očekávat, že v těchto zemích povede liberalizace světového obchodu k výraznějšímu rozvoji. Masivní finanční toky v podobě rozvojové pomoci by měly směřovat zejména na podporu rozvoje soukromého sektoru a vytvoření adekvátního obchodního prostředí (institucionální zabezpečení, vytvoření obchodní politiky dané země, právní zabezpečení apod.). Další z nezbytných oblastí je podpora rozvoje bankovního sektoru (půjčky, úvěry, pojištění apod.) a v neposlední řadě i oblast výstavby nutné dopravní (železnice, silnice, přístavy apod.), telekomunikační (telefonní a datové služby), vodní (rozvody vody, čištění vodních toků, kanály, nové zdroje vody apod.) a energetické infrastruktury (rozvod elektřiny, nové zdroje elektřiny apod.). Tyto základní teze prosazuje tzv. koncept Aid for Trade (pomoc pro obchod). Z důvodu těsného provázání rozvojové pomoci (a dalších následných finančních toků) s rozvojem obchodu nabízí určitá východiska (nejen pro země ACP) do budoucna. Je nutné si uvědomit, že na rozdíl od předchozích kol jednání WTO bude tzv. Rozvojové kolo jednání hodnocené nikoliv na základě dosažené míry liberalizace světového obchodu, nýbrž podle míry snižování chudoby v nejméně rozvinutých zemích (tedy i v zemích ACP a dalších), či podle míry dosažení Rozvojových cílů tisíciletí. 2. Zapojování zemí ACP do světové ekonomiky jako jeden ze základních cílů rozvojové politiky EU EU považuje země ACP dlouhodobě za prioritní země v rámci své rozvojové politiky. Historie vzájemných vztahů se datuje již do období vzniku Evropského hospodářského společenství (dále EHS) a charakter vzájemných vztahů byl po dlouhá léta dáván za vzor vztahů mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi. Původním cílem tzv. přidružení zámořských zemí a území k EHS, definovaným v Římských dohodách v roce 1957, bylo přispět k hospodářskému a sociálnímu rozvoji přidružených zemí a vytvořit užší hospodářské vztahy mezi nimi a Společenstvím jako celkem. V souvislosti s postupným odklonem od původního záměru na vytvoření zóny volného obchodu mezi EHS a přidruženými zeměmi docházelo zejména v průběhu dohod z Lomé ( ) k postupnému rozšiřování oblastí vzájemné spolupráce. Zatím poslední smluvní urovnání mezi oběma skupinami zemí, dohoda z Cotonou, výslovně deklarovala, že hlavním cílem spolupráce mezi EU a zeměmi ACP se stane snížení a dlouhodobě vymýcení chudoby v souladu s cíli trvale udržitelného rozvoje a urychlené zapojování zemí ACP do světové ekonomiky. Zapojování zemí ACP do světové ekonomiky se tak poprvé stalo jedním z hlavních cílů spolupráce, nicméně zakotveno bylo již ve všech předešlých dohodách od podpisu dohody z Lomé I. 10

11 Historie podpůrných nástrojů Za účelem podpory postupného zapojování zemí ACP do světové ekonomiky vzniklo v průběhu historie několik nástrojů. Zaprvé, již dohoda z Lomé I z roku 1975 zajistila zemím ACP převedení dosud recipročních obchodních preferencí na nereciproční. Tento krok znamenal, že ve srovnání s předchozí etapou přidružení ( ) získaly země ACP určitou výhodu. Preferenční uvolnění trhu států ES pro zboží původem ze zemí ACP totiž nebylo vázáno na poskytnutí podobných preferencí pro dovozy zboží z ES do ACP. Navíc ze strany ES země ACP byly chápány jako státy se shodným režimem pro vývoz a dovoz zboží. Zadruhé, v rámci Lomé I došlo k vytvoření nástroje pro zajištění stabilizace exportních příjmů (STABEX). Tento stabilizační fond byl vytvořen zejména z toho důvodu, že ekonomika většiny zemí ACP byla závislá na vývozu několika málo komodit, které podléhaly výkyvům vývoje jejich cen na světových trzích. Neměly tudíž zajištěnu přibližně stálou hladinu exportních příjmů. STABEX v období Lomé I obsahoval 34 položky a postižená země ze stabilizačního fondu mohla čerpat, klesly-li její příjmy z vývozu některé v seznamu uvedených komodit o více jak 5 % ve srovnání s předchozím rokem. Seznam položek se sice v následujících letech prodlužoval (v období podpisu dohody z Lomé IV již čítal 47 komodit), avšak jeho největším problémem se ukazoval zdlouhavý byrokratický proces při čerpání finančních prostředků. Třetím podpůrným nástrojem byly zvláštní protokoly týkající se obchodu s problematickými zemědělskými komoditami. Jednalo se o protokoly o cukru, o banánech, o hovězím mase a o rumu. Přispívaly k zajištění takových exportních podmínek vybraným zemím pro uvedené komodity, jaké odpovídaly preferencím uplatňovaným v koloniálním období. Dohoda z Lomé II dala vzniknout dalšímu podpůrnému mechanismu s názvem SYSMIN. Ten měl pomoci zmírnit obtíže těžebního průmyslu v zemích ACP v případě, že pokles exportu jedné z komodit zařazených do SYSMIN doznal ve srovnání s předchozím rokem pokles o více než 10 %. 4 Tato komodita však musela zároveň tvořit minimálně 15 % ve struktuře vývozu dané země. 5 Vedle výše uvedených obchodních nástrojů byla v rámci Evropského rozvojového fondu (dále EDF European Development Fund) financována řada podpůrných programů, např. na podporu rozvoje regionální ekonomické integrace v zemích ACP, či na rozvoj malých a středních podniků. V rámci technické spolupráce došlo také k vytvoření odborných center podporujících rozvoj průmyslu, např. v rámci Lomé I vzniklo Centrum pro průmyslový rozvoj (CDI - Centre du 4 Jednalo se o 7 komodit - měď, kobalt, fosfáty, magnesium, bauxit a hliník, cín a minerály obsahující železnou rudu. 5 La Convention de Lomé II. Bruxelles, CEE, Information Coopération-Developpement, No 194/X/80-FR. 11

12 développement industriel) a Rada pro průmyslovou spolupráci (CCI - Conseil de la coopération industrielle). Kromě spolupráce v průmyslové výrobě, zaměřené především na podniky zpracovávající místní suroviny a na podporu rozvoje technické infrastruktury, měly uvedené instituce přispívat k zakládání společných podniků s kapitálem ze zemí ES. Přes relativně uspokojivé fungování zmíněných stabilizačních mechanismů, obchodních preferencí a zvyšující se objem finančních prostředků vynakládaných na další podpůrné nástroje se však konkurenceschopnost zemí ACP ve světovém obchodě dlouhodobě snižovala, což dokládá mj. i dlouhodobý pokles a následná stagnace jejich podílu na světovém obchodě. Překvapivě klesal i vzájemný obchod s ES/EU. Přestože měla skupina zemí ACP ze všech rozvojových zemí nejvýhodnější preferenční podmínky pro vstup na trh ES/EU, představovala jedinou skupinu rozvojových zemí, jejíž podíl na celkovém vnějším obchodu ES/EU dlouhodobě relativně klesal. V některých obdobích dokonce docházelo i k poklesu absolutnímu (mezi léty ). V posledních 15 letech sice opět docházelo k nárůstu dovozu ze zemí ACP v absolutním vyjádření, avšak relativní pokles i nadále pokračoval. V roce 2005 představoval podíl dovozu ze zemí ACP na celkových dovozech EU už jen pouhých 3,1 % (v porovnání se zhruba 10 % ještě na počátku 80. let). V případě vývozu ES/EU do zemí ACP byl trend velmi obdobný. Během dekády 90. let, zejména v souvislosti s ekonomickým rozvojem v regionu subsaharské Afriky, se vývoz EU do zemí ACP v absolutním vyjádření výrazně navýšil, avšak v relativním vyjádření došlo opět k dalšímu poklesu. Hodnota podílu vývozu EU do zemí ACP na celkových vývozech EU se od počátku nového století ustálila zhruba na úrovni 4,6 %. 6 V této souvislosti je však nutné podotknout, že na sociálně ekonomický vývoj zemí ACP negativně působila řadů jevů, např. i vývoj ve světové ekonomice v průběhu 70. a 80. let. Podpůrné nástroje ES nemohly těmto nepříznivým dopadům vývoje světového hospodářství na země ACP zabránit, nemohly ale ani změnit systém mechanismů tržního hospodářství, neboť představovaly jeho nedílnou součást. EU si v průběhu 90. let uvědomila, že samotné nástroje nevedou k pozitivnímu výsledku, pokud nejsou dostatečně propojeny s otázkou rozvoje. V roce 2000 proto také ve svém Prohlášení o rozvojové politice deklarovala propojení obchodu s rozvojem za jeden ze svých hlavních cílů. 7 V Evropském konsensu o rozvoji podepsaném o pět let později již EU výslovně deklarovala, že: je důležité, aby nerozvojové politiky EU podporovaly snahy rozvojových zemí v dosahování Rozvojových cílů tisíciletí. 8 V souvislosti s nově podepsanou dohodou z Cotonou v roce 2000, mezi v té době ještě 6 DG Development: Trade relations between the European Union and the developing countries. European Commission, Brussels, 1995, str The European Community s Development Policy A Statement by the Council and the Commission. Brusel, 2000, str European Parliament, Council and Commission: The European Consensus on Development. 2006/C46/01, Brusel, paragraf

13 15 zeměmi EU a již 79 zeměmi ACP, se EU rozhodla pro novou formu vzájemného obchodního režimu, který by měl odpovídat novým požadavkům a do jisté míry představit i nový nástroj EU na podporu zapojení zemí ACP do světové ekonomiky. Nový obchodní režim ztělesňují tzv. dohody o ekonomickém partnerství (EPA Economic Partnership Agreement). Dohody o ekonomickém partnerství jako budoucí nástroj podpory efektivnějšího zapojování zemí ACP do světové ekonomiky Dohoda z Cotonou, resp. dohoda o partnerství mezi zeměmi EU a ACP, podepsaná v roce 2000 mezi 15 státy EU a již celkem 79 zeměmi ACP 9, definovala za základní pilíře partnerství politický dialog, rozvojové strategie, hospodářskou a obchodní spolupráci a finanční spolupráci. Jedna z nejvýraznějších novinek, kterou do vzájemných vztahů mezi EU a zeměmi ACP přinesla, se týkala dle principu partnerství narovnání vzájemných obchodních vztahů. Již v rámci jednání o novém smluvním urovnání mezi oběma skupinami zemí v druhé polovině 90. let se zejména ze strany WTO ozývaly kritické hlasy proti doposud výrazně preferenčnímu postavení zemí ACP ve vnějších vztazích EU, zejména pak ve vztahu k ostatním rozvojovým (sub)regionům. Mimo jiné také z toho důvodu přinesla dohoda z Cotonou přeměnu dosavadní nereciproční obchodní výměny na EPA, a to s účinností od EPA již mají mít reciproční charakter a být kompatibilní s pravidly WTO. Dle čl. 34 dohody z Cotonou by EPA měly zemím ACP napomoci čelit výzvám globalizace a adaptovat se progresivně na nové podmínky mezinárodního obchodu. V souladu s regionálním přístupem EU ke skupině zemí ACP, který EU začala rozvíjet přibližně od revize dohody Lomé IV v polovině 90. let a který představuje jeden z principů spolupráce v rámci nového partnerství, vybídla EU země ACP, aby do jednání o nových dohodách vstupovaly nikoliv jako jedna skupina zemí, ale podle geografických (sub)regionů, např. východní Afrika, Karibik, oblast Tichého oceánu apod., anebo podle existujících (sub)regionálních integračních seskupení (ECOWAS, SADC, ). Po relativně zdlouhavých jednáních o zařazení některých zemí do vyjednávacích skupin začala v září roku 2002 jednání zástupců Evropské komise s celkem šesti regionálními seskupeními se státy CARICOM 10, ECOWAS 11, 9 Dohodu podepsala i Kuba, která ji však nakonec neratifikovala, a Jižní Afrika, která však jako jediný stát ACP má s EU samostatnou dohodu o obchodní a rozvojové spolupráci z roku Karibský společný trh: Antigua/Barbuda, Bahamské ostrovy, Barbados, Belize, Dominické společenství, Dominikánská republika, Grenada, Guyana, Haiti, Jamajka, Ostrov Svatého Kryštofa a Nevise, Ostrov Svaté Lucie, Ostrov Svatého Vincenta a Grenadiny, Surinam, Trinidad a Tobago. 11 Hospodářské společenství zemí západní Afriky: Benin, Burkina Faso, Kapverdské ostrovy, Pobřeží slonoviny, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Libérie, Mali, Niger, Nigérie, Senegal, Sierra Leone, Togo. Mauretánie jednání nezahájila, i když v seskupení je také zastoupena. 13

14 CEMAC 12, SADC 13, COMESA 14 a se státy Pacifiku sdruženými v rámci Pacifického fóra. Vzhledem ke spuštění nového obchodního režimu EU pro nejméně rozvinuté země v roce 2001 s názvem Vše kromě zbraní (dále EBA Everything But Arms) se však některé země ACP rozhodly do obchodních jednání nevstupovat a využít možnosti bezcelního vstupu na trh EU se všemi produkty kromě zbraní a vojenského materiálu. Bohužel ani tento režim jim v praxi nezaručuje větší přístup na trh EU, byť měl být jeho cílem. EBA totiž vyžaduje přísná pravidla určování původu zboží (země ACP např. nesmějí využívat levnějších komponent z Asie, pokud chtějí v rámci režimu EBA s EU obchodovat), navíc tento obchodní režim přenáší na země ACP rozsáhlé administrativní náklady a vyžaduje, stejně jako v případě dovozu z jiných zemí, relativně náročné technické standardy zboží. ACP takové podmínky při stupni své technologické vyspělosti jen obtížně splňují. Od doby zahájení jednání o EPA (která k dnešnímu datu nebyla ani v jednom případě ukončena) se rozpoutala relativně ostrá diskuse ohledně jejich obsahu. Zatímco zástupci EK spatřují v EPA nástroj na podporu rozvoje, který bude posílen jednak výraznější obchodní liberalizací a také vytvořením prostoru pro příliv zahraničních investic, což povede k rychlejšímu ekonomickému růstu a tedy i rozvoji, představitelé zemí ACP jsou zdrženlivější. Obchodní liberalizaci a příliv zahraničních investic sice považují za nutný, nicméně zdaleka ne dostačující pro podporu jejich rozvoje. Řada zástupců ze zemí ACP, některých členských států EU, mezinárodních i nevládních organizací sdružených v rámci kampaně stop jednání o EPA stále silněji protestují proti skutečnosti, že země ACP nemají vytvořené dostatečné instituce, dosud nezahájily nutné strukturální reformy a stále nejsou schopny produkovat mezinárodně konkurenceschopné výrobky, a proto ani nejsou schopny výhod z EPA využít ve svůj prospěch. Podle jejich názoru vytvořením volných trhů mezi zeměmi s tak odlišným stupněm ekonomického rozvoje dojde ke zničení domácí produkce v zemích ACP, což podstatně zvýší nezaměstnanost, čímž se přispěje ke zvýšení chudoby a nikoliv naopak. Mimochodem na tyto důsledky upozorňuje i již výše zmiňovaný koncept Aid for Trade, který volá po masivnější cílené rozvojové pomoci, která by jejich dopady zmírnila. V rámci jednání o EPA se ožehavou otázkou stal mj. i problém spojený s poskytováním rozvojové pomoci. Vyjednavači Evropské komise tvrdí, že EPA by se měly dle dohody z Cotonou výhradně zabývat otázkou obchodu a jevů s ním 12 Středoafrické hospodářské a měnové společenství: Kamerun, Středoafrická republika, Čad, Kongo (Brazaville), Gabun, Rovníková Guinea. 13 Jihoafrické rozvojové společenství (South African Development Community): Angola, Botswana, Lesotho, Mozambik, Namibie, Svazijsko, Tanzánie. JAR měla až do února 2007 statut pozorovatele, avšak stala se právoplatným členem jednání. 14 Společný trh východní a jižní Afriky (Common Market of East and South Africa): Burundi, Komory, Džibuti, Demokratická republika Kongo, Eritrea, Etiopie, Keňa, Madagaskar, Rwanda, Seychelské ostrovy, Súdán, Uganda, Malawi, Mauritius, Zambie, Zimbabwe. 14

15 souvisejících (trade related issues). Představitelé zemí ACP ale mají opačný názor a vyžadují po EU dodatečnou rozvojovou pomoc, která by směřovala k překonávání překážek, jako např. nedostatek lidských a institucionálních kapacit, či nízká konkurenceschopnost domácích produktů. Evropská komise dlouho oponovala tím, že k podpoře zemí ACP jsou vyčleněny finanční prostředky v rámci EDF, jež byly pro období navýšeny na celkových 23,6 mld. EUR, 15 a navíc že od členských států EU dostala mandát pouze k vyjednávání obchodních podmínek, nikoliv podmínek pro poskytování rozvojové pomoci. Jelikož se však jednání o EPA, mimo jiné i z důvodu nedostatečné ochoty EU poskytnout dodatečné finanční prostředky na podporu rozvoje obchodu, začala v roce 2006 výrazně zpomalovat, přijala Rada pro obecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) v říjnu 2006 rozhodnutí o vyčlenění dodatečné 1 mld EUR na pomoc doprovázející jednání zemí ACP o EPA. Členské státy EU se rozhodly přispět rovněž 1 mld EUR. Jednání s jednotlivými regionálními bloky proto i nadále v současnosti pokračují, nicméně jednání jsou stále obtížná. Nad budoucností EPA v současnosti visí řada otazníků. Stále nedořešenou otázkou je, zda se jednání stihnout ukončit včas tak, aby nový obchodní režim mohl být dle dohody z Cotonou spuštěný k Nejasné také je, jaký vliv budou mít EPA na rozvoj regionální ekonomické integrace v zemích ACP, zejména vezmeme-li v potaz, že některé nejméně rozvinuté země se jednání neúčastní, nebo že členské země sdružené v jednom ekonomickém integračním seskupení jednají v rámci dvou bloků. Otázkou také stále zůstává, jak se zemím ACP podaří nahradit ušlý příjem z celního zatížení dovozů z EU či jaké další sociálně ekonomické dopady s sebou EPA přinesou. V současnosti je zřejmé pouze to, že původní záměr o sepsání ryze obchodních dohod bude pozměněn. EPA se totiž nestanou pouhými obchodními dohodami, jak EU původně zamýšlela, ale jejich obsah bude výrazně propojený s otázkou rozvoje zemí ACP (např. formou asymetrické liberalizace). Jejich nedílnou součástí se pravděpodobně stanou i ujednání o rozvojové pomoci, jejímž cílem bude napomoci získávat zemím ACP výhody ze vzájemné liberalizace s daleko více rozvinutým obchodním partnerem. Může se tak stát, že obsah EPA bude výrazně širší, zahrnující nejen obchod, ale i rozvoj, včetně politického dialogu. Obdobné dohody má již EU uzavřené např. s Jižní Afrikou, Chile nebo s Mexikem a je otázkou, zda tento (sub)regionální přístup po vypršení dohody z Cotonou nakonec v rozvojové politice EU zcela nepřevládne. 15 The 10th European Development Fund: Negotiations, next steps and key issues. Working paper of ECDPM, Maastricht, 2005, str

16 Závěr Země ACP dnes tvoří 79 rozvojových zemí, které však představují problémovější polovinu rozvojového světa. Více jak polovina z nich je klasifikována jako nejméně rozvinuté země, řada z nich je navíc zařazena i mezi nejchudší a nejvíce zadlužené země světa. Marginalizace zemí ACP ve světové ekonomice se po několik desetiletí prohlubovala, a to navzdory skutečnostem, že celosvětový trend vykazoval od 80. let rostoucí zapojování rozvojových zemí do světové ekonomiky, a rovněž i navzdory 50 rokům podpory ze strany ES/EU (25 let v rámci dohod z Lomé). O neúčinnosti nástrojů EU na podporu zapojování zemí ACP do světové ekonomiky svědčí mj. i fakt, že země ACP, ačkoliv patřily mezi nejvíce preferované rozvojové země v rámci obchodní politiky ES/EU, dlouhodobě vykazovaly snižující se podíl na vnějším obchodě ES/EU. Dle stále více se prosazujícího konceptu Aid for Trade je zřejmé, že jednou z příčin neúspěchu podpůrných nástrojů byla i absence rozvojové pomoci, která by se soustřeďovala na otázky spojené s obchodem a cíleně a systematicky napomáhala jeho rozvoji v podmínkách zemí ACP. V současnosti vyjednávané dohody o ekonomickém partnerství by se dle dohody z Cotonou do budoucna měly stát efektivním řešením pro zapojování méně rozvinutých zemí do světové ekonomiky, resp. měly by přispět k odstraňování chudoby v těchto zemích. Obsah těchto dohod stále není znám, přičemž do spuštění nového obchodního režimu zbývá již jen 6 měsíců. Otázkou tak zůstává, zda se vůbec podaří texty nových dohod včas vyjednat. Sporných otázek ale nové dohody o ekonomickém partnerství doprovází celá řada. Nejdůležitější v současnosti je, zda se podaří navázat liberalizaci vzájemných obchodních vztahů na otázku efektivního rozvoje zemí ACP, resp. do jaké míry budou nové dohody reflektovat tu skutečnost, že propojí skupinu ekonomicky nejvyspělejších zemí světa se skupinou zemí nejméně rozvinutých. Pokud toto propojení nebude dostatečně reflektovat relativně velmi nízkou ekonomickou úroveň zemí ACP a jejich nerozvinutou hospodářskou strukturu, pak hrozí, že EPA nepovedou k odstraňování chudoby, nýbrž k jejímu prohlubování, resp. k další marginalizaci zemí ACP ve světové ekonomice. Liberalizace dovozů z EU by totiž bez adekvátních doprovodných opatření (např. masivní rozvojová pomoc směřující na odstranění překážek rozvoje obchodu v zemích ACP) mohla způsobit rozklad lokální, často velmi křehké výroby v zemích ACP, což může mít katastrofální důsledky pro jejich obyvatelstvo. 16

17 Seznam literatury 1. Accord de Partenariat ACP EU signé a Cotonou le 13 juin Brusel, Le Courrier, září Adamcová, L.: Ekonomické vztahy Evropské unie a rozvojových zemí utváření rozvojové politiky EU. In: Holub, A. a kol.: Česká ekonomika na cestě do Evropské unie (se zaměřením na mezinárodní podmínky). Institut integrace České republiky do evropské a světové ekonomiky, Praha, 2003, str Adamcová, L.: Rozvojové země ve světové ekonomice na přelomu 20. a 21. století a jejich vztahy k Evropské unii a k České republice. Working paper 31/2004. Praha : Institut integrace České republiky do evropské a světové ekonomiky, s. 4. Cox, A., Chapman, J.: The European Community External Cooperation Programmes Policie, Management and Distribution. Office for Official Publications of the European Communities, Luxemburg, GEMDEV: L Union européenne et les pays ACP Un espace de coopeération à construire. Karthala, Paříž, GEMDEV: La Convention de Lomé en questions Les relations entre les pays d Afrique, des Caraïbes et du Pacifique (ACP) et l Union européenne après l an Karthala, Paříž, Granell, F.: La coopération au développement de la Communauté Européenne. Institut d Etudes Européennes, Université de Bruxelles, Grimm, S., Gillson, I.: EU trade partnerships with developing countries. In: European Development Co-operation to Overseas Development Institute, Londýn, ISSN Hoebink, P.(ed.): The treaty of Maastricht and development cooperation. Brusel, ISBN Holub, A. a kol.: Česká ekonomika na cestě do Evropské unie (se zaměřením na mezinárodní podmínky). Institut integrace České republiky do evropské a světové ekonomiky, Praha, Holub, A. a kol.: Metamorfóza světové ekonomiky na sklonku 20. století a na počátku 21. století a její výhled. Praha, Oeconomia Kol. autorů: Zapojení české ekonomiky do EU : dynamika, restrukturalizace a mezinárodní ekonomické vztahy. Praha, VŠE, La Convention de Lomé II. Bruxelles, CEE, Information Coopération- Developpement, No 194/X/80-FR. 14. La Convention de Lomé III. Bruxelles, Le Courrier ACP-CEE, leden - únor 1985, č La Convention de Lomé IV. Le Courrier ACP-CE, Bruxelles 1990, č

18 16. Landa, V.: Přidružení rozvojových zemí k Evropskému hospodářskému společenství. Praha, EÚ ČSAV 1977, IPE č Livre vert sur les relations entrée l Union Européenne et les pays ACP a l aube du 21ème siecle. Luxemburg, CECA-CE-CEEA, Lomé IV ( ): Contexte, Innovation, Amélioration. Bruxelles 1990, Europe Information č Obrovsky, M., Gűnther, T.: Die Europäische Union als Hauptakteur der Internationalen Entwicklungsfinanzierung. In: EU- Entwicklungspolitik Quo vadis? ÖFSE, Vídeň, 2005, ISBN , str Smlouva o založení ES. Bruxelles-Luxembourg, EEC 1993, Praha, Victoria publishing, Stiglitz, J., Charlton, A.: Aid for trade. In: Aussenwirtschaft, Heft II, Zürich, The Least Developed Countries Report N.Y. Ženeva, UN, UNCTAD Handbook of Statistics N.Y. Ženeva, UN, < stránky DG Trade úřad EK sledující statistiku vývoje obchodu EU se světem 25. < stránky DG Development - úřad EK zabývající se vztahy EU a zemí ACP 18

19 Zameranie a priority oficiálnej rozvojovej pomoci nových členských krajín v kontexte priorít rozvojovej politiky Európskej únie. Ing. Ingrid Brocková Svetová banka ibrockova@worldbank.org Resumé Rozšírenie Európskej únie (EÚ)obohatilo diskusie a politiku rozvojovej pomoci EÚ a predstavuje pridanú hodnotu, resp. príležitosť pre Európsku komisiu ako aj pre staré členské krajiny EÚ. Priama skúsenosť nových členských krajín (NMS) z procesu politickej a hospodárskej transformácie je príspevkom ku kolektívnemu porozumeniu niektorých problémov tranzitívnych alebo rozvojových krajín. Tým, že nové členské krajiny boli príjemcami pomoci v období posledného desaťročia, sú silnými podporovateľmi princípov ako je vlastníctvo zmien a efektívnejšieho poskytovania pomoci (aj pri nezhode názorov v partikulárnych otázkach). Majú celkom slušnú vedomosť o riadení prostriedkov a konceptualizácii rozvojových stratégií. Nie je preto prekvapením, že v NMS bola veľmi silná odozva ich aktérov (najmä mimovládneho sektora) na spustenie agendy oficiálnej rozvojovej pomoci najmä v krajinách, s ktorými majú silné kultúrne a politické prepojenia. S cieľom stať sa plnohodnotnými členmi medzinárodnej donorskej komunity, NMS by sa mali snažiť nájsť si svoju pozíciu a úlohu v rozvojovej politike EÚ identifikáciou a presadzovaním si svojej pridanej hodnoty, komparatívnej výhody, koncentrovaním si svojich aktivít smerom k finančnej a politickej viditeľnosti a k dosiahnutiu žiadaného výsledku, definovaním jednoduchej, efektívnej stratégie, s pokusom si vybudovať vlastné tzv. úspešné príbehy. Okrem stotožnenia sa a osvojenia si rozvojovej politiky EÚ (účasti na tvorbe a implementácii rozvojovej politiky; zapojení sa do agendy efektívnosti; participácii na aktivitách Európskeho rozvojového fondu; a lepšej koordinácii s Výborom OECD pre rozvojovú spoluprácu) si musia za pochodu vybudovať mechanizmy a inštitúcie na poskytovanie rozvojovej pomoci (vhodným využitím pomoci Európskej komisie a iných medzinárodných donorov). Kľúčové slová budovanie kapacity, donor, donorská komunita, Európsky rozvojový fond (EDF), komparatívna výhoda, multilaterálny donor, nové členské krajiny, oficiálna rozvojová 19

20 pomoc, pridaná hodnota, rozvojová politika, Výbor OECD pre rozvojovú pomoc (DAC) Summary The European Union (EU) enlargement has certainly enriched the EU development debate, and constitutes an important value-added opportunity for the Commission, as well as for the EU-15 Member States. Direct experience of political and economic transition has certainly enriched the EU s collective understanding of some of the problems experienced by developing and transition countries elsewhere. Having been recipients of external assistance over the past 10 years, the New Member States (NMS) have been strong supporters of the principles of ownership and more efficient aid delivery (even if differences of opinion might arise on specific issues). They have a sound knowledge of fund management and conceptualization of development strategies. No surprise that there has been a strong and rapid response from national stakeholders to programmes in NMS which they have a close cultural and political connection. To become the full pledged members of multilateral donor community, the NMS have to find their position and role in EU development agenda by identifying their sectoral added value, comparative advantage as donors, concentrating their activities towards a financial and political mass effect, defining simplest, effective strategies and trying to develop own success stories. Beside the association with the EU development agenda (through the process of formulation and implementation of EU development assistance; their participation in aid effectiveness agenda and activities of the European Development Fund; better coordination with the DAC OECD, etc.) they need to build their capacities and institutions to be able to provide the development assistance (with help of the European Commission or other international donors). Key words capacity building, donor, donor community, European Development Fund (EDF), comparative advantage, multilateral donor, new member countries, oficial development assistance (ODA), value added, development policy, OECD Development Assistance Committee (DAC) 20