Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici

Transcription

1 Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici Fakulta humanitných vied Katedra telesnej výchovy a športu Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport Banská Bystrica Banská Bystrica 2006 Vedecko-odborné periodikum

2 Vedecký redaktor doc. PaedDr. Matej BENCE, PhD. Redakčná rada prof. PaedDr. Ľudmila JANČOKOVÁ, CSc. doc. PaedDr. Ladislav BENCE, CSc. doc. PaedDr. Ivan ČILLÍK, CSc. doc. PaedDr. Karol GÖRNER, PhD. doc. PaedDr. Miroslav NEMEC, PhD. doc. PhDr. Jiří ZHÁNĚL, CSc. (Česká republika) doc. MUDr. Ladislav PYŠNÝ, CSc. (Česká republika) dr. hab. Krzysztof PRUSIK prof. AWFiS (Poľská republika) prof. dr. Vadim ZAPOROZANOV (Ukrajina) Recenzenti doc. PhDr. Dušan HLASICA, CSc. doc. PhDr. Vojtěch GAJDA, CSc. Príspevky neprešli jazykovou úpravou ISBN EAN Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici Fakulta humanitných vied Katedra telesnej výchovy a športu Vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport v Banskej Bystrici 2

3 PREDHOVOR Súčasný dynamický rozvoj ekonomiky a demokratizácie prináša neustále zmeny v jednotlivých sférach spoločenského života, ktoré sa rýchlo aktualizujú. Potrebné je evidovať ich aj v školskej telesnej výchove a ďalej prezentovať pre širokú verejnosť, ale aj pre selektovanú komunitu bližšie sa zaoberajúcu touto problematikou. KTVŠ pokračuje v tendencii pravidelného vydávania zborníka pod názvom Pohyb, šport a zdravie a nadväzuje na predchádzajúce zborníky. Zborník Pohyb, šport a zdravie III. Exercitatio corpolis-motus-salus má širokospektrálne zameranie, ktoré umožňuje publikovať riešenú problematiku a výsledky v interakcii s grantovými projektami, individuálnymi prácami a kolektívnym výskumom. Poskytuje priestor pre intepretáciu nových poznatkov z jednotlivých oblastí vied o športe, športovej kinantropológie, edukológie a humanistiky. V zborníku publikujú najmä učitelia pôsobiaci na Katedre telesnej výchovy a športu, Fakulty humanitných vied, Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, ale teší nás, že sa zborník dostáva do povedomia aj na iných vysokých školách na Slovensku a v zahraničí, o čom svedčia aktuálne príspevky. Vítame takéto pozitívne zmeny, ktoré ovplyvňujú a zvyšujú kvalitu tejto publikácie. 3

4 OBSAH BARTÍK, P. 6 Úroveň držania tela žiakov 5. a 9. ročníka na vybranej základnej škole BENCE, M. - MANDZÁKOVÁ, M. 12 Vplyv talentových skúšok z plávania na plaveckú výkonnosť študentov telesnej výchovy v banskej bystrici BURSOVÁ, M. 19 Kompenzační cvičení jako prostředek zkvalitnění tělovýchovného a sportovního procesu ČILLÍK, I. 30 Názory študentov telesnej výchovy záverečného ročníka na vzdelanie získané na KTVŠ FHV UMB v Banskej Bystrici GÖRNER, K. JURCZAK, A. OZIMEK, M. 38 Prieskum voľno-časových športovo pohybových aktivít krakovských detí a mládeže GÖRNER, K. - SZMATLAN-GABRYŚ, U. GABRYŚ, T. IGNACZUK, T. 48 Charakteristika úrovne vo2, vo2-d, hr, hr-d, wtot pri zaťažení o premenlivom zastúpení anaeróbneho a aeróbneho metabolizmu HRUBÝ, M. 58 Variabilita anaerobní výkonnosti vlivem modifikovaného tréninkového programu u reprezentantů karate kata CHOVANOVÁ, E. MAJHEROVÁ, M. 70 Sledovanie reakčnej schopnosti u detí v mladšom školskom veku JANKO I. 76 Sledovanie vývoja plaveckej spôsobilosti študentov SPU Nitra JURÁKOVÁ, M. 83 Efekt pohybových cvičení na bolestivou menstruaci KUBÁTOVÁ, J. PYŠNÝ, L. PETRIDIS, L. HNÍZDIL, J. 94 Anteverze pánve u středoškolské mládeže a vliv kompenzačního cvičení na její korekci MICHAL, J. 102 Šport ako prevencia proti užívaniu nelegálnych drog u žiakov na Slovensku a Veľkej Británii PAUGSCHOVÁ, B. JANČOKOVÁ, Ľ. HRUBÝ, M. 109 Zmeny všeobecnej pohybovej výkonnosti ročných lyžiarov - bežcov športovej triedy v Banskej Bystrici 4

5 PEREČINSKÁ K. 133 Identifikácia rovnováhových schopností 20-ročnej populácie PYŠNÝ, L. KUBÁTOVÁ, K. HAJER-MÜLLEROVÁ, L. PETRIDIS, L. 143 Vliv sportu na kouření u střdoškolské mládeže STUDENIČ, J. 149 Tenis - pohybová aktivita pre všetkých TOMKA, M. 155 Diagnostika zmien diferenciácie parametrov impulzu dolných končatín pri streľbe na kôš zrôznych vzdialeností VOTÍK, J. 168 K fenoménu laterální preference v herním výkonu fotbalistů 5

6 ÚROVEŇ DRŽANIA TELA ŽIAKOV 5. A 9. ROČNÍKA NA VYBRANEJ ZÁKLADNEJ ŠKOLE. BARTÍK Pavol Katedra telesnej výchovy, Pedagogická fakulta UMB, Banská Bystrica, Slovenská republika Kľúčové slová: Držanie tela, Cramptonove testy, 2. stupeň ZŠ. ÚVOD Držanie tela je spolu s chôdzou základom ľudskej motoriky. Rozumieme tým relatívne správne usporiadanie jednotlivých segmentov tela v stoji, v sede, pri chôdzi a v bežnom pracovnom či športovom pohybe. Pre človeka je vzpriamené držanie tela špecifické. Tento znak sa v jeho vývoji objavuje postupne tak, ako sa prispôsoboval vonkajšiemu prostrediu a svojim potrebám. Je to výsledná podoba dlhodobého vývojového procesu, pri ktorom dochádzalo k významným premenám celého oporno-pohybového aparátu. Vzpriamené držanie tela by si mal každý jedinec osvojovať už od detstva, čím si upevňuje stereotyp v držaní tela (posturálny stereotyp), ktorý sa stabilizuje v 6. až 7. roku. Jeho vývoj sa však ukončuje až v období dospievania pri ukončení rastu (Labudová Vajcziková Ramacsay 1990). PROBLÉM Správne držanie tela ovplyvňuje požiadavky nielen estetické, ale aj energeticko-ekonomické. Iba pri správnom držaní tela je správna pohybová koordinácia, ktorá je ekonomická a spotreba energie pre svalovú prácu je vyvážená. V držaní tela sa odráža aj duševná rovnováha. Ak má dieťa radosť a pohodu, má iné držanie tela, ako pri nepohode, smútku, alebo strachu (Bartošík 1994). Vzpriamené držanie tela je podľa Labudovej (1982) zaisťované činnosťou svalového a nervového aparátu. Podieľajú sa na ňom všetky kostrové svaly, hlavne svaly s prevažujúcou posturálnou a statickou funkciou v spolupráci so svalmi hybnými a fázickými. Každý jedinec má svoj vlastný návyk držania tela, ktorý je odrazom vonkajšieho a vnútorného prostredia. Zodpovedá jeho telesným a duševným vlastnostiam, telesnej stavbe a stavu svalstva. Pôsobí naň únava, duševné stavy, pohybová aktivita, alebo jej nedostatok, pracovné a športové zameranie. Držanie tela je usmerňované výchovou, ale aj pohybovými vzormi, ktoré dieťa napodobňuje (napodobňuje rodiča, kamaráta, učiteľa, speváka). Tento rys nie je trvalý, mení sa s vývojom jedinca a jeho životných podmienok (Bartík, 2005). 6

7 Štandardné držanie tela, ktoré by bolo platné pre všetkých, neexistuje. Existujú však niektoré všeobecne platné ukazovatele. Za správne môžeme považovať tie, kedy usporiadanie jednotlivých segmentov tela nad sebou je vyvážené a k udržaniu rovnovážneho postavenia je potrebné relatívne menšie napätie posturálnych svalov. Vtedy existuje rovnováha medzi napätím posturálnych a hybných svalov. Pri tomto stave pomáha udržať telo vo vzpriamenej polohe zemská príťažlivosť (Labudová 1991). Každé vychýlenie vzpriamenej časti tela znamená posun ťažiska v tom istom smere, pričom nastáva kompenzačné vychýlenie inej časti tela na opačnú stranu. Napríklad vysunutie hlavy vpred je kompenzované zväčšením hrudnej kyfózy, guľatý chrbát je kompenzovaný zväčšenou krížovou lordózou (Srdečný 1977). Ideálne je upevniť návyk správneho držania tela tak, aby sa prejavil aj pri uvoľnených polohách. Takéto držanie tela je potom nielen estetické, ale aj ekonomické, má význam pre presný a účelný pohyb, pre dobrú funkciu všetkých vnútorných orgánov, vplýva na psychiku a sebavedomie žiaka (Labudová, 1996). CIEĽ Cieľom prieskumu bolo zistiť, aká je úroveň držania tela chlapcov a dievčat 5. a 9. ročníkov na ZŠ Sučany. ÚLOHY 1. Realizovať hodnotenie držania tela pomocou Cramptonových testov 2. Interpretovať získané výsledky meraní žiakov 5. a 9. ročníka ZŠ METODIKA Prieskumné meranie sa uskutočnilo u žiakov 5. a 9. ročníka zo ZŠ Sučany. Chlapcov 5. ročníka bolo 20 a dievčat 21. Chlapcov 9. ročníka bolo 29 a dievčat 25. Do testovania boli zaradení žiaci, ktorí mali súhlas školského lekára zúčastňovať sa na hodinách povinnej telesnej výchovy bez úľav a v čase merania nemali zdravotné ťažkosti. Náš prieskum sme uskutočnili v mesiaci január Testovaný súbor sa diferencoval podľa pohlavia: chlapci (49) dievčatá (46). METÓDY HODNOTENIA ÚROVNE DRŽANIA TELA V našom výskume sme na hodnotenie úrovne držania tela využili Cramptonove testy. 7

8 Test čelom k stene: Žiak sa postaví čelom k stene tak, aby sa špičky nôh dotýkali steny. Pri správnom držaní tela sa dotýka steny hrudník, nos je vzdialený od steny asi 5 cm. Test chrbtom k stene: Žiak sa postaví k stene chrbtom. Pri správnom držaní tela sa dotýka steny pätami, sedacím svalstvom, hrudnou kyfózou a hrbolom tylovej kosti. VÝSLEDKY Pri hodnotení úrovne držania tela žiakov 5. ročníka malo 80% chlapcov správne a 20% nesprávne držanie tela, zatiaľ čo 76,2% dievčat malo správne držanie a 23,8% nesprávne. Grafické vyhodnotenie úrovne držania tela žiakov 5. ročníka uvádzame v obr. 1. Úroveň držania tela žiakov 5.ročníka % správne 76,2% 20% nesprávne 23,8% chlapci dievčatá Obr. 1 8

9 Pri hodnotení úrovne držania tela žiakov 9. ročníka malo 72,4% chlapcov správne a 27,6% nesprávne držanie tela, zatiaľ čo 68% dievčat malo správne držanie a až 32% nesprávne. Grafické vyhodnotenie úrovne držania tela žiakov 9. ročníka uvádzame v obr. 2. Úroveň držania tela chlapcov a dievčat 9.ročníka ,4% správne 68% 27,6% nesprávne 32% chlapci dievčatá Obr. 2 Pri hodnotení úrovne držania tela chlapcov 5. ročníka sme zistili, že 80% malo správne a 20% nesprávne držanie tela. Chlapci 9. ročníka mali správne držanie tela v 72,4 % prípadoch a 27,6% malo nesprávne držanie tela. Grafické vyhodnotenie úrovne držania tela chlapcov 5. a 9. ročníka uvádzame v obr. 3. Úroveň držania tela chlapcov 5. a 9. ročníka % správne 72,4% 20% nesprávne 27,6% 5.ročník 9. ročník Obr. 3 Pri hodnotení úrovne držania tela dievčat 5. ročníka malo 76,2% správne a 23,8% nesprávne držanie tela. 68% dievčat 9. ročníka malo správne držanie tela a až 32% nesprávne. Grafické vyhodnotenie úrovne držania tela dievčat 5. a 9. ročníka uvádzame v obr. 4. 9

10 Úroveň držania tela - dievčata 5. a 9. ročník ,2% správne 68% 23,8% nesprávne 32% 5.ročník 9. ročník Obr. 4 ZÁVER Našim prieskumom sme zistili, že chlapci nášho skúmaného súboru mali lepšie držanie tela ako dievčatá. Taktiež sme zistili, že žiaci 5. ročníka ZŠ mali lepšie držanie tela ako žiaci 9. ročníka ZŠ. Je pochopiteľné, že vzhľadom na nízku početnosť výskumného súboru nemôžeme získané výsledky zovšeobecňovať, ale aj tak si myslíme, že na 2.stupni ZŠ je potrebné venovať zvýšenú pozornosť výchove žiakov k správnemu držaniu tela a pravidelne do hodín telesnej výchovy zaraďovať nápravné a vyrovnávajúce cvičenia. LITERATÚRA BARTÍK, P Zdravotná telesná výchova I. Banská Bystrica: PF UMB, BARTOŠÍK, J Teória a didaktika zdravotnej a nápravnej telesnej výchovy. Nitra: PF, LABUDOVÁ, J. VAJCZIKOVÁ, L Zmeny telesného a pohybového rozvoja zdravotne oslabených dievčat. Tel. Vých. a šport 3, LABUDOVÁ, J Úroveň rozvoja pohybových schopností u oslabených. Tel. Vých. Mlád. 48, LABUDOVÁ, J Súčasný stav a potreby rozvoja zdravotnej TV. Olomouc: FTK UP, LABUDOVÁ, J Funkčný rozvoj zdravotne oslabených. Olomouc: FTK UP, LABUDOVÁ, J Športová edukológia šport zdravotne oslabených. Bratislava: FTVŠ UK, SRDEČNÝ, V Telesná výchova zdravotne oslabených. Praha: SPN,

11 SUMMARY The author in his article solved the problems of body holding at pupils at second stage of basic school. He found out that boys had better results in Crampton s tests of body holding like girls. Also pupils at 5.th classrooms had better results than pupils at 9. th classrooms. 80 % boys of 5.th classrooms and 76,2% of 9. th classrooms had correct body holding and 76,2% girls of 5.th classrooms and 68% of 9.th classrooms had correct body holding. 11

12 VPLYV TALENTOVÝCH SKÚŠOK Z PLÁVANIA NA PLAVECKÚ VÝKONNOSŤ ŠTUDENTOV TELESNEJ VÝCHOVY V BANSKEJ BYSTRICI BENCE Matej - MANDZÁKOVÁ Martina KTVŠ FHV UMB, Tajovského 40, Banská Bystrica Kľúčové slová: Talentové skúšky, plavecká výkonnosť, vyučovací proces, študenti telesnej výchovy. ÚVOD V súčasnom období dynamických sociálnych a ekonomických zmien očakávame nárast záujmu spoločnosti o telesný a pohybový rozvoj mladej generácie, ktorú ovplyvňuje množstvo nových poznatkov a informácií, často aj na úkor zdravých pohybových aktivít. Pri sedavom trávení voľného času (počítače, videotechnika a pod.) často mládež zabúda na také prioritné existenčné hodnoty, ako je zdravie, pohybová a psychická výkonnosť podmieňujúca jej životný potenciál. Nedostatočnú telesnú pripravenosť pozorujeme aj u mnohých adeptov štúdia telesnej výchovy, konkrétne v plávaní. PROBLÉM S plávaním sa stretávame veľmi často v rekreačnej pohybovej forme, v športovom tréningu, ale aj so zameraním na iné činnosti súvisiace s úžitkovým plávaním. Teória a didaktika plávania patrí medzi kľúčové predmety učebného plánu fakúlt, ktoré pripravujú odborníkov v oblasti vyučovania telesnej výchovy. Z doterajších výsledkov vyplýva, že plavecká výkonnosť študentov vysokých škôl učiteľského zamerania je v porovnaní s inými fakultami na vyššej kvalitatívnej úrovni (Bence, 2003). Tento stav ovplyvňujú aj prijímacie talentové skúšky, ktorých súčasťou bolo do školského roku 2005/2006 na našej fakulte aj plávanie. Podľa Jursíka (1994) primeraná plavecká spôsobilosť uchádzačov o štúdium telesnej výchovy počas prijímacích talentových skúšok je predpokladom pre adekvátne zvládnutie metodiky vo všetkých etapách vyučovacieho procesu na vysokej škole a zárukou bezpečnosti výučby vo vodnom prostredí. 12

13 Problematiku plávanie vysokoškolákov z aspektu talentových skúšok uchádzačov o štúdium sledovali a riešili viacerí vysokoškolskí pedagógovia Chebeň (2001), Janko (2001), Jursík (1994), Macejková (1996), Mandzák (2001), Merica Glesk (2001) a ďalší. Prvé zmeny v požiadavkách na prijímacie talentové skúšky nastali na našej fakulte v školskom roku 2001/2002. Študenti, ktorí nezískali z plávania ani jeden bod mohli pokračovať v prijímacom konaní za predpokladu, že plynulo preplávali vzdialenosť 100 m zvoleným plaveckým spôsobom. S nárastom počtu uchádzačov o štúdium na FHV UMB v Banskej Bystrici v rokoch 2001, 2002 došlo však aj k nárastu počtu tých uchádzačov, ktorí na skúške z plávania nezískali ani jeden bod. Už táto skutočnosť ovplyvnila negatívne priemernú plaveckú výkonnosť prijatých študentov počas ich štúdia (Bence, 2003). Vzhľadom na ďalšiu zmenu, kedy uchádzači o štúdium telesnej výchovy na našej fakulte v školskom roku 2005/2006 vôbec neabsolvovali talentovú skúšku z plávania zaujímalo nás, do akej miery tento krok ovplyvní úroveň plaveckej výkonnosti prijatých študentov. CIEĽ A ÚLOHY PRÁCE Cieľom našej práce je zistiť a porovnať stav plaveckej výkonnosti študentov, ktorí absolvovali prijímaciu talentovú skúšku z plávania a tých, ktorí boli prijatí na štúdium telesnej výchovy bez absolvovania talentovej skúšky. ÚLOHY Na konci prvého semestra realizovať plavecké testy na 50 m kraul a 100 m prsia v školskom roku 2004/2005 a 2005/2006. Zistené výsledky analyzovať, štatisticky vyhodnotiť a navzájom porovnať. Na základe analýzy a komparácie výsledkov navrhnúť možnosti riešenia skúmanej problematiky pre nasledujúce obdobie. METODIKA Plávanie ako povinný vyučovací predmet je v učebnom pláne našej fakulty zaradený do vyučovacieho procesu počas troch semestrov. Požiadavkou na splnenie kreditov v prvom semestri je okrem aktívnej účasti študentov na vyučovacom procese zvládnuť plavecké spôsoby prsia a kraul. Na konci prvého semestra majú študenti zaplávať správnou technikou 100 m prsia v časovom limite 2:00 min. muži a 2:10 min. 13

14 ženy a 50 m kraul v časovom limite 0,45 min. muži a 0,55 min. ženy. Okrem toho majú ovládať štartový skok a základnú obrátku, plávanie pod vodou a ponáranie sa do hĺbky 4 metrov. Náš výskum sme realizovali v prvom semestri v školských rokoch 2004/2005 a 2005/2006. Študenti mali rovnaké podmienky a obsah učiva. Do výskumu sme zaradili študentov 1. ročníka dvojodborového štúdia telesnej výchovy, pričom sme zo súborov vyradili aktívnych plavcov. Prehľad súborov a počet respondentov uvádzame v tabuľke 1. Tabuľka 1 Počet študentov TV v rokoch 2004/2005 a 2005/2006 súbor rok ženy/počet muži/počet počet spolu Celkový počet A 2004/ B 2005/ Súbor A tvorilo71 študentov, z toho 15 žien a 56 mužov, ktorí v školskom roku 2004/2005 absolvovali talentové skúšky. Súbor B tvorilo 50 študentov, z toho 11 žien a 39 mužov, ktorí s už v školskom roku 2005/2006 nezúčastnili prijímacích talentových skúšok. V tabuľke 1 neuvádzame počty tých študentov, ktorí počas prvého semestra z rôznych dôvodov zanechali štúdium. Plavecké testy 50 m kraul a 100 m prsia zamerané na hodnotenie plaveckej výkonnosti sme realizovali počas obidvoch rokov výskumu v poslednom vyučovacom (zápočtovom) týždni. Testy sme uskutočnili v 25 m bazéne FHV UMB, ktorý má 6 dráh vybavených štartovými blokmi, s maximálnou hĺbkou vody 4 m, minimálnou 1,3 m. Priemerná teplota vody a vzduchu bola C. Počas realizácie plaveckých testov sme postupovali rovnako. Študenti plávali v určených dráhach po dvojiciach, čas sme merali elektrickými stopkami s presnosťou na desatinu sekundy. Dosiahnuté výsledky sme podrobili logickej a štatistickej analýze. Na ich spracovanie sme použili základné štatistické metódy vyhodnocovania faktov (aritmetický priemer, smerodajnú odchýlku, t-test). Výsledky interpretujeme v texte a sprehľadňujeme v tabuľkách. VÝSLEDKY Vo výsledkoch porovnávame úroveň plaveckej výkonnosti medzi súbormi mužov a súbormi žien v absolvovaných plaveckých testoch. 14

15 Tabuľka 2 Porovnanie plaveckej výkonnosti žien na 50 m kraul 50 m K x s max min T-test súbor A 47,8 5,81 59,6 40 súbor B 48,6 14 1:12 30,7 0,12 sn Legenda: x priemerný čas, s- smerodajná odchýlka, max najpomalší čas, min najrýchlejší čas Sn- statisticky nevýznamné T-krit. na hladine štatistickej významnosti 0,05 v súbore žien (2,07) Z tabuľky 2 vyplýva, že súbor žien A dosiahol lepší priemerný čas o 1,2 s, čo nepovažujeme za významné z hľadiska logickej analýzy, ani z hľadiska štatistickej významnosti. Zaujímavé sú ale rozdiely v najrýchlejších a najpomalších časoch, ktoré sú výraznejšie v súbore B. Dosiahnutý čas 1:12 poukazuje na absenciu talentových skúšok z plávania. Tabuľka 3 Porovnanie plaveckej výkonnosti žien na 100 m prsia 100 m P x s max min T-test súbor A 2:04,6 15,57 2:42 1:46,5 súbor B 2:05,4 21,94 2:36 1:30 0,09 sn Legenda: x priemerný čas, s- smerodajná odchýlka, max najpomalší čas, min najrýchlejší čas Sn- statisticky nevýznamné T-krit. na hladine štatistickej významnosti 0,05 v súbore žien ( 2,07) Výsledky uvedené v tabuľke 3 opäť poukazujú na lepšiu priemernú plaveckú výkonnosť súboru A v plaveckom spôsobe prsia. Avšak rozdiel jednej sekundy v prospech súboru A je zanedbateľný a štatisticky nevýznamný. Podobne ako v plaveckom spôsobe kraul opäť nachádzame vysoké hodnoty najpomalšie zaplávaných časov, čo poukazuje na nedostatočnú plaveckú pripravenosť niektorých prijatých študentiek. Tabuľka 4 Porovnanie plaveckej výkonnosti mužov na 50 m kraul 50m K x s max min T-test súbor A 40,9 6,89 1:07 31 súbor B 41,1 8,07 1:04 27,8 0,08 sn Legenda: x priemerný čas, s- smerodajná odchýlka, max najpomalší čas, min najrýchlejší čas Sn- statisticky nevýznamné T-krit. na hladine štatistickej významnosti 0,05v súbore mužov (1,99) Uvedené výsledky plaveckej výkonnosti mužov na 50 m kraul nás upozorňujú na približne rovnakú úroveň, i keď niekoľko desatín sekundy posúva na prvé miesto súbor A tento 15

16 nepatrný rozdiel potvrdzuje jednoznačne aj hodnota t-testu. Tak ako u žien, aj v súbore mužov zaznamenávame vysoké hodnoty najpomalších dosiahnutých časov, ktoré prekračujú limit až o 20 sekúnd, čo opäť poukazuje na nedostatočnú plaveckú pripravenosť niektorých študentov. Tabuľka 5 Porovnanie plaveckej výkonnosti mužov na 100 m prsia 100 m P x s max min T-test súbor A 1:56,9 15,63 3:06,1 1:30,7 súbor B 1:49,3 21,17 2:25 1:30 1,88 sn Legenda: x priemerný čas, s- smerodajná odchýlka, max najpomalší čas, min najrýchlejší čas Sn- statisticky nevýznamné T-krit. na hladine štatistickej významnosti 0,05v súbore mužov (1,99) Tabuľka 5 nás upozorňuje na výrazné kvalitatívne zmeny plaveckej výkonnosti v prospech súboru B. V plaveckom spôsobe prsia dosiahol súbor B výrazne lepší priemerný výkon, ktorý síce štatisticky nie je významný, ale z vecného a pedagogického hľadiska je dôležitý. Rozdielne sú aj najpomalšie časové hodnoty v prospech súboru B, ktoré ale vysoko prekračujú stanovený limit a potvrdzujú nedostatočnú plaveckú pripravenosť. ZÁVER Na základe dosiahnutých výsledkov a ich analýzy môžeme konštatovať splnenie cieľa a vyriešenie stanovených úloh. V troch testoch súbor A dosiahol predpokladané lepšie výsledky, ale ani v jednom teste sme nezaznamenali štatistickú významnosť. Naopak v teste 100 m prsia u mužov získal súbor B značne lepšie výsledky v porovnaní so súborom A, i keď sa štatistická významnosť nepotvrdila ani v tomto prípade. Hodnoty najpomalších dosiahnutých časov dôrazne upozorňujú na nedostatočnú plaveckú pripravenosť študentov prijatých na štúdium telesnej výchovy. Táto sa následne prejavuje v ďalších semestroch, kedy nároky na udelenie kreditov stúpajú. V prípadoch, keď študenti nezvládajú preberané učivo sa vo všeobecnosti odporúča samoštúdium, v našom prípade individuálne docvičovanie. Táto forma rieši problém len čiastočne, pretože plávanie je náročným športom viazaný na špecifické vodné prostredie a vyučovací proces je zameraný na techniku a metodiku nácviku jednotlivých plaveckých spôsobov. To znamená, že študent sa sám počas docvičovania nemôže bez pomoci inej osoby naučiť správne technicky plávať. Riešenie kvality docvičovania vidíme v zapojení študentov telesnej výchovy so špecializáciou plávanie (aktívnych plavcov), ktorí by okrem dozoru na plavárni zastávali aj funkciu inštruktorov plávania. 16

17 Ďalšou možnosťou ako zvýšiť úroveň plaveckej výkonnosti študentov budúcich učiteľov telesnej výchovy a teda aj plávania je opätovné zavedenie talentovej skúšky z plávania v pôvodnej verzii, ktorá platila do roku To znamená, že študent, ktorý z plávania nezíska podľa bodovacej stupnice ani jeden bod je vyradený z prijímacieho pokračovania. Takéto opatrenie by zvýšilo efektivitu vyučovacieho procesu, ale najmä jeho bezpečnosť, ktorá je vo výučbe plávania prioritná. ZHRNUTIE Autori v príspevku riešia problematiku plaveckej výkonnosti študentov telesnej výchovy. Porovnávajú výsledky plaveckých testov súboru mužov a žien, ktorí sa zúčastnili, respektíve nezúčastnili praktickej časti prijímacích skúšok z plávania. Na základe analýzy dosiahnutých výsledkov navrhujú opatrenia pre skvalitnenie vyučovacieho procesu plávania. LITERATÚRA BENCE, M Analýza plaveckej výkonnosti uchádzačov o štúdium a hodnotenie plaveckého štvorboja študentov telesnej výchovy v Banskej Bystrici v rokoch 2000/2002. In: Nové trendy v teórii a didaktike plávania a plaveckých športov. Bratislava : FTVŠ UK, s CHEBEŇ, D Analýza kvality plaveckého spôsobu a výkonnosti uchádzačov o štúdium telesnej výchovy UKF v Nitre. In: Teoretické a didaktické problémy plávania a plaveckých športov. Bratislava : FTVŠ UK, s JANKO, I Úroveň plaveckej spôsobilosti študentov SPU Nitra v šk. Roku 2000/2001. In: Telesná výchova a šport na vysokých školách v Slovenskej republike. Nitra : KTVŠ SPU, s JURSÍK, D. a kol Plavecká spôsobilosť uchádzačov o štúdium na FTVŠ UK. Telesná výchova a Šport, roč. 4, 1994, č. 4, s MACEJKOVÁ, Y Aktuálna úroveň plaveckej výkonnosti uchádzačov o štúdium na FTVŠ UK a faktory, ktoré ju ovplyvňujú. In: Teoretické a didaktické problémy plávania a plaveckých športov. Bratislava : FTVŠ UK, s MANDZÁK, P Úroveň plaveckej výkonnosti a spôsobilosti študentiek PF UMB v Banskej Bystrici. In.: Acta Univerzitatis Matthiae Belii, Telesná výchova a šport, Vol. 3., No. 3. Banská Bystrica: PF UMB, 2001, s ISBN

18 MERICA, M. GLESK, P Vybrané ukazovatele plaveckej spôsobilosti študentov Slovenskej technickej a trnavskej univerzity. In: Teoretické a didaktické problémy plávania a plaveckých športov. Bratislava : FTVŠ UK, s SUMMARY The Authors in this contribution deal with the swimming performance of the student s physical education. They compare results of swim tests of the man and woman, which have had or didn t have admissions from swimming. On the basis of the analysis results authors suggest steps for improving swimming education. 18

19 KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ JAKO PROSTŘEDEK ZKVALITNĚNÍ TĚLOVÝCHOVNÉHO A SPORTOVNÍHO PROCESU BURSOVÁ Marta Katedra tělesné a sportovní výchovy, Pedagogická fakulta, Západočeská univerzita, Plzeň, ČR Klíčová slova: Posturální funkce, kompenzační cvičení. ÚVOD V tělovýchovné a sportovní praxi si pomalu začínáme uvědomovat důležitost využívání teoretických poznatků při vytváření kondičních programů. Není však ale ještě automatické, aby harmonizační cvičení (uvolňovací, protahovací a posilovací) byla sestavována na základě vyšetření, které si každý sám může orientačně udělat. Obdobně ani s největší pravděpodobností ve školní tělesné výchově či cvičení se zdravotně preventivním zaměřením nebo v tréninkovém procesu nevyužíváme neurofyziologické zákonitosti řízení motoriky a funkční vztahy jednotlivých svalových skupin. Od sportovně talentované mládeže a vrcholových sportovců se očekávají až nadpozemsky vysoké sportovní výkony, které vyžadují zahájení tréninkového procesu v co nejútlejším věku. Často nejsou ani respektovány požadavky optimální proporcionality a posloupnosti pohybové činnosti. V tréninkovém procesu se nacvičují a zdokonalují konkrétní sportovní dovednosti bez dostatečného všestranně pohybového rozvoje a specializované všestrannosti. Uvedená situace následně směřuje k neadekvátnímu zatěžování a často až k přetěžování organismu. Hybný systém se s největší pravděpodobností bude bránit nepříjemnými bolestmi zejména zad, což povede k nedobrovolným absencím v tréninkovém procesu s následnou nižší výkonností a vyšší úrazovostí či dokonce až k neadekvátnímu zkrácení vrcholové sportovní formy. Zkvalitnit životní styl pravidelným (nejlépe každodenním) a optimálním cvičením je nezbytné u velké části populace. V dnešní době se všeobecně přiznává nedostatek pohybové aktivity (hypokineza) se současným nekompenzovaným nadměrným udržováním statických poloh (sezení ve škole, doma u televize, stání v dopravních prostředcích..), jež vede k maladaptaci hybného systému. Negativním důsledkem tohoto stylu života sedící populace je pak celá řada zdravotních potíží (a často zbytečné zatěžování zdravotních pojišťoven), které se označují jako hromadná neinfekční onemocnění (obezita, diabetes mellitus, ischemické choroby srdeční, 19

20 alergie ). U školní mládeže se mezi civilizační choroby řadí především poruchy v držení těla, které se v dospělosti projevují degenerativními změnami na páteři (vertebrogenní potíže). V Centru sportovní diagnostiky při Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni se věnujeme řešení problematiky vertebrogenních potíží již mnoho let. Cestu k nám našla nejen řada sportovců různých odvětví, ale i několik desítek klientů z řad veřejnosti. Individuálně zaměřený cvičební program, ve kterém respektujeme níže uvedené nejnovější teoretické poznatky, sestavujeme na základě vyšetření funkční úrovně hybného systému jednotlivých edukantů. Nácvik přesného provedení a průběžné konzultace s případnou korekcí nejčastěji směřující k vyšší náročnosti považujeme za samozřejmost. Uvedeným způsobem získané praktické zkušenosti nepřímo verifikují pozitivní přínos aplikovaných kompenzačních cvičení při specifickém tréninkovém zatížení a při odstraňování vertebrogenních bolestí klientů. Pro edukátory tělovýchovných a sportovních procesů, sportovce a zájemce z řad nesportující populace jsme tak mohli připravit metodické zpracování uvolňovacích, protahovacích a posilovacích cvičení, které nejen umožňují zajišťovat dynamickou funkci páteře, ale které současně mohou plnit i protistresový, relaxační a harmonizační účinek (Bursová, 2005). V předloženém sdělení se soustředíme na základní teoretické podklady, které lze využít k výraznému zkvalitnění každého tělovýchovného a sportovního procesu. Jejich respektováním můžeme zabránit nebo alespoň zmírnit vertebrogenní bolesti edukantů obou protikladných stylů života, jež následně významně přispívají ke vzniku funkčních až strukturálních poruch držení těla. Kompenzační cvičení erudovaně aplikované může tak pozitivně nejen zvyšovat úroveň sportovního výkonu, ale i výrazně snížit rizika zranění a zabránit příp. předčasnému ukončení sportovní kariéry. Aktivní přístup nesportující populace k vlastnímu zdraví povede jistě i ke snížení pracovní neschopnosti či dokonce předčasnému odchodu do důchodu. TEORETICKÁ VÝCHODISKA Úroveň vlastního zdraví a úroveň sportovního výkonu ovlivňuje celá řada bio-psychosocio-spirituálních faktorů. Naše pozornost je soustředěna na kvalitu posturální funkce, neboť její vysoká úroveň, jež odpovídá individuálně optimálnímu držení těla, umožňuje fyziologické zapojování jednotlivých svalových skupin v pohybových řetězcích. Všeobecně uznávaný je i její pozitivní vliv na činnost jednotlivých funkcí vnitřních orgánů (vertebroviscerální vztahy), na psychickou i sociální pohodu. Pokud neuvedeme jinak, čerpáme zejména z odborné literatury autorů Véle (1997), Kolář (1988), Janda (1982), Lewit (1990, 2003), Kabelíková (1997) a Trojan (1996). 20

21 Kvalita posturální funkce je ovlivněna celou řadou faktorů, z nichž prioritní postavení zaujímá stav posturálního svalstva, jejichž složitou souhru koordinuje nervová soustava. Na řízení, regulaci a kontrole lidské motoriky se podílejí všechny tři úrovně CNS - korová, podkorová a míšní (spinální), jež tvoří jednu funkční jednotku. Nejvyšším řídícím a integračním centrem je mozková kůra. Spojení mezi CNS a ostatními orgány těla, tedy i svalovou tkání, zabezpečují obvodové (periferní) nervy. Mozková kůra řídí a reguluje pohyby volní, tj. pomalé, úmyslné a vědomé, v průběhu pohybu ovlivnitelné. Mimovolní motoriku, pohyby neuvědomělé, bezděčné až automatické a pohyby vědomě spouštěné (rychlé, švihové), v průběhu pohybu již nekorigovatelné, řídí podkorová mozková centra (mícha, prodloužená mícha, retikulární formace, bazální ganglia, thalamus a mozeček). Čím vyšší řízení k pohybu je potřeba, tím se uplatňují náročnější a komplikovanější regulační pochody. Na podkorovém řízení motoriky se významně podílí i limbický systém (tzv. "pocitový, emoční mozek"), který zastřešuje veškeré motivační a volní procesy a vede k motorické aktivitě. Je pokládán za nejstarší motorický systém, který je potřebný jako zdroj aktivity k vytváření paměťových stop a pohybových programů. Funkce limbického systému rozhodujícím způsobem souvisí s emocemi a motivací, jež mají významný podíl na provedení pohybového úkolu ( důležitost pestrého cvičení, příjemných pocitů z vlastního cvičení, zážitků z tréninku, přesvědčení o nezastupitelnosti kompenzačních cvičení, pochopení jejich přesnosti v průběhu pohybu, vyzařující nadšení cvičitele, trenéra...). Obousměrnou spojkou mezi mozkovou kůrou a výkonným svalem je mícha, která je chráněna páteřním kanálem sestaveným z jednotlivých obratlů. Toto je další důvod, proč fyziologický tvar páteře a kvalita posturální funkce jsou tak důležité aspekty ovlivňující naše zdraví a úroveň sportovního výkonu. Není-li tomu tak, pak činnost nervové soustavy může být narušena (dráždění, stlačení a uskřípnutí míšních nervů) a negativně ovlivňovat nejen činnost svalového aparátu ale i ostatních vnitřních orgánů. Nejnižší rovinou reflexního řízení činnosti svalů je míšní reflexní oblouk, který představuje automatickou reakci, při které se jednoduchý podnět (pro mozek nedůležitý ) zpracuje přímo v míše a odtud je okamžitá svalová odpověď vyslána k odpovídajícím svalům. Jeho úkolem je např. neustále korigovat svalový tonus a tak nastavovat a udržovat funkční délku jednotlivých svalových skupin na základě průběžné informace z proprioceptorů uložených ve svalech, šlachách a kloubních pouzdrech. Tato úroveň řízení velice významně ovlivňuje výsledek pohybové činnosti. Přestože se jedná o řízení automatické, můžeme ovlivnit jeho kvalitu především péčí o svalový aparát, o jeho svalovou rovnováhu. Respektováním míšních reflexů 21

22 (zejména napínací reflex, ochranný útlum, reciproční inervace) můžeme mj. zvyšovat pozitivní účinek kompenzačních protahovacích cvičení. Řízení, regulace a kontrola posturální funkce probíhá v podvědomí (subkortikálně), a proto korekce a případná trvalá přestavba této funkce je velice obtížná. Z tohoto důvodu doporučujeme již od nejútlejšího dětského věku věnovat zvýšenou pozornost správnému formování držení těla s optimálním klidovým svalovým napětím, jež je základem pro svalovou balanci a fyziologické hybné stereotypy. Základní funkční jednotkou svalu je tzv. motorická (hybná) jednotka, kterou tvoří příslušný motorický neuron a jím inervovaná svalová vlákna. Podle povahy řídícího motoneuronu rozlišujeme dva krajní typy svalových vláken s rozdílnou strukturální, biochemickou a funkční podstatou: tonická svalová vlákna ( červená, pomalá, oxidativní) a fázická svalová vlákna ( bílá, rychlá, glykolytická). Každý sval obsahuje vlákna jak tonického tak i fázického charakteru, jejichž zastoupení je v jednotlivých svalech různé a individuální. Fázické svaly plní i tonickou funkci a tonické svaly i funkci fázickou. Dnes jsou již známy svalové skupiny s převahou tonických motorických jednotek (např. bederní vzpřimovače) a svalové skupiny, v nichž převažují fázické motorické jednotky (např. břišní svaly). V tělovýchovné praxi by mělo být samozřejmé z těchto teoretických poznatků vycházet, protože jednotlivé typy svalů vyžadují rozdílný přístup při výběru kompenzačních cvičení a vlastním tréninkovém procesu. Uvedené svalové skupiny s rozdílnou funkční podstatou zajišťují dvě základní funkce pohybové soustavy, které nelze od sebe oddělovat. První úloha označovaná jako hold princip spočívá v držení celého těla nebo jeho jednotlivých částí v jistých polohách v průběhu pohybu. Tuto převážně tonickou, fixační úlohu vykonávají svaly uložené hlouběji u osy těla. Vysoká úroveň této posturální funkce, která vytváří oporu pro následný pohyb, je nezbytným předpokladem pro efektivní a účelný pohyb. Podle Véleho (1997, s.81) je poloha stálým průvodcem pohybu. Významně ovlivňuje úroveň každého sportovního výkonu a samozřejmě úroveň zdraví každého z nás. Véle (1997) nazývá tuto složku tělesného pohybu jako pohyb ereismatický (oporný, podpůrný) a zdůrazňuje neoddělitelnost této složky držící od pohybové v každém pohybovém projevu. Druhá úloha označovaná jako move princip spočívá ve vlastním provedení pohybu, na kterém mají hlavní podíl svalové skupiny uložené více na povrchu těla. Tato dynamická složka, jež navazuje vždy na složku statickou, je v terénní praxi měřitelná (např. konkrétní pohybový 22

23 výkon, motorické testy). Z tohoto důvodu je považována za cílovou, jíž je neoprávněně věnována hlavní pozornost. Každý tělesný výkon je vždy výsledkem souhry obou mechanismů, a je proto významně ovlivněn kvalitou koaktivní (spolupracující) činnosti obou funkcí svalových systémů, jež se podílejí na konkrétním pohybovém projevu. Doporučujeme proto při záměrné stimulaci pohybového systému uvedené poznatky zohledňovat. Svalové skupiny s převahou tonických svalových vláken jsou svojí stavbou přizpůsobeny pro posturální funkci. Tyto svalové skupiny jsou odolnější vůči únavě a snadněji se po námaze zotavují. Mají tendenci k nadměrnému zvyšování klidového napětí (hypertonii) vedoucí ke zkracování, zbytnění až ke ztuhnutí, a proto je nutno tyto svaly preventivně uvolňovat a cíleně protahovat. Snadno, někdy dokonce až nadměrně, se zapojují do pohybových programů (hyperaktivní) a mohou až nefyziologicky nahrazovat práci oslabených svalů (např. při nesprávném posilování břišních svalů cítíme bolesti v bedrech, což je důsledkem zapojení hyperaktivních svalů v bederní části páteře). Svalové skupiny s převahou fázických svalových vláken podmiňují činnost maximální a submaximální intenzity a jsou velice rychle unavitelné. Vyznačují se tendencí k nižšímu (až nadměrně) klidovému napětí (hypotonii) vedoucí k jejich oslabení, a proto je musíme cíleně posilovat. Toto nadměrné zvětšování klidové délky vede k nedostatečnému zapojování do pohybových vzorců (hypoaktivitě), a tudíž při posilování těchto svalů musíme vědomě kontrolovat jejich zapojení (např. při posilování břišních a hýžďových svalů). U každé svalové skupiny s převahou tonických svalových vláken je dnes již známa přibližná fyziologická norma velikosti jeho prodloužení. Nadměrné protažení či naopak zkrácení je nežádoucí stejně jako nedostatečná funkční zdatnost svalových skupin s tendencí k oslabení. Dosažená kvalita jednotlivých testovacích cviků by měla být podkladem pro následné vytváření individuálně cílených pohybových programů. Základním předpokladem veškeré hybnosti je klidový svalový tonus (napětí), který reflexně zajišťuje neustálé mírné napětí svalové tkáně. Jeho význam je nejen posturální v klidových polohách (celkově ovlivňuje držení těla), ale současně napomáhá udržovat správnou polohu i při pohybu. Je zřejmé, že vyšší klidové napětí je charakteristické pro trénované svaly, jež mají tímto výhodnější start k samotnému pohybu. Klidový svalový tonus je ovlivněn řadou faktorů, kromě již zmíněné trénovanosti např. klimatickými vlivy (teplo, zima), psychickými vlivy (stres), konstitucí, ale i nociceptivními podněty jako je bolest. Při výběru kompenzačních cvičení je nutno k tomuto faktu přihlížet. Optimálně volit zahřátí a uvolnění organismu k odstranění rušivých psychických vlivů, nikdy necvičit do 23

24 nepříjemné bolesti, u hypermobilně hypotonických konstitučních typů (nadměrná pohyblivost a uvolněné, nezpevněné svalstvo) volit adekvátní posilovací cvičení (nikdy ne strečink), naopak u typů hypertonicko hypomobilních (nedostatečná pohyblivost a tuhé, neuvolněné svalstvo) dostatečně zařazovat uvolňovací a protahovací cvičení. Klidové svalové napětí antagonistických (protihráčských) svalových skupin za normálních okolností je udržováno tak, aby bylo účelné pro klidové držení příslušných částí těla i těla jako celku. V uvedeném případě je svalový tonus vyvážený a zajišťuje funkční rovnováhu (svalovou balanci), jež umožňuje dokonalou souhru svalových skupin (pohybovou koordinaci) i u nejsložitějších pohybů. Jedním z prvních projevů adaptace nefyziologického zatěžování hybného systému je vytváření chybných základních hybných stereotypů (flexe šíje a trupu, abdukce v ramenním kloubu, extenze a abdukce v kyčelním kloubu), ve kterých se prohlubuje svalová dysbalance. Janda (1982) charakterizuje základní hybné stereotypy jako dočasně neměnnou soustavu podmíněných a nepodmíněných reflexů. Jejich kvalita je prioritně ovlivněna vlastnostmi CNS a dalšími fyziologickými předpoklady (individuální kvalita nervových funkcí, vlastnosti hybného systému, emoční nasměrování limbického systému, apod.), jsou tudíž individuálně odlišné a dle Koláře (1988) tvoří součást sportovního talentu. Proto doporučujeme provádět jejich vyšetření zejména při výběru sportovně talentované mládeže a důkladně zvážit, zda úroveň funkčního stavu hybného systému je potencionálně schopna absolvovat sportovní zátěž. Neadekvátní pohybové stimuly (hypokineza s nadměrným sezením, nepřesné posilování, nevhodná volba cviku..) jsou prioritní příčinou funkční nerovnováhy (svalové dysbalance), která může přispět k nekoordinovanému provedení daného pohybového úkolu. Svalová dysbalance se současně projeví nefyziologickým (nesprávným) zapojováním jednotlivých svalových skupin do funkčních smyček při pohybové ale i při pracovní činnosti (např. nadměrné zapojování bederních svalů při běhu, horní části trapézového svalu při práci u počítače ). Je pochopitelné, že nesprávně prováděné pohyby postupně povedou k chronickému přetěžování hybného systému s následným vznikem funkčních a později strukturálních poruch. Jelikož strukturální a funkční stránka spolu významně souvisí a nelze je od sebe oddělovat, stoupá na významu nejen úloha kompenzačních cvičení ale i jejich přesnost (zkrácený sval se bude aktivněji zapojovat do pohybu na úkor svalu oslabeného). Např. při svalové rovnováze se při extenzi dolní končetiny jako první aktivuje m. gluteus maximus. Při jeho oslabení však nemusí vůbec dojít k jeho kontrakci, ale pohyb provedou hyperaktivní svaly ischiokrurální (na zadní straně stehen) a paravertebrální svaly v oblasti bederní páteře. 24

25 V případné funkční nerovnováze mají vždy převahu svaly s převážnou činností tonickou na úkor aktivity svalů s převážnou činností fázickou, jejichž zapojování v jednotlivých pohybových programech je dokonce i reflexně tlumeno (Kabelíková, 1997). Typickým projevem svalové dysbalance jsou substituční hybné stereotypy s kombinačním zapojováním jednotlivých svalových skupin (cervikobrachiální a lumboischiadický zkřížený syndrom). KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ Jednou z možností, jak snižovat riziko uvedených negativních problémů, je pravidelné provádění kompenzačních cvičení, jejichž obsahem je variabilní soubor nekonečného množství jednoduchých cviků v jednotlivých cvičebních polohách, které můžeme účelně modifikovat s využitím různého náčiní a nářadí. Podle specifického zaměření a převládajícího fyziologického účinku na pohybový aparát dělíme kompenzačních cvičení na kompenzační cvičení uvolňovací, protahovací (strečink) a posilovací. Výběr cvičebních tvarů musí být individuálně zacílený, tj. vycházet z funkčního stavu hybného systému jedince (Janda, 1996). V jeho průběhu je nezbytné respektovat neurofyziologické zákonitosti řízení pohybu a jednotlivá cvičení provádět vždy přesným způsobem. V opačném případě můžeme až úplně znehodnotit fyziologický přínos. Dopouštíme-li se závažných chyb v průběhu pohybu, můžeme podporovat vznik svalové nerovnováhy a nefyziologického držení těla, a tak daný bolestivý nefyziologický stav ještě výrazně zhoršovat. U sportovců pak může docházet ke stagnaci či snižování jejich sportovní výkonnosti i přes veškeré tréninkové úsilí (viz substituční hybné stereotypy s kombinačním zapojováním jednotlivých svalových skupin). Udržování harmonického rozvoje hybné soustavy a individuálně optimálního držení těla vyžaduje zaměření především na posilování svalových skupin s fázickou převahou a na protahování svalových skupin s tonickou úlohou. V žádném případě bychom ale neměli určité svalové skupiny pouze protahovat či posilovat. Nutností efektivního výsledku je dodržování posloupnosti jednotlivých cvičení, kdy zařazujeme na prvním místě cvičení protahovací po důsledném uvolnění a teprve na místě druhém posilování svalových skupin s opačnou funkcí (antagonistů). Teprve po perfektním upevnění přesného pohybového stereotypu můžeme zařazovat pohyby rychlé (vědomě spouštěné, ale prováděné až automaticky) až švihové, do kterých se naučené koordinované vztahy svalových skupin přenášejí. 25

26 Pro vědomé a bezchybné provedení cviků je vhodná určitá znalost anatomických a funkčních charakteristik zapojovaných svalových skupin a dokonalá představa o průběhu pohybu se subjektivním vnímáním přesnosti pohybu samotnými cvičenci. Doporučujeme proto učit vnímat pohyb zevnitř (tzv. interiorizace) prostřednictvím jednotlivých proprioceptorů a toto naslouchání vlastního těla využít ke korekci odezvy organismu na cvičení či sportovní zátěž. Uvedené zvyšování kinestetického (pohybového) a senzorického (smyslového) vnímání bude napomáhat uvědomění si průběhu i koordinačně náročných sportovních dovedností. V tréninkovém procesu jsou samozřejmě kompenzační programy sestavovány se zřetelem na specifiku každého sportu. U všech sportovců je nutný individuální přístup jak při výběru cvičení tak při stanovení počtu opakování i počtu sérií. Kontrolu a příp. korekci zapojování odpovídajících svalových skupin do pohybových programů a jejich systematickou fixaci provádíme v rámci sportovního tréninku především ve všeobecné průpravné části tréninkové jednotky, kam zařazujeme zejména cviky uvolňovací a cviky zaměřené na kvalitu posturální funkce. Speciální rozcvičení (sportovci někdy nazývané dorozcvičení ), které je zaměřené na přípravu organismu již na konkrétní sportovní výkon, musí obsahovat jak účelová protahovací cvičení, tak i cvičení posilovací. Protahovací (strečinková) cvičení tonických svalových skupin jsou v této části tréninku intenzivnější, doba výdrže protažení je kratší (kolem s) a nejlépe bez využití postizometrické relaxace. V závěrečné části má strečink relaxační a tlumivý účinek ( vyplížení únavy ). Minimální doba výdrže v protahované poloze (klidné, uvolněné dýchání) je delší (kolem 90 s). Účinek protažení zefektivňujeme postizometrickým útlumem a prodlužujeme dobu protahované fáze podle individuální délky prodlouženého výdechu tak, aby byla co nejdelší. Posilovací cvičení v průpravné části jsou zařazována až v závěru všeobecného rozcvičení (stejně jako ve školní tělesné výchově), která nemohou mít v žádném případě posilovací charakter. Jejich úkolem je tonizace ( nabuzení ) fázických svalových skupin (zvýšení klidového svalového napětí nejlépe déletrvající izometrickou kontrakcí ve zkrácení), která napomáhá jejich aktivaci. Požadovanou pozitivní funkci se specifickým fyziologickým účinkem však mohou kompenzační cvičení plnit pouze tehdy, stanou-li se součástí celoživotního pohybového procesu s kladným vztahem k vlastnímu tělu a při dodržování hlavních didaktických zásad, zejména pravidelnosti, účelovosti, trvalosti, přiměřenosti a racionálnosti. Náležitý efekt umocní kladné prožitky, jež povedou k trvalosti a k sebeuspokojení nejen po stránce tělesné ale i psychické. 26

27 ZÁVĚR Prevencí vertebrogenních bolestí a prioritním předpokladem dosahování vysokých sportovních výkonů je optimální funkční stav hybného systému s fyziologickým tvarem páteře. Kompenzační cvičení prováděné všemi sportovci bez rozdílu kalendářního věku a stupně trénovanosti jsou proto nutnou složkou každého kvalitního tréninkového procesu. Významně napomáhají nejen zvyšovat sportovní výkon, ale i předcházet negativním důsledkům jednostranného přetěžování organismu. Aktuálnost dané problematiky se výrazně zvyšuje rannou specializací a náročností fyzické zátěže. Má-li být cvičení efektivní s pozitivním účinkem, musíme upřednostňovat vedený, pomalý pohyb řízený korovou částí nervové soustavy. Uvědomělý pohyb s vnitřním zaujetím umožňuje soustředění se na přesnost cvičebního účinku a tím i na případnou korekci v průběhu pohybu. Vedený pohyb umožňuje i přebudovávání špatně zafixovaného pohybového programu a vytváří nejlepší podmínky pro správné fyziologické zapojování jednotlivých svalových skupin do pohybových vzorců. Kompenzační cvičení se mohou stát při dodržování didaktických zásad nejspolehlivější možností prevence a současně nejúčinnějším prostředkem, jak odstranit případnou, již vzniklou, funkční poruchu hybného systému. Záměrná koncentrace spojená s vnitřním klidem současně napomáhá zmírňovat stresové životní situace a tak plní i funkci duševního uvolnění po velké psychické zátěži po závodech či náročném tréninku nebo po pracovní činnosti. LITERATURA BURSOVÁ, M Cvičit, ale jak? (videokazeta) Plzeň: PC, BURSOVÁ, M Kompenzační cvičení (uvolňovací, protahovací, posilovací). Praha: Grada, BURSOVÁ, M Základní hybné stereotypy a možnosti jejich korekce u dětí předškolního věku. In: Sborník z V. Mezinárodní konference v oboru funkční antropologie a zdravotní tělesné výchovy Diagnostika pohybového systému Metody vyšetření, primární prevence, prostředky pohybové terapie v Olomouci Olomouc: Univerzita Palackého, BURSOVÁ, M. - ČEPIČKA, L Posouzení objektivity hodnocení pohybových stereotypů předškolních dětí. In Sborník z mezinárodní konference Telesná výchova, sport, výzkum na univerzitách, Bratislava Bratislava: Slovenská technická univerzita, BURSOVÁ, M. - ČEPIČKA, L. - VOTÍK, J Kvalitativní analýza základních hybných stereotypů a svalových dysbalancí sportovně talentované mládeže se zaměřením na fotbal. In 27

28 Sborník z 2. Mezinárodní konference Pohyb a zdraví v Olomouci Olomouc: Univerzita Palackého, BURSOVÁ,M. - KNAPPOVÁ, V Individuální diagnostika svalové funkce prioritní podklad pro stanovení pohybové intervence u sportovně talentované mládeže se zaměřením na fotbal. Česká kinantropologie, 54, 2004, s BURSOVÁ, M. - MRÁZIKOVÁ, J K problematice vlivu alternativního sedu a kompenzačních cvičení v průběhu školního vyučování na funkční stav svalového aparátu dětí mladšího školního věku. In: Sborník referátů z mezinárodní konference Sport a kvalita života, Brno Brno: MU, BURSOVÁ, M. - VOTÍK, J. - ZALABÁK, J Kompenzační cvičení pro fotbalisty. Praha: Olympia, HOŠKOVÁ, B. - MATOUŠOVÁ, M Pohybové stereotypy v pedagogické diagnostice. In Sborník III. celostátní konference Diagnostika pohybového systému, Olomouc Olomouc: Univerzita Palackého, JANDA, V Funkční svalový test. Praha: Grada/Avicenum, JANDA, V Základy kliniky funkčních (neparetických) hybných poruch. Brno: Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, KABELÍKOVÁ, K. - VÁVROVÁ, M Cvičení k obnovení a udržování svalové rovnováhy (průprava ke správnému držení těla). Praha: Grada/Avicenum, KOLÁŘ, P. a kol Fyziologie hybnosti a kompenzační cvičení ve sportovní gymnastice. Praha: ÚV ČSTV, LEWIT, K Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. Praha: Sdělovací technika, LEWIT, K Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace. Praha: Nadas, TLAPÁK, P Tvarování těla pro muže i ženy. Praha: ARSCI, TROJAN, S. a kol Fyziologie a léčebná rehabilitace člověka. Praha: Grada/Avicenum, VÉLE, F Kineziologie pro klinickou praxi. Praha: Grada/Avicenum, SOUHRN Jednou z možností zvyšování sportovního výkonu a prevence vertebrogenních bolestí jsou cíleně individuálně zaměřená kompenzační cvičení (uvolňovací, protahovací a posilovací), která respektují neurofyziologické zákonitosti řízení motoriky a jednotlivé funkční vztahy svalových 28