Tetování u Romů v České a Slovenské republice

Univerzita Pardubice Fakulta filozofická Tetování u Romů v České a Slovenské republice Ivana Michálková Bakalářská práce 2009

2

3

Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, že Univerzita Pardubice má právo na uzavření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávněna ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně Univerzity Pardubice. V Pardubicích dne 30. 6. 2009 Ivana Michálková 4

Název práce: Tetování u Romů v České a Slovenské republice Anotace Práce se zabývá fenoménem tetování Romů v České a Slovenské republice. Hlavním tématem je význam a symbolika nejčastějších motivů tetování, jejich funkce a interpretace. Cílem výzkumu je zjistit, nejčastější motivy a význam tetování u Romů, jakou úlohu ve výběru, symbolice atd. hraje pobyt ve vězení a s tím související speciální techniky a omezení vězeňských tetování. Také se chci zabývat souvislostmi mezi rodinnými a partnerskými vztahy a konkrétními vzory jednotlivých tetování. Významnou roli v mé práci bude hrát fotografická dokumentace. Např. porovnání symboliky tetování s interpretací tetovaného, nebo srovnávání a hledání variací nejčastějších motivů. Klíčová slova: Romové, Cikáni tetování vězení Title: Gypsy Tattoing in the Czech and Slovakian Republics Annotation This work is about the phenomenon of Gypsy tattoing in Czech and Slovakian republics. The main subject of this work is the meaning and symbolic of the most repeated motives in tattoing, their functions and interpretations. The object of my research is to find out the role of tattoing in Gypsy society. What part of Gypsy tattoo phenomena is defined by staying in prison, especially in the case of tattoo techniques and control of tattoo in a prison. Also I want to talk over about connections between family and tattoo design in exceptional cases. For this research is very important the photographic documentation, for example the comparison of symbols with the interpretations of the respondent, or the comparison and variations of motives. Keywords: Gypsy tattoo prison 5

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Zbyňkovi Andršovi, za odbornou spolupráci, cenné rady a trpělivost. Děkuji také všem respondentům, díky nimž tato práce vznikla, zvláště pak Majce Červeňákové za pomoc a asistenci při některých rozhovorech na slovenské Spiši. Velké dík patří také Martinovi Karvayovi za podporu a pomoc při vzniku této práce a také Petrovi Drábkovi za poskytnutí jeho fotografií a doprovodu při některých návštěvách Slovenska. 6

OBSAH 1.Úvod... 8 2. Metodologie... 10 3. Historie... 12 3.1 Původ tetování...12 3.2 Historie tetování v západní společnosti...14 3.3 Tetování za komunismu...17 3.4 Historie romského tetování...22 4. Vězeňské tetování... 22 4.1 Sociální problematika a vězeňské tetování...22 4.2 Tetování jako živý vězeňský fenomén...24 4.3 Technika vězeňského tetování...29 5. Tetování a partnerské - rodinné vztahy... 31 5.1 Tetování a partnerské vztahy láska, odloučení a vzpomínka....31 5.2 Tetování a rodinné vztahy rodinná spřízněnost, ochrana a památka...34 6. Současná podoba tetování... 37 7. Nejčastější motivy tetování... 42 8. Závěr... 48 9. Seznam literatury... 50 10. Seznam respondentů... 52 11. Seznam příloh... 52 7

1.Úvod Bakalářská práce pojednává o fenoménu tetování u Romů v České a Slovenské republice, snaží se tuto problematiku postihnout komplexně a poukázat na některá její specifika. Stručným historickým úvodem projdeme přes pohled na archaickou formu tetování - skrze dějiny tetování v západní euroamerické společnosti - ke kapitole o tetování během komunismu. V této práci budu zkoumat především tatuáž ve vztahu k vězeňskému prostředí - rodinným vztahům, tedy k tématům, která jsou s romským tetováním ponejvíce spojena. Názornými příklady přiblížím motivace nositelů, význam a funkci tetování. V posledních kapitolách se zaměřím blíže na motiv y, vzhled a atraktivnost tetování v současnosti. Důvodem je jak uvádí Budilová s Jakoubkem skutečnost, že většina autorů hovoří o Romech, aniž by specifikovali, jakou populaci popisují... jestli jsou míněni Romové jako etnická skupina vyznačující se společnou identitou, mluvčí romštiny, či například implicitně rasově definovaná populace (Budilová, Jakoubek, 2007, s.20). V práci, jak ještě několikrát zdůrazním, používám obecné označení Rom pro slovenské Romy (na území Čech a Moravy žijí např. taktéž olašští Romové). Tohoto zobecnění jsem si vědoma, neboť se nesoustředím na romské etnikum jako celek, ale především na konkrétní osoby a tetování. Dále musím zmínit, že téma, které jsem si vybrala, nebylo ještě jakkoli odborně zpracováno. Vycházela jsem především z literatury, která se zabývá různými aspekty tetování. V žádném mně dostupném zdroji nebylo blíže pojednáno o fenoménu romského tetování, proto by bylo dobré toto téma zevrubněji a obsáhleji rozpracovat. Proč jsem si vybrala k napsání práci o romském tetování? Jedním z důvodů je fakt, že velký počet Romů vlastní tetování, od jednoduchého obrázku k rozsáhlé tatuáži. Druhým důvodem je jedna z respondentek, která poté co mi vysvětlila proč se nechala tetovat, mě nadchla rázem 8

tohoto zvyku, jeho až skoro magickou podstatou a emocionálním výrazem. (obr. 1) Obr.1: V ytetované slovo Jarmila je jméno matky respondentky, které si nechala udělat z tohoto důvodu, cituji: Nechala som si to vytetovať keby sa matke niečo stalo, abych mala na ňu pamiatku (respondentka č.1: K.T. 2007: osobní sdělení). Tato práce se bude chtít přiblížit k pravé povaze romského tetování bez předsudků, jako k součásti lidské kultury všeobecně. Na několika případech se pokusím najít určité vrstvy chápání tatuáže. U Romů nalezneme tu část, která je velmi intuitivní a citová, takřka s magickým nádechem. Vzácné je taktéž to, že narozdíl od rigidní modernity tetování je u Romů tetování živoucím fenoménem i z hlediska toho, že romské tetování je výhradně amatérským výtvorem. Má za sebou příběh, který je vyslovený kvalitativně esteticko-symbolicky tedy svojí podobou promlouvá k společnosti k člověku. Budu se snažit vhlédnout do tradičního chápání tatuáže a jisté pomalé transformace, která je odvislá od moderních tendencí v romské subkultuře. Dopracujeme se ted y k tetování jako fenoménu, který u Romů není nijak explicitně definován, ani interpretován. V práci b ych chtěla pracovat s jevem - tetováním, jako něčím ne samo o sobě existujícím, ale vždy v návaznosti na příběh, motivaci či kontext, v kterém je tetování definováno. Na jednotlivých 9

fotografiích, dokážeme rozpoznat několik vlivů: nápodobu (tradování formy tatuáže), ale také spontaneitu, která má mnohokrát větší vypovídající hodnotu, než koncepty a mistrovská dokonalost tetování v současnosti. Poukazuje na život člověka, jeho strasti, bolestnou minulost, nebo naopak na lásku a oddanost. V tomto úvodu si upřesněme, kam se práce bude snažit ubírat. Na jedné straně zde stojí archaické tetování, které mělo několikanásobnou funkci. Na druhé straně je modernita v tatuáži, která se častokrát vyznačuje mistrovskou dekorativností a realismem. Nejde zde o to napasovat tetování Romů do jisté kategorie, ale poukázat a naznačit kudy se ubíralo a kam směřuje. V jedné z kapitol se dostaneme k technice. Ta se například neliší od primitivních forem, avšak u kapitoly, jež se zabývá současností můžeme narazit na kopírování motivů, které jsou uprostřed současných trendů. Je jisté, že tatuáž se dnes vymanila z normativního pohledu společnosti, ta se zčásti liberalizovala a poskytla místo pro dříve zatracované formy sebevyjádření. Proto bych se nechtěla blíže zabývat reflexí ze stran y netetovaných, jejich pohledů, ale více se zaměřit na nositele tohoto umění. V rozhovorech, které jsem uskutečnila, se vyskytlo mnoho proudů vnímaní, ale vždy je spojuje sžití se s vlastním tetováním. To pak není vnímáno, jako něco mimo mne, ale mnohem více jako součást, spíše já samotné. Uvědomme si proto, že pokud v této práci zkoumáme tetování, jsme ponejvíce na antropologické rovině bádání, neboť právě fenomenologicky se tetování stává více než značkou - erbem, ale samotným nositelem. 2. Metodologie Výzkum probíhal ve dvou lokalitách, na východním Slovensku v oblasti Spišské Nové Vsi, konkrétně v obcích Rudňany, Letanovce, Velká Lomnice a dále na jižní Moravě ve městech Hodonín a Brno. 10

Slovensko jsem během tohoto roku, kdy jsem výzkum prováděla, navštívila třikrát, a to vždy zhruba na týden. Použila jsem metodu nezúčastněného pozorování, neformální a polostrukturované rozhovory, z nichž jsem si některé nahrávala na diktafon. Dále je velmi důležitou součástí výzkumu samotná fotodokumentace, která zachycuje nejčastější motivy tetování mužů i žen různých věkových skupin. Pomocí těchto obrazových dokumentů jsem mohla zkoumat konkrétní motivy tetování. Dané lokality jsem na Slovensku navštěvovala po dobu čtyř let a díky tomu jsem snadněji komunikovala s některými respondenty. Tetování je velmi intimním jevem, tudíž samotná fotodokumentace či rozhovory vždy neprobíhaly hladce. Někteří respondenti, kteří mne neznali blíže, mne podezřívali, že informace a dokumenty takto získané zneužiji. 1 Požádala jsem také o spolupráci informátorku z obce Rudňan y, díky které jsem získala zázemí a s níž jsem navázala blízký osobní vztah. Pomohla mi vést některé interview v romském jazyce. Rozhovory probíhaly buď u dotazovaných doma, nebo v bytě mé informátorky. Počet respondentů, který svolil k fotodokumentaci přesáhl třicet, šest z nich mi poskytlo rozhovor, čtyři dialogy jsem zaznamenala na audio nahrávce. V počtu dotazovaných převažovali muži, ale oslovila jsem i dostatečný počet žen. Všechny respondenty jsem o své práci informovala a ujistila je, že mé závěry a rozhovory budou anonymní a jejich výpovědi budou použity jen pro tento účel. V rámci ochrany respondentů v práci používám pouze jejich iniciály. Na tento popud se většina z oslovených přestala zdráhat a posléze více či méně spolupracovali. Většinu respondentů jsem oslovila právě na východním Slovensku, ale sama pocházím z Hodonína, tudíž i zde jsem měla možnost tematiku doplnit. Již delší dobu jsem zde v kontaktu s romskou rodinou, díky níž jsem mohla práci ucelit. V prostředí vrstevníků znám taktéž mnoho Romů, s nimiž neb yl žádný problém vést dialog a snadno spolupracovat. 1 Především novináři překrucují a zneužívají získané informace. 11

Také jsem navázala několik kontaktů v Brně a v jedné z kapitol přiblížím příběh brněnského Roma- tatéra. Jak probíhaly a na co se zaměřovaly mé rozhovory? Zaprvé mé otázky směřovaly vždy úměrně ke zkoumanému, například pokud se dotazovaný vyjádřil kladně k tomu, že se nechal tetovat ve vězení, pokračovala jsem dál v tomto duchu (faktory sociální, ochranné, hierarchické viz vězeňské tetování). Zadruhé jsem se podívala blíže na emociální, sociální a duchovní podtext tetování, srovnávala jsem možné perspektivy a předpoklady, které tatuáž doprovází (dle teoretických pramenů), se skutečnými důvody, které mé dotazované vedli k tomuto aktu. Nakonec se pozastavíme u technik tetování a jejich běžné realitě, taktéž u nejčastěji používaných instrumentů. Poslední zastávkou, kterou absolvujeme jsou nezdary v práci, neboť častokrát se stanou nepředvídatelné, nebo nechtěné události. První příklad: při jedné z návštěv Rudňan jsem měla možnost poznat postarší Romy, kteří byli bohatě potetovaní. Fotodokumentace a rozhovory se však nemohli uskutečnit, jelikož jsem je, již při druhém příjezdu do lokality, nepotkala. To z důvodu jejich pracovních příležitostí mimo bydliště, nebo zadržení policií, vazbě a kriminálu. Jinou překážkou se mi stali respondenti, u kterých jsem nezískala důvěru, nebo jsme se blíže nepoznali. Jejich výpovědi byli kusé a zcela ne k věci, nebo úplně odmítali odpovídat, či se nechat vyfotografovat. 3. Historie 3.1 Původ tetování Pro úplnost práce je podstatné vycházet z archaických kořenů tetování, ty nám poslouží ke komplexnímu charakteru práce, využiji je jako výchozí bod pro objevování tajemství tatuáže u Romů. 12

Tetování představuje zajímavý, mnoha významový a funkční fenomén, vyskytující se téměř ve všech kulturách, který stojí vedle skarifikace, deformací těla, mutilace atd. na stejné lidské vášni přetvářet, krášlit své tělo a to od nejstarších dob až do současného, mnohdy okázalého uměleckého pojetí. Zajímavý je fakt, že výzkumy mnoha antropologů nám ukazují, že tetování bylo u přírodních národů normou. Pokud žena z jihoamerického pralesa byla konfrontována s nahým Španělem, který neměl tetování, byl jí buď k smíchu, nebo jej považovala za zvíře (Rychlík, 2005). Muž, který není zjizven, vypadá jako prase nebo šimpanz (Rychlík, 2005, s.19). V chápání národů, které se tetovaly, byl člověk oddělen právě tatuáží od okolního světa přírody. Tetování lze dosadit do nejranější fáze lidské kultury a rasy (Sinclair, 1908, s.378). Někteří badatelé nám předkládají a explikují metafyzické koncepty: tetování bude člověku ponecháno i po úmrtí, do takzvaného dalšího posmrtného života. Kupříkladu indiánské obyvatelstvo amerického státu Dakota věří, že bez tetování (na čele, či zápěstí) se jejich duše nemůže vydat na cestu do posmrtného života popř. zásvětí (Sinclair, 1908, s. 365). 2 Tato víra je spojena například s posmrtnou tatuáží především u mužů. Ti, kteří si za svého života nestihli vyzdobit své tělo byli po úmrtí dotetováni, aby je tato ozdoba chránila v posmrtném životě. Rituál se udržuje dodnes v Ásamu (indická provincie, kultura Nágů), nebo mezi Inuity (Rychlík, 2005). Narozdíl od tohoto mystického náhledu, který je spojen s posmrtným životem jsou někteří tetovaní muslimové (dle Koránu je tetování zakázáno) přesvědčeni (nebo se tím ospravedlňují), že po smrti je sežehnou i s tetováním plameny, aby vstoupily do ráje očištěni (Sinclair, 1908, s.363). Zde je možné se pozastavit nad transformací funkčnosti tetování od magické rovin y, přes socializaci k pouhé estetičnosti, nikoliv ve smyslu vývojovém (což b y nás zavedlo k mnoha spekulacím), ale v průřezu 2 O této problemtice pojednávají blíže např. historik Wilfrida D. Hambly, nebo Henryho Ferguson, či Milada Ganguliová. 13

postojů. Tetování nám může sdělit mnohé o vnímání světa a hodnotách různých etnik a národů a o jedinečnosti charakteru samotných nositelů. Některé případy prezentují tetování jako sakrální fenomén, který je součástí přechodových rituálů, či zasvěcení 3 a na druhé straně pak moderní dobou přetvořené vnímání tatuáže, jako okrášlení povrchu těla, tedy k pouhé estetické funkci. Pro moji práci je například důležité určit, jak vnímají tetování Romové, jakou roli hraje v jejich životě. Nechci se nijak pokoušet o paušální a kategorické soudy, ale spíše o predispozice proč se jedinec nechá tetovat? Co ho vede k tomuto chování a expresi? 3.2 Historie tetování v západní společnosti Za vůbec nejstarší zmínku o tetování lze považovat evropský nález mumie tzv. Ötziho, na kterém jsou patrné čárky a křížky, které mohli mít terapeutickou funkci (Rychlík, 2005). První zmínky o tetování máme zprostředkované antickými autory (Hérodotos z Halikarnásu), kteří mluví o kulturách, jež se takto zdobily Thrákové. V antickém světě bylo tetování také hojně praktikováno, do těchto končin tatuáž doputovala z Persie a Egypta. Tetováni byli především otroci, což posléze uplatnili i Římané, kteří jej vnímali nejen jako stigma, ale narozdíl od Řeků se tetovali i lidé z vyšších společenských kruhů a příslušníci legií, kteří se dostali do kontaktu například s Thráky (Bosáková, 2002). V Evropě byli i další národy, které takto krášlily svá těla, mluvíme o Britech, kteří si svůj zvyk udrželi až do příchodu Normanů (Rychlík, 2005). Popřípadě i u Dáků, Galů, Gótů či Iberů můžeme vystopovat zmínky o tetování. Obecné příjímání tetování se změnilo s nástupem monoteistických náboženství v Evropě a na Blízkém východě. Judaismus, křesťanství i islám tetování zakazují. Například ve Starém 3 Až do d nes mů že m e regi st ro vat u m no ha přírodn í ch náro dů t a kt o důleži t ou funkci t et o vá ní. 14

zákoně se píše: Nad mrtvým pak nebudete řezati těla svého, a žádného znamení vyrytého na sobě neučiníte (Rychlík, 2005, s.200). Dále: A brady své nebudou holiti ani těla svého řezati (Rychlík, 2005, s.200). Hledáme-li zmínky o tetování dále, nalezneme v českém ekumenickém překladu (1985) tuto pasáž: Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého, ani si dělat nějaké tetování (Rychlík, 2005, s.200). Přesto však tetování zůstalo v oblibě u některých uzavřenějších komunit. Například od dob prorokových b ylo u některých etnik tetování častým jevem. Především se jednalo o tetování ženské, neboť představovalo symbol krásy. Tatuáž byla a je u Beduínů, Tuaregů, či Berberů praktikována dodnes (Rychlík, 2005). V samotné Evropě opět stoupl význam tetování v 11. a 12. století. Většinou bylo tetování úzce spojeno s náboženstvím, jelikož se stalo symbolem, možno říci suvenýrem z křížových výprav do Svaté země (Ferguson, Procterová, 1998). Rozkvět umění a obliby tetovat se v západní společnosti je spojen s námořnictvím, které vrcholilo v 18. století. Nejen, že se kérky (jednotlivá tatuáž) stávají památkou na zámořské objevy (od Maorů, z Melanésie, z Polynésie), nebo na daleké mořeplavb y a na návštěvy přímořských metropolí. Tetování je samostatně žijícím organismem, v tomto údobí a prostředí vyrůstají velké tetovací salony (Londýn, Marseille, Šanghaj, Bombaj, Hamburk, Antverp y, Buenos Aires, nebo Alžír), vzniká jedinečný styl, který používá jednoduché vzory, jako palmy, kotvy, iniciály, lebky atd. (téma život na moři). Ty se postupem času přetvářely do konkrétnějších konotací, kde například palma symbolizovala jižní moře, dnes je její význam dotvořen do symboliky bezstarostného života vůbec. Jiný příklad je trojice: kotva - kříž - srdce, které jsou: nadějí vírou láskou ve svých významech. Tento trend tetování brzy zaplavil i Spojené státy, kde vznikl i první tetovací strojek (Rychlík, 2005). Jestliže v Americe v první polovině 20. století tetování vzkvétá, v Evropě (tetování i romské je rozšířeno především v Řecku, Itálii, 15

Skandinávii, Britských ostrovech a na Balkáně, hlavně námořníci, trestanci) je zneužita označovací funkce tetování v nacistických a komunistických koncentračních táborech. V současném tetování v západní společnosti je velký zájem o umění (tetování) kmenových společností tzv. tribal art, kterému se také nevhodně říká primitivní umění (Salzmann, 1999). Margo DeMello označuje 60. léta jako renesanci v tetování, jelikož velké společenské uvolnění na americkém kontinentu, přeneslo fenomén tetování z dělnických a kriminálních kruhů k takzvané middle class. Právě tento zlom silně ovlivnil podobu tatuáže, objevily se nové vlivy, tvz. "nu skool výše zmíněný tribal art, abstrakce a fantasy. Zdůrazňuje proměnu od asociálně laděných konotací k postmodernímu vnímání tetování, jako presentaci osobní identity (hnutí New Age, feministická spiritualita, ekologická hnutí atd.) (DeMello, 2003, s. 48-49). Existuje velká tendence se přizpůsobit určitým subkulturním vzorcům, které v postmoderně existují, tedy tetování jako doprovodný rituální prvek, který odkazuje na sociální příslušnost jedince. Dalším faktorem dnešní tatuáže je uměleckost, snaha o provokaci, či extravaganci, sebev yjádření, nebo neverbální dialog s okolím, to vše v závislosti na socio-kulturním zázemí jedince. Tetují se nejrůznější typy lidí, často umělci, lidé ze showbyznysu, rockeři atd. Téměř v každém městě jsou tetovací salony, existuje i mezinárodní organizace tatérů založená v 80. letech, konají se různé tetovací festivaly apod. (Kostelecká, 2000). Pohled na tetování ze strany společnosti se změnil z kriminálního cejchu k určité součásti lidské snahy o sebeidentifikaci. Trend mluví jasně, například z výzkumu Vodičkové je čitelné, že většina jejich respondentů tatuáž nijak neodsuzuje, i v případech, že ji nepovažují za estetickou, nebo za rozumnou alternativu k obvyklým způsobům krášlení těla. 16

3.3 Tetování za komunismu Souhrnně lze říci, že vnímání tetování se vždy odráželo od nároků, které na něj kladla společnost. Status tetování tak většinou úzce souvisel s politickým, sociálním a etickým klimatem dané doby. Jestliže např. v 11. století mohlo mít tetování u poutníků do Svaté země hluboký náboženský význam, tak v komunistickém Československu se naopak mohlo dostat na úplně opačnou stranu hranice. Tetování se, jako tolik dalších věcí, dostalo na komunistickou černou listinu, z toho důvodu se nejčastěji tetovalo ve věznicích a nebo doma. Bylo odstrčeno na okraj společnosti a tabuizováno, nestačilo je jenom zakázat, bylo nutné tatuáž zcela vyškrtnout ze společenského života, dát jej do roviny s kriminalitou, toxikomanií, hazardem atd. Postup, který aparát zvolil, byl v podstatě jednoduchý. První předpoklad je vytvoření tabu, zařazení tetování do etického kontextu, respektive politicko-ideové základny. Cituji: a s vývojem k asociálnosti, končí často negativním přístupem k současné společenské situaci a nezájmem k pokrokovému rozvoji společnosti. Tak se tito lidé pomalu, ale jistě vyřazují z řad společensky ukázněných pracujících a zařazují do podskupiny, kterou někdy nazýváme živly (Šnajdr, 1984, s.771). Citovaným slovem živly je jak všichni víme myšleno mnoho různorodých societ, které spojuje asociální povaha. D. Šnajdr je specifikuje takto: Většinou jde o manuální pracovníky, často recidivisty bez seriózního světového názoru a solidního přístupu ke společenským potřebám (Šnajdr, 1984, s.771). Tetování rovná se asociálnost. Tetovaný člověk si ve skutečnosti tvoří své vlastní stigma. Logicky jde o člověka společensky nepřizpůsobivého, dokonce možná nebezpečného a nedodržujícího pravidla slušného chování. Hlavní je ukázat, že tetování je neslučitelné s akceptovatelným společenským chováním. Pořídit si tetování znamená 17

cíleně provokovat společnost a dobré mrav y. Tetovaný člověk nemá a ani nemůže (protože je tetovaný) mít vhodné politické smýšlení. Ve druhé fázi jde o to společnosti dokázat jak je tetování nesmyslným iracionálním aktem, tedy nevratnou chybou a absurdností. cituji: Když se dotazuje po motivaci, proč se pracovník dal tetovat, dostává odpověď, že většinou tetováž provedl z hlouposti a za provedený skutek se stydí, nebo je mu i nepříjemná tato otázka, nebo to provedl z nerozvážnosti (Široký, 1982, s.37) Častým motivem v odborných publikacích je právě otázka smyslu tetování. Odpověď je vždy stejná - tetovaná osoba provedla svůj čin z mladické hlouposti, nerozvážnosti a unáhleně. Je potlačena logická stránka věci. Na tabu tetování se nabaluje další část, a to že tetování je iracionální. Neexistuje rozumné odůvodnění proč si pořídit tetování. Tetování je chyba a zodpovídané osoby svého neracionálního rozhodnutí následně litují. Další logický krok v tabuizaci objektu je jeho napadení skrze útok na uměleckou kvalitu, cituji: U pozorovaných mužů šlo o jednotlivé obrazy bez valné umělecké hodnoty (laciný suvenýr, nebo produkt naivního umění (Šnajdr, 1984, s.773). Tetování nemá žádnou uměleckou hodnotu, naopak je kýčovité, nevkusné a často v sobě obsahuje prvky naivity. Tetování je iracionální tudíž i bezcenné. Dále autor pokračuje nejenom v útoku na uměleckou hodnotu a význam tetování všeobecně, cituji: Původní smysl tetování se- jako znak bojovnosti, zaslíbenosti, oddanosti, výjimečnosti a náležitosti ke kmeni, kastě, náboženské skupině, pohotovostní stigma (krevní skupina u příslušníků SS, čísla vězňů v koncentračních táborech za II. světové války, ozdobné pojetí dávných dob- mění v dnešní době ve známku protivenství a vzdoru, trvalý znak naivity či agresivity... (Šnajdr, 1981, s.7). V mnoha článcích se nacházejí drobné narážky tohoto druhu. Tetování jako neracionální a zakázaná věc je spojováno s věcmi, které 18

podvědomě v yvolávají negativní reakci. Jako by tetování bylo už z nějakého historického principu čímsi zapovězeným. Přímá paralela mezi SS, koncentračními tábory a tetováním zcela určitě není náhodná. Čtvrté zastavení poukazuje na intelekt tetovaných, je to přímočarý výboj na individuální kvality, cituji: Základní informace o tetovanýchškolní vzdělání. Zde jsem zjistil, že do zvláštní školy chodilo 5,8% z celkového počtu tetovaných, neúplnou osmiletku má 39,2%, úplnou osmiletku 52,1%, střední školu bez maturity 2,3% a jen 0,6% uzavřelo studium na střední škole maturitou. Mezi tetovanými nebyl nikdo s vysokoškolským vzděláním (Velkoborský, 1966, s.565). Jakkoli se komunisté snažili potlačovat tetování, zcela jej vymýtit nemohli. Proto mu v rámci tabuizace musel být v ymezen určitý prostor. A pokračujíc v iracionální logice, mu bylo dáno místo mezi spodinou. Tetování se dávalo do přímé (ač nepřímo) spojitosti s nízkou inteligencí. Zajímavé je, že v rámci výzkumu jediná zkoumaná osoba nedosáhla vysokoškolského vzdělání. Jako by v ysoká inteligence přímo vylučovala možnost tetování. Naopak tetování je vhodné pro zaostalé, nevzdělané a nekvalifikované jedince. Opět se zde promítá prvek komunistické logiky. Tetování je nesmyslné, proto je vyhrazenou pro hloupé a nerozvážné osobnosti, které pak samozřejmě svého činu litují. V pátém kroku se završuje počaté dílo a společnost tak projektuje skrze tetování hanbu, načež využívá psychických labilit, psychopatologických předpokladů a sociálního zázemí, cituji: Tetování vznikají ve velké většině při pobytu v nápravném zařízení....zjistily jsme zajímavou tetováž, která byla projevem jejich postoje k životu. U obou byla vytetovaná francouzká věta Je suis perdu (jsem ztracen) a tím sami prokázali ztrátu svého životního stylu a smyslu....souhrnně můžeme říci, že by se na první pohled zdálo, že tetováže jsou jen projevy nízké inteligence nebo projevy autoagrese, ale jak jsme ukázali na našich dvou případech jsou projevem ztráty smyslu života (Široký, 1982, s.38). 19

Pocházejí většinou z defektních rodin, jednoduchých a sociálně slabých rodin, jsou často lehce duševně zaostalí, vzdorní a provokující chováním, vystupováním i nápadným zevnějškem (Šnajdr, 1981, s.7). Konečná fáze tabuizace objektu a také poslední krok budování iracionality. Tetování je přímo spojeno s deviací. Ze samotného tetování je udělána deviace a vlastně značka deviantů. A jako deviantnímu prvku jsou mu přiřazen y odpovídající doprovodné jev y - alkoholismus, nízká inteligence, sociálně slabé prostředí, duševní zaostalost atd. Dokonce se mu připisují i tak za komunismu neakceptované prvky jako fetišismus a sadismus, cituji: Kdybychom se pokusily hodnotit obsah tetování z hlediska psychopatologického, pak v tetovážích odsouzených osob silně vystupují prvky fetišismu, sadismu, exhibicionismu. Obsah ovšem ovlivňují i sklony k alkoholismu (Velkoborský, 1966, s.566). Tetování tak není pouze iracionálním rozhodnutím slabých jedinců, v tomto případě je dokonce potencionálně nebezpečné. Cílem je vyvolat nezvratný odpor k tabuizovanému. Pořídit si tetování znamená porušit vše, na čem řádná společnost stojí, tím je vyvoláván pocit provinění. Tetování tak znamená porušení nejzávažnějších společenských tabu v obecném kontextu. Zcela poslední pojistkou k zavržení tetování je úplná stigmatizace nositelů. Označkovaní se pak dostávají do kruhu výčitek svědomí, cituji: Většina takto tetovaných mívá totiž se svou kůží problémy, snaží se obrazy a nápisy ukrýt pod šaty; činí pokusy zbavit se jich samostatně (cigarety, brusky, kyseliny, zásady) (Šnajdr, 1984, s.771) Kdyby náhodu nezabrala žádná z výše uvedených metod, je tu ještě poslední pojistka - bolest. Tetování je neodstranitelné stigma a chce-li se jedinec tohoto iracionálního rozhodnutí zbavit, musí použít extrémní metody. Co jiného je a jak působí představa člověka, který si sám své tetování snaží odstranit pomocí hořících cigaret, kyselin, zásad a dokonce i brusky. Pod výrazným prvkem zastrašování je navíc skryta ještě jedna rovina. Tetování je mytizováno, v tomto představení hraje 20

hlavní roli prvek neodstranitelnosti. Z tetování se stává děsivé znamení bolesti, hanby, výčitek a iracionality, je permanentní a neodstranitelné. Na závěr této kapitoly popíši takřka vzorový a zástupný příklad komunistického přístupu k živlům. V mém výzkumu jsem na otázky týkající se komunistické represe slyšela především ohlasy, které se vyjadřovaly o totalitě kladně, neboť vždy bylo zaměstnání a tudíž i peníze. Na druhé straně víme o případech, které se těmto vzpomínkách vymykají, konkrétně u osob, jež v yčnívaly a svojí nekonformitou provokovaly, či se prostě nechtěly zapojit do pracovního procesu. Vraťme se k příkladu: Respondent (č.2: J.P. 2008) ve svém bouřlivém mládí neměl zaměstnání, živil se drobnými krádežemi, načež po zatčení putoval přímo do vězení. Splňoval známý koncept příživníka, který parazituje na společnosti. V kárnici si nechal udělat své první tetování, po propuštění a opětovném zadržení další a další. (obr.2, 3) Tento příběh je zástupným, neboť příživnictví b ylo nejčastějším řešením jak se vypořádat s asociálními jedinci. Obr.2 Obr.3 21

3.4 Historie romského tetování Na závěr historických rozměrů práce shrneme stručně přibližnou historii tetovaní u cikánské/romské populace. Původ romské/cikánské kultury není zcela objasněn. Avšak dle výsledků výzkumů srovnávací lingvistiky patří do indoevropské rodiny. To je patrné především z jazykových rozborů romských dialektů, které se velmi podobají novodobému jazyku hindu. To badatele přivádí k soudu, že i romské/cikánské obyvatelstvo pochází ze severozápadní Indie a jejich exodus byl zapříčiněn některým z hladomorů, válek, živelných pohrom (Horváthová, 1963), které pravděpodobně novodobou Indii sužovaly. V těchto oblastech (přestože je tetování známé po celé Indii) a ve stejných sociálních vrstvách společnosti je tetování známé a užívané především napůl kočovnými, nebo loveckými společnostmi, které lze identifikovat jako dávné bratry Cikánů/Romů (Sinclair, 1908). Cikáni/Romové se na své cestě a na mnoha zastávkách setkávali s různými národ y, které tetování praktikovaly, nebo naopak zakazovaly. To pak formovalo i jejich přístup k tatuáži, v některých oblastech se z Cikánů/Romů stali i pověstní tatéři, např. v Egyptě (Sinclair, 1908). V Evropě můžeme rozpoznat vliv na kulturu tetování u Cikánů/Romů především z balkánského poloostrova, či od křesťanských poutníků. V místech - krajích kde se později Cikáni/Romové usadili se častokrát inspirují motivy námořníků a trestanců. 4. Vězeňské tetování 4.1 Sociální problematika a vězeňské tetování Podívejme se zblízka na problematiku kriminality a zločineckého jednání v kontextu tatuáže. Uvědomme si, že v kriminálech končí 22

především nepřizpůsobiví a asociální jedinci, kteří inklinují právě k jednaní, jež je nekonformní. Mohli bychom zde o mnohém poch ybovat, neboť sama jsem zaregistrovala mnoho případů, kde se tetování objevuje již v dětských, nebo diagnostických ústavech, proto je dráha mladého člověka určena již od raného dětství a tetování jej doprovází, cituji: Podnět k tetování vzešel zpravidla od kamarádů, u mladších šlo většinou o napodobování starších a zkušenějších, kteří zaujímali ve skupině vedoucí postavení (Kapr, 1973, s.214). F. Kapr dále píše, mladiství v dětských domovech vidí v potetovaných hrdiny, tetují se tedy proto, aby se jim vyrovnali (Kapr, 1973). Nejedná se zde o sociální studii na téma kriminality, ale je důležité se zmínit o tom, že tetování není důsledkem pochybné povahy člověka, ani důsledkem asociálnosti, může se stát pouze normou pro b ytost vycházející z poměrů, v kterých je tetování běžnou skutečností. Posléze se však tento jedinec dostane do majoritní společnosti a je předurčen absolvovat kariéru vyvrhele, neboť ve svém dětství nepochopil, jaký může mít tetování dopad pro pozdější život a kam se jím ve společnosti zařadí. To může implikovat stud a hanbu, kterou si může nést do konce života (viz níže). Častokrát existuje rovnice: společensky nepřijatelný jedinec rovná se kriminálník rovná se pokérovaný zjev, tetování je projev jeho sociálního statusu. Sice se tento pohled pomalu mění, ale stále přetrvává v původní podobě. Tetování však není jen důsledkem kriminální povahy individua, ale také díky těmto předsudkům i jeho příčinou. Je přímo spojené s některými kruhy, v nichž se tyto živly poh ybují viz výše. Avšak toto nejde paušálně aplikovat, jak se tomu snažil především komunistický aparát. Odsoudit tetování na úroveň doprovodného jevu kriminálních tendencí je zcela nesmyslným předsudkem, který se hodil minulé totalitě k jasné kategorizaci nekonformních občanů. Cituji autora studie, která se z části na tento jev zaměřuje: Dnešní tetování má více účelů a důvodů, z nichž duševní nákaza, mladistvá nerozvážnost, dlouhé chvíle lidí žijících pospolu (věznice, kasárny), není na místě 23

posledním nejčastěji nalézáme dnes tetování u cikánů, u kočovných komediantů, vojáků, pasáků, prostitutek, některých řemeslníků, ale hlavně u námořníků a trestanců (Nováček, 1937, s.17). V této citaci je zmíněna určitá paralela mezi jedinci, kteří se nechávají tetovat a societou, která je takřka spojena s kriminální minulostí. Jde tedy o komedianty, vojáky, pasáky, prostitutky etc. a především o Romy, kteří jsou taktéž chápáni jako ti, kteří se pro kriminál narodili. Tento pohled se, jak výše zmíněno, stal takřka fenomenálním v dobách totality, která ve snaze vymítit kočovný způsob života, hromadně nahnala Romy do kárnic a vytvořila takřka mytologii kolem tatuáže a Romů všeobecně. Takto zvolená taktika b yla účinná, všimněme si toho, že do dnešní doby jsou takto nastavené parametry v majoritní společnosti aktuální. Zdůrazňuji tyto aspekty z důvodů existence sociálních kruhů, které jsou uměle vytvořeny, ab y jednoduše rozpoznaly jedince a tím jej nenechaly v ystoupit z předurčené kasty. 4.2 Tetování jako živý vězeňský fenomén Tetování ve vězení je tradičním způsobem trávení volného času trestanců. Cituji respondenta pro ilustraci: V base je nuda, nuda, velmi nuda, niekedy sa dalo, ale teraz sú drahoty (respondent č.3: D.P. 2009: osob. sdělení). V kárnicích je pro nově dorazivšího mnoho způsobů jak ukrátit dlouhou chvíli, jedná se o v yprávění historek mezi spoluvězni, čtení knížek a kreslení, ale to po několika letech strávených v kriminále každého omrzí a nastupují různé jiné nevázanější zábav y, mezi něž patří právě tetování. (Nováček, 1937). Právě z dlouhé chvíle počala nepsaná tradice tatuáže v kriminále. Z mého výzkumu v yplynulo totéž, všichni z respondentů uvedli, že dlouhá chvíle je to podstatné, co je ke kérkám 24

vedlo. Avšak tatuáž se rozrostla v něco typického pro zkušenost trestance a na úroveň doprovodného jevu u hierarchických struktur ve vězení. Vězeňské tetování plní kromě zábavy i další funkce (viz výše). Vězňové se snaží co nejvíce zapadnout do nové komunity a tetování je k tomu dobrým prostředkem. Pokud jde člověk poprvé do basy, ihned jej tam ostatní rozpoznají, neboť je častokrát nepotetovaný, nebo nepoužívá tak specificky vyhraněnou symboliku vězeňských kérek. Používané symboly fungují pro všeobecnou sebe identifikaci trestance, používané motivy většinou vyjadřují... jak ten daný trpěl v rukou spravedlnosti (Bosáková, 2002), tedy kolikrát byl člověk trestaný, nebo také vyjadřují jeho zájmy, vlastnosti, utrpení či náboženské představ y atd. Motivy a znaky jsou častokrát kopírovány a předáván y dál mezi vězni a proto se dá mnohokrát mluvit o jednotné estetice. Díky tetování a jeho symbolice si vězeň získává větší respekt, to nejenom ve smyslu, kolik bolesti snesl, ale také zdůrazňuje jeho mužnost, znaky etnicity, spáchané činy, sociální stratifikaci a skupinové členství (Rychlík, 2005, s.235). Například ruské věznice mají velmi propracovaný systém této symboliky: Pirát s nožem v zubech znamená, že je vězeň sadista, hořící kříž, že prahne po odplatě, prezident Boris Jelcin že muž dosti pije (Bosáková, 2002, s.18), hvězdy na kolenou, znamenají, že se ten daný neklaní před nikterou mocí, brouci representují štěstí v loupežích, černo bílý diamant půlku života stráveného ve vězení (Banerjee, 1992), taktéž orel representuje v prostředí ruské mafie sílu a hrdost (Zrůstová, 2008). Pro některé trestance je právě šikovná ruka a talent na kresbu příslibem lepších vězeňských poměrů protože ten, kdo umí alespoň trochu malovat, si získá od ostatních úctu a může si ve vězení něco málo vydělat, nejčastěji ale dostane za malý obrázek kávu nebo tabák. Ti kteří se tetování věnují delší dobu mají dokonce několik předem namalovaných obrázků, vězeň si vybere motiv, který se mu líbí, obrázek mu pak otiskne 25

na zvolené místo a vytetuje. Samotné tetování je pak často obchodem... Keď máš tovar, tak ti spravím, bez tovaru sa nedá (respondent č.3: D.P. 2009: osob. sdělení ) nebo protislužbou. Další součástí vězeňského života jsou dozorci, kteří jako zástupci státu a vězeňského pořádku dohlížejí na dodržování pravidel. V kriminále je tetování zakázáno, tudíž i dozorci musí proti aktu tetování podnikat určitá opatření. Avšak vězni jsou velice vynalézaví a opatrní. Na jedné straně mi informátor řekl, že cituji: Oni nič nemajú proti tomu (respondent č.3: D.P. 2009: osob. sdělení ), v kontextu vnitřního obchodu ve vězení, ale na druhé straně v případě infekčních onemocnění jsou vůči tetování důslední. To demonstruji na druhé výpovědi, cituji:... jeden dává pozor či bachár neide, bachár keby vedel, tak já dostanem tricať dní 4, aj ten čo tetuje, aj ten čo dává pozor (respondent č.4: R.M. 2008: osob.sdělení). Příklad nám ukazuje dvě strany vězeňského tetování, jeho každodenní průběh a snahu o jeho zakázání. Obr.4 Obr.5 Fotografie č.4 a č.5 (Rudňan y, 2008) - velká změť motivů je t ypická pro tetování z vězení, jednotlivé kérky se vrství a navzájem doplňují. 4 Třicet dní samotky 26

Obr.6 Obr.7 T e t o v á n í m u ž e n a f o t o g r a f i í c h č. 6 a č. 7 ( r e s p o n d e n t č. 5: P. H. 2 0 0 8 ) j s o u z c e l a p ř e p l n ě n y ž e n a m i, n ej s o u t o p o uz e mi l e n ky t e t o v a n é h o, a l e t a ké j e h o p ř í b u z né - m a t ka, s es t r y. Obr.8 5 F o t o g r a f i e č. 8 ( r e s po n d e n t č. 6: J. R. 2 0 07 ) - t yp i c k y r o m a n t i c k y s t yl i z o va n é c i b u l o v i t é v ě ž e, p o č e t vě ž í j e s p o j e n s d é l ko u t r e s t u a t e t o v á n í o d ka z uj e n a k o n kr é t n í v ě z n i c i R o ž m b e r k. T a kt é ž na o b r. 9 ( r e s p o n de n t č. 5 P. H. ) 5 Autor fotografie Petr Drábek 27

Obr.9 Ob r. 1 0 Ob r. 1 1 N a f o t o g r a f i i č. 1 0 s i vš i m n ě m e s l z, kt e r é j s o u v yt e t o v a n é p o d ví č k y N e c h a l ž e n ů, ( re s p o nd e nt č. 4 : R. M. 2 0 0 9 : s o m s i t o s pr a v i ť, a k o ž e p l á č u z a o s o b. s d ě l e n í ) r e s po n d e n t d á l e u ve d l, že t o t o t e t o v á n í v i d ě l u s p o l u v ě z n ě a t a ké s l o v e n s ké h o n ár o d n í ho z n a ku, kt e r ý s i ne c h a l o b kr e s l i t z o b ča n s k é h o p r ů ka z u. 28

Obr. 12 Zd e n a o b r áz k u č. 12 ( r e s p o n d e n t č. 3 : D. P. ) s i vš i m n ě m e v yt e t o v a n é h o J e ž í š e a n á p i su B o ž e p om o ž m i ( v i z n í ž e n e j č a s t ě j š í m o t i v y t e t o v á n í - n á b o ž e n s ká t e ma t i k a ). 4.3 Technika vězeňského tetování Po pi š me b l í že t e ch ni ku, kt e rá j e pro věz e ňs ké t et o vá ní t yp i c ká. N ás t roj k z an es en í b arv y s e při p ra vu j e t akt o: s i c e st a čí s a mot ná j e hl a (zá kl a d j e dno du ch é vp i ch ová ní ), a l e vě t ši n ou s e s vá ží t ři j e hl y (ko n kré t ní pří kl ad, v e kt e r ém re s pon d e nt ov i b yl a v yt v oř e n a ké rka, a ž pa t ná ct i s vá z an ý mi j e hl a mi doh romad y). T y s e n ě kd y při pe vň uj í na dří v ka, na če ž t en t o n ás t roj při po mí n á t už ku. Ta kt éž s e dn es roz š í ři l o t e t ová ní p omo c í t a k zv an é mu kl o vs ké ma š i n k y (V o di č kov á, 2 00 9), j ed n á s e o prop i so va čku s j eh l ou, na kt erou j e p ři dě lá n mot ore k. V ys pě l ej š í s t roj k y s e v yr áb ěj í z... př eh r áva čů, w a l km a nů, e l ek t ri c ký c h hol í c í ch s t ro j ků, ne bo el e kt r i ck ý ch z u bní c h k ar t áč ků, na ně j j e n apo j en a k yt a ro vá s t ru na (n ej l e pš í j e p rý s t ru na G ) ne bo j eh l a na ši t í... (V od i čkov á, 2 009, 29

s.46). Další možnou technikou je nařezávání pokožky skalpelem, popř. nožem, načež se do rány vtírá barva. Samotné tetování probíhá takto: jehla se namáčí do barv y a posléze se pod kosým úhlem vpichuje do pokožky (používané jsou předlohy, ale tetuje se také bez nich). Nejčastější barvou je tuš, v lepších případech čínská, či německá, kterou je však těžké pořídit. Existuje také mnoho různých náhražek tuše, která je jeduprostá, je to například krém na boty, roztavené podrážky bot gumová pryž, nebo popel smíchaný ve vodě, avšak toto nahrazení sebou nese větší riziko infekce taktéž infekčních onemocnění. Infekce jako taková je ve vězení největším rizikem během tetování, zdravotní důsledky se mohou nést po několik let nebo mohou vést k úmrtí, sice jsou i tradiční způsoby jak se vyvarovat infekčnímu riziku, které jsou užíván y dodnes: používá se moč, která se přimíchá do barvy, opalují se jehly a často se mění (Nováček, 1937), avšak rizika nelze eliminovat zcela. Prevence vzniku infekce a onemocnění je dle mých respondentů prostá:... dakomu spravia a to opuchne a to je infikované, podla toho spáli ti ihli, spáli sa to a potom možeš urobiť, pokal nemáte spálené ihli, tak to nemožete (respondent č.3: D.P. 2009: osob. sdělení). Jednoduché opálení jehel a jejich namáčení do vody je nejzákladnější obranou proti mikroskopickým bakteriím. V pozdější fázi, pokud tetování opuchne, se používá různých mastí. Péče o čerstvé tetování spočívá v mazání indulonou, nebo vazelínou v kriminále běžně dostupnou (Vodičková, 2009, s.33), ty však nemají vždy zaručené výsledky jako například speciálně určené přípravky, které se užívají v tetovacích salónech. 30

5. Tetování a partnerské - rodinné vztahy 5.1 Tetování a partnerské vztahy láska, odloučení a vzpomínka. Začneme zcela prozaicky, neboť jeden z prvních a romantických důvodů, proč se nejen Romové nechávají potetovat, je zamilovanost a její potvrzení. Zaprvé bych se chtěla zaměřit na tetování, které si dva mladí nechají udělat společně, ab y ukázali, že tento rituál stvrzuje jejich společnou budoucnost, poznali, že ten druhý je jejich doživotní partner. Romové, které jsem měla tu možnost potkat se vyjadřují o lásce a partnerských vztazích, jako o něčem takřka neměnném a stálém. Tetování má pak úlohu nesmazatelného důkazu tohoto citu, je to určitý rituál jehož absolvování se stvrzuje skrze stvárnění něčeho abstraktně-emocionálního do kérky. Materializace citů např. lásky, která je svojí povahou nehmotná a těžce popsatelná, je skrze tetování pro partnery něčím reálně souvztažným, což je možné přirovnat na rovině alegorické například ke svatbě, nebo k zásnubám. Díky svému výzkumu se mohu opřít o několik případů tohoto souvztažného doživotního důkazu vzájemné lásky. Jedna mnou dotazovaná dívka popsala důvod svého tetování na líci, takto: její partner měl na líci vytetovanou jednoduchou tečku, to byl popud, aby si nechala udělat tentýž motiv a tím potvrdila existenci jejich partnerského vztahu. Som si spravila, abysme také isté mali. Už je moj chlop ta čo? (respondent č.1: K.T. 2008: osob. sdělení) Další podobou partnerských tetování je pouze jednostranné vyjádření citu, tedy milenec popř. milenka si nechá udělat tetování, buď s nevyjádřenou symbolikou (srdce a podobné motivy), nebo s konkrétní (jméno - iniciály, obličej milovaného atd.). Taková forma tetování pak funguje opět na bázi materializace naplněného, či nenaplněného citu, vzpomínky na něj, nebo samotné tužby. Popíšu teď případy, které se k těmto důvodům tatuáže váží. Jedna respondentka mi pověděla o své 31

kérce toto: Nechala jsem si to spravit, že už jsem veděla, že s nim budu žit (respondentč. 7: L. Č. 2008: osob. sdělení) (obr.13). Obr.13 Na rameni v ytetované jméno Šimon je zcela jasně rozluštitelným poselstvím. V tomto případě je jasné, co tetování vyjadřuje a co znamená. Pro respondentku neodstranitelnost tetování koresponduje se vztahem, který má stejnou kvalitu. Výpovědní hodnota je završena tím, že tato kérka byla vypíchána samotným nositelem jména a partnerem, tudíž zde již není místa k poch ybování nad charakterem a motivací aktu tatuáže (taktéž obr.13). Jiným případem je příběh mé informátorky z Rudňan (respondent č.8: M.Č. 2008), která si ze zlosti vytetovala na ruce písmeno M. Tomuto aktu předcházel rozchod s přítelem a M je iniciála jeho jména. Dalšími příklady jsou implicitně vyjádřené partnerské a milenecké city pomocí symbolů (obr.14-17). Jak se výše zmiňuji k pohledu ze strany komunistické ideologie, jsou kérky považovány především za naivní a primitivní formu tetování, avšak symboliku tyto teze nijak nesnižují. Vyjadřují pro respondenty něco důležitého, cosi, co stojí nad obecně definovanou estetikou a pojetím kýče. Tetování tak nefunguje samo o sobě, ale vždy v návaznosti na představovaný cit, nebo vztah. 32

Obr. 14 (Rudňany, 2008) Obr. 15 (Hodonín, 2008) Obr. 16 6 (Letanovce, 2007) 6 Autor fotografie Petr Drábek 33

Obr. 17 7 (Rudňany, 2008) 5.2 Tetování a rodinné vztahy rodinná spřízněnost, ochrana a památka Na začátku této kapitoly se opět zastavíme nad tendencí generalizovat. Jak jsem uvedla výše, je nejen množství romských subkultur a subskupin, které nebyly a nejsou totožné. Právě rodina je dalším členem subskupinou, kterou je možno rozeznat v koloritu romského etnika. Rodiny se od sebe navzájem odlišují zvyky jako například rituální čistota a nečistota, výchova dětí apod. (L. Budilová, M. Jakoubek, 2007). U Romů je rodina tím nejdůležitějším v životě, sama jsem se setkala s tetováním, které je spojené s rodinnými vztahy nejvíce. Pojetí rodiny je u Romů odlišné. Nukleární rodina zde není uzavřeným celkem, nikdy nefunguje jako samostatná jednotka v panoramatu celé společnosti, 7 Autor fotografie Petr Drábek 34

ale jako rozšířená rodina (fajta). Avšak u fenoménu tetování se tato sociální inklinace nepromítá. Pro Romy je otec a matka, popřípadě děti, tím nejpodstatnějším, a tudíž i nejčastějším motivem tetováním ztvárněným. Několik příkladů čím se tetování může stát : může být výrazem vděku, který je z pozice syna-dcery pochopitelný, může být památkou na rodiče, kteří zemřeli či své děti opustili - stesk při odloučení, nebo snaha o jejich lepší přechod na onen svět a posmrtný život, cituji: Mnoho lidí si nechává tetovat podobizny svých blízkých, čímž zčásti zachovává jejich blízkou přítomnost, Vystihnout bolest ztráty (Zrůstová, 2000, s.42). Tetování pak slouží jako smiřovací rituál, který je spojen s nejtěžším okamžikem lidského života, tzn. smiřovací rituál se smrtí a se zemřelým. Příběh, který bude následovat, popisuje tetování jako důsledek nelehkého dětství a stesku po matce. Během mého výzkumu jsem se setkala s dívkou (respondent č.9: N.C. 2008), která mi ke svému tetování na levé ruce pověděla toto (viz.příloha č.1): V raném dětství ji zemřel otec, poté její matka začala žít s druhým mužem, alkoholikem, který její matku bil. Ta se o N.C., skrz váhu vlastních problémů, přestala starat, načež se N.C. začala toulat a tudíž ji stát matce odebral, šla do dětského domova to ji bylo šest let. Zde si N.C. nechala vytetovat dvě písmena - M (znamená matka) a N (její jméno), to se stalo v jejích 14 letech, kd yž ještě matka žila, dále si všimněme na obrazové příloze písmen D. a J., které representují její sourozence (obr. 18). 35

Obr. 18 V dalším vyprávění (viz příloha č.2), které odkazuje na mateřskou lásku, se starší žena (respondent č.10: P.P. 2008) o příběhu svého tetování zmínila takto: Kd yž bylo jejímu synu sedm let, strhla se v osadě rvačka, při které jeden policista náčelník stříkl jejímu synovi do očí slzný plyn. To ji tak rozzuřilo, že jeho uniformu roztrhala, hodila ji do pece a navíc jej udeřila deskou. To se hned vrátilo v podobě ročního trestu pro P.P. Ve věznici si nechala udělat tetování miujem ťa Junduš Čuču, Junduš je jméno jejího syna a Čuču označuje jejího manžela (obr. 19 ). 36

Obr. 19 8 6. Současná podoba tetování Současností rozumějme především dobu, kd y v České republice skončilo období totalitní režimu. Tedy konec let osmdesátých až po současnost, v které je tetování všeobecně takřka módním fenoménem. V případě romských komunit se tetování nestalo jen odrazem kriminální minulosti, ale také častou kratochvílí ve všedním životě. Přestože se dnes tetování stalo profesionální formou umění, u Romů stále převládají amatérské techniky tatuáže. To především z důvodů finančních, kd y kvalita provedené kérky je přímo úměrná ceně. Proto se dnes můžeme setkat s různou estetickou úrovní tetování. Na jedné straně jsou lidé, kteří si své tetování nechali udělat před mnoha lety, pokoutně a mimo všechny společenské konvence. Na druhé straně existují 8 Autor fotografie Petr Drábek 37

umělecky a technicky dokonalé práce. Tento propastný rozdíl je častokrát popudem k opravení zašlých kérek, zdokonalení, nebo kompletního předělání práce, což se týká i Romů. Je třeba si uvědomit, že tetování, které b ylo nekvalitně provedeno, nekvalitní barvou, je po několika letech podobné skvrně, nebo nečistotě. Zajímavou součástí tetovacích praktik Romů je amatérský charakter jejich prací. Narozdíl od ne-romské populace, která je především závislá na tetovacích salónech, které jsou v ybaveny nejmodernějšími strojky a barvami, jsou Romové spontánnější. V osadách nejsou salony, které ostatní navštěvují, ale lidé se tetují navzájem. Dokonce ti, kteří nemají žádné kreslířské předpoklad y jsou po ruce tetují-li se např. záda. Není to ideální stav, proto romskou levnou alternativou k celé problematice, a zároveň k finančním obtížím, jsou lidé, kteří čas od času cestují do osad a tím si přiv ydělávají. Technika je amatérská, někd y bývá na lepší, někdy na horší umělecké úrovni. Podobně cestující byli i tatéři v Indii, kteří po krajích putovali a vydělávali si tatuáží (Ferguson, Procterová, 1998), jako například v Gudžaráthu v severozápadní Indii, kde se tradičně tetovalo. Dle A.T. Sinclaira je zajímavá sociálně-kulturní podobnost romského/cikánského ob yvatelstva blízkého východu a Evropy, které hojně užívá tatuáže, a nízkých vrstev indické společnosti (polokočovné lovecké kmeny), které nejen tetování znají, ale lze u nich rozeznat podobné motivy. Bez ohledu kde v Indii se tyto subkultury nachází, spojuje je vždy sociální status a způsob života (Sinclair, 1908). K tomuto obecnému osvětlení současné situace bych chtěla uvést dva příklad y. První je ze slovenské Spiše. Jedná se právě o Roma, který si přivydělává tetováním, jezdí po osadách, kde tetuje především své rodinné příslušníky, nebo na doporučení. Jedna z mnou dotazovaných dívek si od tohoto tatéra nechala na zádech vykérovat růži (obr.20). Ta ji stála 50 slovenských korun, což u tak malého tetování je pro ni adekvátní, v salónu by dala o řád výše. Už od dětsktví som chcela mať 38

niečo vytetované, a tady ten, čo tetuje tu má rodinu, chodí sem, tak som mu povedala (respondent č.111: M.P. 2008: osob. sdělení). Obr. 20 Druhý příklad patřící do této podkapitoly je z Brna. Zdejší romský tatér (respondent č.12: V.T. 2009), kterého jsem kontaktovala, měl již od útlého věku vztah ke kresbě, proto se i později začal věnovat tatuáži, neboť ta byla i perspektivním způsobem obživ y. Dva roky provozoval tetovací salón v Bratislavské ulici, vedle Muzea romské kultury, dnes je na volné noze konkrétně tetuje na zakázku. Používá profesionální barvy, strojek, nikdy tuš, tím je podmíněno, že dané kérky budou finančně náročnější. Někd y za ním chodí Romové, kteří jej však prosí o tetování ze známosti, či za menší obnos, ale náklady a živnost jako taková mu nedovolí, aby slevil. Většinou tedy b yli jeho zákazníci Neromové. Svoje motivy (obr.21, 22) si častokrát obkresluje z časopisů, aby svým zákazníků nabídl ty nejčastěji používané kresby na kůži a tím si zajistil finanční jistotu a zájem. Je zřejmé, že existuje určitý estetický úzus a líbivost tetování, které jej nutí jít s platnou dobou a představami o tatuáži. 39

Obr. 21 Obr. 22 Samotní Romové tyto tendence vnímají, proto se dnes můžeme setkat u Romů s tetováním, které je poplatné ne-romským tématům a estetice. Konkrétně mluvím o ornamentech (např. neo-tribal), figurálních kresbách (např. osobnosti), dále fantasy (např. draci), biorganického stylu (např. H.R.Giger) 9 a politických symbolů (především anarchistických). Tetování často hraje roli socio-politické příslušnosti, proto si někteří Romové nechávají tetovat anarchistické symboly (popř. antifašistické), tato inklinace je zcela logicky odvoditelná. V českých zemích a na Slovensku je problematika vzrůstajícího pravicovému extremismu a rasové nenávisti aktuální, proto se Romové právoplatně cítí ohroženi. Ponejvíce mladí se po různých diskriminujících, násilných zkušenostech, či pro ochranu slabších identifikují s levicovými radikály, či subkulturou punk, techno, atd. Anarchismus pak nabízí alternativu k lepší semknutosti oproti menšině rasistů. Neboť narozdíl od pravicových extremistů jsou anarchisti proti jakékoli rasové agresi, či diskriminaci. Tetování se pak stává buď iniciací do subkultury, nebo souhlasem s levicovou ideologií či pouhým vyjádřením sympatie. 9 H.R. Giger je významným představitelem moderního umění, jeho práce dali vzniknou tzv. biomechanickému stylu, který je charakteristický prolínáním organických a mechanických motivů. H.R. Giger se proslavil především technikou air-brush, umožňující velmi detailní a realistickou malbu, dále vytvoření výtvarného modelu bytosti z filmu Vetřelec, nebo celou uměleckou výpravu pro film D. Lynche Duna. 40

Obr. 23 Obr. 24 Obr. 25 Obr. 23 Respondent (č. 13: L.P. 2009) popisuje tetování: HNF, zkratka Hrdinové Nové Fronty (Hudební punková skupina). Obr. 24 Nedokončený znak punkové kapely Visací zámek (nedokončený z důvodu odchodu, přeřazení tatéra z pasťáku, kde se respondent nacházel). Obr. 25 - Velké tiskací písmeno A, symbol anarchismu (ve věku 14 let si tento znak respondent vytetoval sám z nudy, potajmu na toaletách). Dále se zmíníme o dnes populárních motivech rapových hvězd ze zahraničí. Povětšinou hlavně mladí Romové inspirováni afroamerickou kulturou a hudbou (hip hop, break dance, rap, skateboarding atd.) si nechávají tetovat motivy, které vlastní jejich oblíbený interpret, nebo stylizované jména hvězd, písní, alb. Tento trend je u mladých Romů nejvíce užívaný, neboť jsou jim afroameričtí interpreti vzorem, proto je mladí napodobují (nejenom v tetování, ale i v oblékaní, chování). 41

7. Nejčastější motivy tetování Před tím, než se začneme věnovat blíže motivy tetování u Romů volně přeložím z článku A.T. Sinclaira, jaké b yly nejčastější motivy tetování u primitivních kultur. Jednalo se především o jednoduché značky rovné, rozvlněné, zig zag, či obloukovité linie, spirály, trojúhelníky, háky, kruhy, půlkruhy, stuhy, podkovy, zubaté okraje, hvězdy, tečky atd. Složitější obrazce: ryby, ještěři, bájní ptáci, draci, démoni, lidé, rostliny, stromy, želvy, zvířata, hmyz, prsteny, náramky, náušnice, náhrdelníky, vousy, kníry, listy, zuby, květy, rohy, kříže, diamanty, tisíce motivů hvězd, kruhů, čtverců, růží... atd. (Sinclair, 1908, s.383) Forma a předobrazy tetovaných témat je tak široký, jako výše zmíněný seznam a samotné výtvarné umění. U Romů tomu není jinak, jak jsem výše zmínila v posledních desetiletí se i romské estetické a symbolické chápání tatuáže mění, a to směrem k všeobecně užívaným stylům a tématům. Pokračujme dále k prvnímu pozastavení - náboženské motivy a jejich vztah ke skutečnosti. Pokud používáme slovo náboženský, musíme si upřesnit jakou religiozitu máme na mysli. Romové v České Republice a na Slovensku jsou především křesťané, v místech, kde jsem dělala nejintenzivnější výzkum - na slovenské Spiši, Romové ponejvíce inklinují k letničnímu hnutí. Přestože se hlásí k různým křesťanským směrům jsou u Romů stále velice živým fenoménem původní náboženské praktiky a představy, které nejsou zahrnuty v žádném celku. Jedná se o určitý systém magických, rituálních praktik a pověr, které jsou součástí profánních záležitostí - každodenního života. Pro objasnění je to pragmatický přístup k Bohu, cituji: Víra je zde vnímaná jako výměnný artikl ve smyslu Do ut des dávám, abych dostal (Podolinská, 2007, s.60-61), samotná komunikace je zažívána silně emocionálně a taková je i jejich religiozita. Dalšími magickými prvky, které můžeme rozeznat je magie slova 42

(proklínání atd.), milostná magie, ochrana novorozenců a také revenantismus (víra v bytosti tzv. mule duchy mrtvých předků) (Švecová, 2008). Tetování, které je inspirováno křesťanskou tematikou, bylo rozšířeno i na Balkánském poloostrově, kde se nechávali tetovat starší ženy. Tyto "kérky" byly většinou ornamentálního rázu, umístěné na viditelném místě - na pažích (Rychlík, 2005). Narozdíl od této tradice se Romové nechávají tetovat konkrétními obrázky a symboly, které znázorňují, buď Ježíše Krista a Pannu Marii, nebo tradiční kříž či rybu. Tento rozdíl ukazuje na romský náboženský život, který je především okázalý, ve smyslu excentralizace religiozity, proto je také tetování doprovodným prvkem. Znázornění svatého obrázku, pomocí tatuáže, je možno identifikovat na mnoha úrovních. Začneme-li od vězeňských tetování a nápodoby - opakování viděného motivu, nebo obrácení na víru v kárnici. Přes potvrzení víry v běžných, či religiózních okolnostech, až k rituálně magické praxi. Bez ohledu na tyto předpoklady je tetování vždy jasným poselstvím o víře. Obr. 25 10 (Veľká Lomnica, 2008) 10 Autor fotografie Petr Drábek 43

Obr. 26 (Rudňany, 2008) V další části se věnujme rozdílům, které jsou u tetování již od jeho počátků a ve všech kulturách. Jsou to rozdíly mezi tatuáží u žen a mužů. Začněme tím mužským, které je o poznání mnohem bohatší a dalo by se jej nazvat dekorativnějším. Jako se M. Rychlík zmiňuje ve své knize je tento jev paušální (Rychlík, 2005) (pokud se v dané kultuře muži tetují, jak víme existují národ y, kde jsou tradičně tetován y pouze ženy). Romové mužského pohlaví se mnohdy nechávají tetovat po celém těle, od ornamentálních vzorů, přes slovní motivy k vyloženě obrázkovým kérkám. Právě bohatěji zdobené tělo mužů má několik zřetelně rozpoznatelných důvodů - mužská kriminalita, jejich vzájemná rivalita, důkaz mužství a autority. Navíc z mého výzkumu v yplynulo, že dívky nepovažují ženské tetování za estetické, avšak u mužů je hodnotí velmi pozitivně, neboť vyjadřuje sílu a mužnost jeho nositele (logicky tyto vlastnosti nejsou u žen ničím až tak potřebným). Na druhé straně je mnoho romských žen tetováno taktéž, ale odlišným způsobem, jsou to buď velmi malé kérky, či motivy, které lehce esteticky dotvářejí krásu ženy. To konkrétně načrtnu na znamínkách krásy, které jsem rozpoznala nejenom u žen. Jedná se o 44

malou(é) tečku(y) na obličeji, které připomínají pihy, nejčastěji se tyto chevaľi (romské označení) nechávají tetovat na líci, bradě, či v oblasti nad rty (na fotografii č. 28 má žena vytetované znamínka krásy na všech třech zmíněných místech). Jak samo jméno napovídá, vyjadřují krásu nositelky(e), či potvrzení partnerského vztahu (viz výše). Především jde o ozdobnou záležitost, což je ženskému tetování nejvlastnější. Tedy nekomplikované, estetické, či jemné je tetování ženy, které lze postavit do opozice k rozsáhlým tatuážím muže. Cituji: Symboly, nápisy i mnohočetné obrazy byly umístěny na rozmanitých místech těla kromě obličeje. Zde jsme našli u dívek jenom tzv. pihy krásy. Chlapci měli potetovány horní končetiny, zejména předloktí, méně často dolní končetiny, záda, články prstů a břicho....zřídkakdy u děvčat zjistíme rozsáhlé hyzdící shluky kreseb nebo pobuřující nápisy na viditelných místech (Kapr, 1973, s.211). Obr. 28 Na závěr této kapitoly shrneme motivy a symboliku tetování, nesnažím se však o kategorizaci. Popíšeme si jev y, které je možno interpretovat, to znamená, že mají jakýsi příběh, cosi co stojí nad 45

samotným ornamentem, či znakem. Tetování, které žije v lidech. Častokrát nestačíme postřehnout význam, který bývá mnohem jednodušší, než se může zdát, neboť cituji: tetování lze porozumět jako symbolu, který je ustálený v sociální interakci (Zrůstová, 2008, s.33). První a snad nejjasněji rozpoznatelné jsou vězeňské motivy, není nemístné je takto přímo nazvat, přestože mají velice pochmurnou povahu. Ta se projevuje náměty kreseb, které odrážejí prostředí kárnice, od černého humoru, přes nihilismus, k pornografii atd. Přesto mají své kouzlo, přirovnejme jej k art- brute, naive art. Samotný akt je nad estetickou, či technickou dokonalostí. Co jsou motivy vězeňského tetování nelze jasně říci, bývají odlišná, ale lze je rozpoznat díky určité syrovosti (jak techniky, tak významem) a ponurosti. Jasně identifikovatelné poselství lze rozpoznat ve jménech měst, či samotných věznic, kam byli umístěni. K době pobytu se zas váží věže (typicky ruská cibulovitá kopule, romantická stylizace viz výše obr. 8, 9). V další kapitole jsem se pozastavila u tetování a vztazích v rodině, mileneckých, mezi lidmi. Mluvíme o portrétech a jménech, ale také o motivech, jejichž význam zná jen majitel tetování. Mohou být zcela naivní - srdíčka a růže, k velmi povedeným pracím. Motiv y buď explicitní - jméno, či implicitní - symbol, vždy zástupné. Znázorňují něco mimo - abstraktní cit, formálně, do jakýchsi parafrází. Pojďme dál k čistě různorodým motivům, u nichž už není možno postihnout škálu tetovaných předobrazů. První co u dekorativních kreseb a rozsáhlých výjevů můžeme postřehnout, je snaha o dokonalost. Stylů a motivů je nespočet, od zvířecích (muži tygři, orli, vlci, hadi, ženy mořští koníci, kolibříci, delfíni), přes hororové a fantasy (draci, trpaslíci, skřítci, smrtky, démoni atd.), přes typografické (citace, vtipné nápisy, jména blízkých, iniciály, jména spolků). 46

Obr. 29 (Veľká Lomnica, 2007) Obr. 30 (Rudňany, 2009) Obr.31 (Veľká Lomnica, 2009) Pokračujme dál k motivům zcela specifickým, které není možné interpretovat, neboť častokrát i samotní majitelé tetování mají pochybnosti o jejich významu. Nepovedená tetování, nebo nedokončená se pak stávají šifrou s mnoha skrytými smysly. Člověk nedokáže odkrýt formální řád. Není také výjimkou - spíše pravidlem, že tyto kérky nejsou žádnou chloubou majitele, spíše pravým opakem. 47

8. Závěr V celé práci jsem zmínila několik příběhů, motivů tetování. Na závěr této práce bych se pokusila o určité shrnutí. Je nesmyslné se jakkoli snažit o generalizování romského tetování. Právě různorodost je jeho kvalitou. Práce jako taková pak slouží k poskytnutí určitého rámce pro další výzkum, především ten terénní, neboť velké množství odlišných témat, uměleckého zpracování, stylizací je tak obrovská, že ji nelze postihnout v její rozmanitosti. Jediné o co jsem se snažila, b ylo poukázat na vlastnosti romského tetování. Určité prvky, které jej spojují, které stojí za samotnou estetickou funkcí a mluví k těm, kteří je spatří. Romské tetování není umění statické, není to pouhý obrázek na kůži, skrývá se za ním mnohem více a právě "to viděné" je to poslední důležité. Vědomá složka člověka - jeho paměť a city se stávají vnějškově skutečné, tetování je pak mostem mezi myslí a tělem. To co je éterické se materializuje přímo na tělesné schránce člověka. Proto častokrát mluvíme-li o symbolice tetování nevystihneme jeho charakter. Tetování jde dál, je více než symbolem, ale zhmotněnou myšlenkou- vzpomínkoucitem. Narozdíl od autorky práce- Tetování a jeho sociálně psychologické aspekty cituji: Mít tetování znamená vlastnit určitou věc. Prostřednictvím tohoto mít lze uskutečňovat a zažívat stav být (Křížová, 1996, s.29) - nepovažuji tetování za věc, kterou lze vlastnit. Ze svého výzkumu zdůrazňuji, že romské tetování má další rozměr, který nepracuje s tatuáží, jako s majetkem. Z důvodů čistě prozaických, tetování není vlastněná věc, ale člověk samotný. Nejde jej odosobnit a poukázat na něj například jako u automobilu, či mobilního telefonu. Romové, které jsem během výzkumu měla tu šanci oslovit se k tetování jako celku nijak zvlášť nev yjadřovali - tetování mluví samo za 48

sebe. Neukrývají za nimi žádné komplikované koncepty - oni sami v nich nežijí. Zdá se, že kérky mají pro ně samotné mnoho blíže nevyslovitelných poselství - jako vzpomínky a záchvěvy minulého nejsou vyjádřené. Avšak i ty fungují jako znamení pro okolní svět, jako vepsané memoáry, nebo zamyšlení. Tyto základy, které jsem měla tu možnost poznat mě přivedly k určitému srovnání, fenomenologické parafrázi. Cituji: Značky na tele mali však svoj význam predovšetkým ako súčasť kolektívneho života spoločenstva. Znamenali prináležitosť k presne definovanej skupine, rodu alebo klanu a miesto na tele získavali počas rôznych rituálov (Tižík, 2003, s.17-18). Tetovací rituál preliterálních kultur je možno položit na úroveň vedle romského chápání tatuáže, neboť tu existují nepopiratelné analogie. Tetování u Romů je takřka oděvem par exelance, vnějškovou hranicí mezi Já a Ono, řečí beze slov a projevem autority, takřka stejné projevy, jako u přírodních kultur. Toto je však pouhá parafráze, nemohu si zde dovolit udělat jakousi přímou linii, neboť by byla ch ybná. Na druhé straně se tomuto srovnání častokrát neubráníme. Výše jsem se zmínila o detabuizaci tatuáže, ale u Romů jsme ve stejné rovině jako před revolucí. Rovnice jako Rom potetovaný - kriminálník je ve společnosti mnohokrát často citována, jakožto rigidní myšlenkový úzus. Tato práce se primárně zaměřila na nové chápání romského tetování, jeho umělecko-symbolický ráz. Odvrátit se od povrchního, pouze na estetiku zaměřeného pohledu k hlubším souvislostem. Chtěla bych touto prací ukázat jaký náboj a silné příběhy se skrývají za někdy nevzhlednou kérkou, či jednoduchým jménem. Romská tatuáž není ničím více, než je romský život samotný. Mluví o člověku a jeho světě, romské tetování je na jedné straně na první pohled chudé, jako romské obydlí, ale bohaté jako život jejich srdce. 49

9. Seznam literatury BOSÁKOVÁ, Renata: Tetování žen, DP na FSV UK 2002 BUDILOVÁ, Lenka; JAKOUBEK, Marek (eds.): Cikánská rodina a příbuzenství, FF Západočeské univerzity v Plzni, 2007, ISBN 978-80- 87025-11-6 DEMELLO Margo, Bodies of Inscription: A cultural History of the Modern Tattoo Community, California - Duke University Press, 2000 FERGUSON, Henry; PROCTEROVÁ, Lynn: Umění tetování, Praha- Rebo Productions 1998, ISBN 80-7234-028-X GIRTLER, Roland: Okrajové kultury: Teorie neslušnosti, Masarykova univerzita, Brno 2001 ISBN 80-210-2728-2 HORVÁTHOVÁ, Emília: Cigáni na Slovensku, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied Bratislava 1964 HÜBSCHMANNOVÁ, Milena; ŠEBKOVÁ, Hana; ŽIGOVÁ, Anna: Romsko- český a česko- romský kapesní slovník, Nakladatelství Fortuna 2001, ISBN 80-7168-619-0 KŘÍŽOVÁ, Dagmar: Tetování a jeho sociálně psychologické aspekty, DP na FF UK 1996 NOVÁČEK, Otakar: Tetování a tetování, Moravské nakladatelství, Brno 1937 RYCHLÍK, Martin: Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla, Nakladatelství Lidové noviny 2005, ISBN 80-7106-780-6 ŠEBKOVÁ, Hana, ŽLNAYOVÁ, Edita: Romaňi čhib- učebnice slovenské romštiny, Nakladatelství Fortuna 1999, ISBN 80-7168-684-0 ŠVECOVÁ, Anežka: Působení Křesťanské mezinárodní misie u Romů v okolí Spišské Nové Vsi, BP na FF Univerzity Pardubice, Pardubice 2008 VODIČKOVÁ, Lada: Kulturní fenomén tetování, DP na HTF UK, Praha 2009 ZRŮSTOVÁ, Lucie: Tetování aneb vizualizace sebe sama, BP na FHS UK, Praha 2008 50

Články v časopisech KAPR, František: Tetování a jeho význam pro posouzení osobnosti mladistvých s porušenými sociálními vztahy, in Československá psychologie, Praha 1973; str.210-216 KOSTELECKÁ, Jana: Tetování historie a současnost, in Neon, 2000, str.52-61 PODOLINSKÁ, T.: Čokoládová Mária rómské kresťanstvo na Slovensku, in Etnologické rozpravy, 1/XIV, 2007, str. 51-77, ISSN 1335-5074 SALZMANN, Zdeněk. Jak se antropolog dívá na výtvarné umění, in Český lid, 1999, str.293-301 SINCLAIR, A. T. : Tattooing- Oriental and Gypsy, in American Anthropologist 1908/10 č.3, str. 361-386 ŠIROKÝ, V.: Tetováž a smysl života, in Protialkoholický obzor, 1982, č. 17, str. 37-39 ŠNAJDR, Dušan: Pošetilost zvaná tetování, in Praktický lékař, 1981, č. 12, str.7 ŠNAJDR, Dušan: Společensko-medicínské aspekty tetování v současné společnosti, in Praktický lékař, 1984, č. 20, str. 770-774 VELKOBORSKÝ, Jan: Problém tetování u kriminálních osob mužského pohlaví, in Československá psychologie 10, 1966, č. 6, str.563-579 TÍŽIK, Miroslav: Nie vždy sa človek vyzdobí preto, ab y sa páčil iným, in Hospodárske noviny, 17. ledna 2003, s. 17-18 Internetové zdroje (Banerjee, Neela: Russian Convicts Use Body Language of Their Very Own --- Prison Tattoos Spell Out Lives Of Crime and Establish The Hierarchy of Inmates): http://proquest.umi.com/pqdweb?index=3&did=27810181&srchmode=1& sid=8&fmt=3&vinst=prod&vtype=pqd&rqt=309&vname=pqd&ts =1245139477&clientId=45144 51

10. Seznam respondentů Respondent č.1: K.T. Rudňany 2007, přibližně 28 let Respondent č.2: J.P. Hodonín 2008, přibližně 54 let Respondent č.3: D.P. Rudňany 2009, 35 let Respondent č.4: R.M. Rudňany 2009, 44 let Respondent č.5: P.H. Rudňany 2008, přibližně 45 let Respondent č.6: J.R. Letanovce 2007, přiližně 35 let Respondent č.7: L.C. Rudňany 2008, 24 let Respondent č.8: M.Č. Rudňany 2008, 245let Respondent č. 9: N.C. Rudňany 2009, 24 let Respondent č.10: P.P. Veľká Lomnica 2008, 72 let Respondent č.11: M.P. Veľká Lomnica 2008, přibližně 25 let Respondent č.12: V.T. Brno 2009, přibližně 40 let Respondent č.13: L.P. Hodonín 2009, 28 let 11. Seznam příloh Příloha č.1 N.C., Rudňany 2009, 24 let No..od začiatku, například jak som mala šesť rokov a ešte ocko žil, aj matka žila, jako celá rodina sme žily v jednom dome. No a jak už tuná prišiel otec, v Rudňanoch, lebo otec bol s tadiál, oni sa hádali a tak a tak, hádali sa a potom prišiel tuná otec. Potom ja som sa dopočula. Otec zomrzel, no a matka si zobrala onoho chlopa, žila sním. Potom bil ju ten druhý no a ona prostě mňa matka nemala rada, nadávala mi,nemala som dobrý život, no a čo by som mala cigánit, chodila som tiež tak po.., jak teraz moj brat. Nemala som z čoho vyžiť. No sestra mala, lebo ona už mala při tom frajéra a ja mňa matka vobec nemala rada. No a potom som fetovala, jak ma matka bila, mala som kamarádky, chodila som všade. Uvedomila som si, že ma nikto nemá rad, chodila som s kamarádkami všade, robila som si 52

len po svojom. No a potom matka mal na mňa nervy, volala na mňa kurátorka a potom mňa zobrali v šesť rokov v dětskom domove. Som plakala, že kdě som. Prišla ku mne sestra ona tiež plakala aj brat, brat išiel v base jak ja som išla v dětskom domove. No a potom som bola zvyknutá na vychovatelkách, mali ma radi a ja som ich mala rada. No a potom už život išiel tak ďalej, potom mala som už 15 rokov som sa dopočula že zrazu matka mi zomrzela. Išla som tam do Medzeva na návštevu ku matke, eště žila, eště som ju viděla. No a ona povedala, že aby som jej všetko odpustila, čo mi spravila, čo mi ublížila, že nechcela, lebo ona toho chlopa čo mala druhého, ona ho lúbila. Ale ten chlop on tak ju bil, tak ju mlátil, s prebáčením, že on ju vyrútil vonka nahú, tak ju bil. Prostě nemala som dobrý život, ona radšej jeho mala jak nás, vieš, matka. No a potom moja sestra si zobrala tiž už druha, potom už mala rodinu, deti mala, už žila si dobre. No a brat tiežý tak trpí jak ja,on chodieval, on nemá z čoho, on dostává peniaze ale on nemá z čoho, ta jeho frajerka, ona je taká, no proste že dostává 11 tišíc a dve deti im už zomrzely a šest mu ostaly. Osem detí mal. Stále tak trpí až do teraz. Chodí po kontanieroch, nemá z čoho vyžiť brat. Tak bol jak ja. Potom som sa dopočula, že matka zomrzela, tak som plakala, bola som aj na návštevu, na pohreb som jej bola, plakaly sme věštci. No a ešte teraz sestra a brat už ani sa nepítajú, že jak sa mám, alebo čo. Mne je lúto za nich, za sestrocho za bratoch, jak je im. Jak som jej dneska volala sestre, ja som jej povedala, si počula, nie? Prečo si na mňa, na sestru nevzpomínaš, že kde som, prečo ja ň vždycky stále vzpomínám. Lebo ja například, že mi nemáme nikoho a ona je ešte taká sestra, že..ona proste je taká, že sa viťahuje.ona keď už žije tak...ona sa velmi vyťahuje. Takú sestru mám. Brat práveže je taký chudobný, žije v chatrči, brat. Jak bol teraz v base, tak mu popálili cikáni chatrču. On si to sám postavil a mu popálili, chlapci, tam cikáni. No a potom som mala 18 rokov, no a to tá Nataša, vieš Majina sestra Nataša, ona prišla za mnou, chodila už ku mne na návštevu, aj otcov brat, chodili ku mne na návštevu a ešte som jej mame varila, že ona mi je babka. Oni si zavovali, že kde som, že kde sa nachádzam, lebo sa dopočuli, že som v dětskom domove a oni tam stále volali kurátorke. No tak našli ma, prišli ku me zrazu na navštevu. Ja som ich ani nepoznala, že kdo to sú, zrazu mám návštevu a ešte nikdy v živote som nemala návštevu. Ku mne nikto nechodili. No a potom oni mi donesli také cukry všeličo, varili mi, že ten je moj strýko, ta babka, som bola šťastná. Potom som tuná prišla, no a s Matúšom som sa stretávala už, chodili sme spolu už a tak sme sa dali do kopy. Som bola potom těhotná. Potom mi zrazu 53

zomrzela babka, už keď som utěkala, zomrela mi babka. Najprv dědo mi zomrzel a potom babka. Já už práveže nemám kam iť, lebo len sestu, brat a po mamine rodine já už nemám nikoho. Práveže brat teraz není doma, lebo vieš jako som volala sestre. Poviem ti tak, necigánim, až do Košic, do Košic išiel do kontajneroch. On keď vidí na svoje deti, on plače. Brat je taký, že nemá z čoho. Například on dostává 11 tišíc, ale on dlhuje cigáňom, lebo tam v Medzeve sú také obchody, cigánské obchody a tam například moj brat po sto po dvadsať tišíc dlhuje. No tak cigáni ale už jeden člověk z tama zomrzel, ten taký najbohatejší, zomrzel, už teraz nemá ani obchod, nič. Taký život som mala. Matka mňa prostě vobec nemala rada, ona si myslela, že ja chcem zlo. Lebo ja som jej vždycky stále povedala, že aby s nim nežila, lebo ona je chudobná, ona sa trápila, ona plakala, ona pila jak chlop, matka. A jej varím že: prečo piješ mami? Ona že čo staráš a to a to no ta. Potom som jej už ani slova nepovedal, robila som si len po svojom. Hovorím, tak ty ma nemaš rada? Ty máš rada len..akože frajér. Hovorím že me je za tebou lúto, lebo si mi matka, ty si len tak robíš z nás, že mi ti máme rádi. Mi ti chceme len na dobrom a nie na zlom. Lebo práve já keď vidím, že ťa chlop bije, mne je lúto, ja plačem za to. Ale ona ho proste ešte mala rada. No taka matka, takú matku som mala. Hovorí mi, že keď otec zomrel, tak si ho rad nemala, jak jeho. A čo prostě sme maly všetko, Ivana, pri otca. Maly sme všetko, čistotu, všetko sme mali, nič nám nechýbalo. Polaci sma boly. No už zomrel otec, už sme tak trpeli. No a matka dostávala penziju, osem tisíc, osem tisíc dostala po otca. Ešte ani korunu mi nedala, nič. Varím jej že daj mi peněží. Že na čo ti peneží? Veď mi treba na farbičky, na také veci, že do školi a to a to. Ona mi vobec nedala. Ona ma proste vobec nemala rada mama. Mala rada len Janka, moju sestru a brata. Ja som robila na dobrom, ona stále chcela, ona si myslela, že ja jej idem na zlo. Hovorím že nemám lebo mne je lúto. No matka ona pila jak chlap chlop pila, rad tancoval, zpievala, matka. Taká bola. To už teraz bude v júni 29.dvadsaťpeť roky. No a tu tetovačku, to som bola v dětskom domove, mal som kamarádku, tota kamarádka bola biela. Ona mi tentovala. Hovorí že čo si chcem tentovať? Som varila, že dajaké srdiečko a v srdiečku vnuka, chcem aby tam bolo mama a Nasťa, moje meno. Mala som takých kamarádkoch, oni mi to spravili. Keď mi to robili, to bolo tuž, ihla, ihlou, tak bolelo, fest som plakala. Kolko ti bolo? 54

Kolko som mala rokov? Tak 14 nebo 15, tak dajak. Ešte žila mama? Ešte žila právedže, ešte žila matka, keď som mala 14 až v 15 rokov zomrela matka. Příloha č.2 P.P., Veľká Lomnica 2008, 72 let Tam bola aj jedna, jedna taká kamarádka moja mi zrobila, no kamarádka moja v Bratislavy. - A biela bola? Biela.Tož už ona na to bola naučená, vieš? Každému robila, ale také krásné robila, ja som nedala, také krásné jak teraz vidíš v televizory že sú vytetované, vyonačené. To chcela mi na celú ruku robit ihlú, ja som to nedala. A to..takú tuž kupíš a ihly no a z teho ideš len kúštik, to nebolí, no a už Každému páči, každému nepáči... Oni prišli sem, tu. Niektorý, neznam či sa bili či čo, oni sa bili žandaroch ja som to potrhala čo mali ty obleky všecko som dala do pece. Žandáre to bol a to bol náčelník vieš tak keby povedal, ta ja som povedala..keď už bijú se, tak kemu može dávať do očí tu slzák také malé děti čo sú, taký malý bol, maličký a on volal mamo slepý nevidím... Aj do basy boly všecky za to. Zobrala som desku, také staré postelí som mala. Nie žandár, že ty máš také srdce jako ja, tak ty máš oblek na sebe, ja som to potrhala. Potom som zobrala desku čo som ho udrela, tak išla som zkusiť jak je, jak je no... Ja som mu dobre povedala, tak ty možeš slzak do očí ktoré s tebú sa bijú a né také maličké děti jak on plakal za oči, tak za to som mala lútosť, tak som ho udrela, potom som išla. Čo skusila som, krásné, tam nie tak plano poslúchala som, robila som, peněží som poslala pre děti, obleky som kúpila, všetko, balík som poslala, no ta čo - Čo ste tam robily? Radiátory, čo je na pivo té onich bedne som bodovala, sedela som, bodovala som. Krásné a čo teraz. No a ešte jak som prišla doma, krásné A teraz že ešte lepšie. A pri 55

komunistoch jak som bola tak nesmela si spat na postel ne ne ne a teraz možu celý den od ráno do večera možú spat. Blízko sme pracovaly, toto som robila, toto som robila peneží som dostavala, kapesné som dostavala, všetko som poslala doma pre děti. - A bolo prísne za komunismu v base, nie? Jak bolo? Dobre, ale nesmela si spať, len tota mohla spať celý den, čo robí a čo splní plán roboty, vieš? A kdo nerobí no ta nič. A jedna biela učitelka z Prahy, ona bola jak ti poviem, ona zabila chlopa a jedno decko zabila svoje. Ona nebola obyčajná, bola z Prahy. Ale takú robotu jej dali čo jej tak bolo, to je taká, taků tažkú robotu robil, do kopy ich dávali, tažká robota jej dali. A ona bola ani neumívala si, nič a bola jak ti poviem. Ona bola v kancelárii v Bratislavy, nebola taká vyučená dajaká bola a vieš jak, všivavá. Prišla výchovná po mne. Paní P. poďte, dam Vám kartáč a budete ju miť. Nedovolte sebe paní výchovná, ja nemám vši, aby som dostala od něj ja vši, no čo som, čo som ja, nie. A plno plno takto mala. Lebo ona dostala 28 roky... Ja som za náčelníka dostala rok Ja som prišla jak paní. Na mne keby si videla joj, nie tak jak teraz. Za mnú chodil chlop nie? Deti som mala už, o deti sa staral. O deti sa staral, ku mne chodil.... Předtím byli dobré při komunistoch, ale teraz nie, mne sa nepáčí toto tie mladé joj, ešte horšie. Nikdo nerobja, celý den doma. A my? Len drely sme jak kone. Z čeho by si vyžila, keby si nerobila a teraz oni len na toto, na toto čo dostanú na poštu. A už málokdo dostane peniaze, lebo všeckí sú podnikatelja, zobrali a teraz už nerobia. a všetko štát zobral, čo mi z teho, že je to podnikatel a nerobím nič V Grand hotel som robila, varila som, čo treba pre hosti, varila som, aj umívala som.. tak len halušky, pirohy, také niečo, guláš, to som všetko varila. Ale Tatry keď tam sebe sedíš ten vzduch, taký fajný vzduch je tam. Velo velo ludi boli aj ruky ma bolelo. Sezona bola, Nemci, Maďary.Manžel bol tu na železnici, skladník bol, pochodkám bol všetko, prádlo vydal, mydlo vydal, všetko. Ale takého jak ja som mala chlopa robotného, to sa nedá ani povedať. To ani nebol taký tu, nie nie nie. Ja som sebe zobrala takého muža, čo dobrá rodina bola, vieš? 56

Příloha č.3 D.P., Rudňany 2009, 35 let - Noo..., kaj avka akana pes del te vitetinel? Šaca, Šacate - A čo... So tute tin džás, hoj tuke te vitetinel kada? Ta dikhľom pala aver,... pala aver, ta mange... kerde, na? B odá kamavas he me kada, sar... he kadaj e Avča, ta kamavas he me. Lebo man kada na has, ta diňom mange te kerel vaš kada, hoj t avel mange lačhe. - A savo významos pr oda, hoj diňal tuke te vitetinel kada? Ta významos na has, aľe prostě me dikhavas pre aver čhave, sar tetinen šukares, ta diňom... he mange -... has šukares? Hej! - Tys povedal, že sis vytentoval v Rožmberku, ale čo na to hovorí..., aľe so pr oda phenen o manuša? Lebo o manuša phenen,...lačhes vizerinel - A tiri daj, tro dad, tiri rodzina?...na phende nič, lebo jon na džanenas, či mange diňom lebo na diňom. Ča me miri jekh... mange diňom kada - khere, že sar o daj hin kada oj kavka.. Ta jon phenen o kher šukares hin! - šukares? Šukares. Lebo vetšinou andre harešta, andre harešta keren peske o ľudos, hoj t avel šukares. Lenže vaš kada poćinen. - za to sa počines hi? Hej -....lebo kamavas kada, lebo te na kamavas, ta na diňomas, aľe me kamavas. - A pačisaľol pes tuke? 57

Hej, mange pes pačisaľol. - Phen mange, sar salas andre harešta, sar tute tetinela, sar tute bavinla? Ta bavinlas man kada a jekh obrazkos, pak.. dujto, treto, čtvarto obrazkos pokadin calo, he (smích) - A phen mange vareso pribehos vaš oda, sar oda has... M: Ta vaš soske - vaš o kašta man phandle, a me so kerďom? Drahota, no ta čorel kaštora na, bo faďinahas le čhavenca le kaštorenge mange, no a iľom a..dikhl..he man. - Povez mange sar o predźidźiľal andre harešta? So kerehas? Ta so andre harešta: nalačhes, nalačhes andre harešta, lebo bari bokh, bari bokh, chudehas - jekh maro, pašťekica calo džives, me na lačhes andro harešta, rado..khere som. Imar harešta..kamel te chudel. Mange has od osemnásť roky, mar mange tridsať peť roky furt pal o herešty - Phen mange sar tuke te vitentinelas obrazky pre dživehas? Dukhalas man pätnásť kerlas mange.. ta imar lačhes feder vizerinel -...? Me kamavas aver obrazkos vaš o love ta furt.. - a bavinlas tuke Bavinlas kada furt. Od pätnásť rokov. Prvo obrátkou Dubnica, Šaca, Ružomberkos, no.. Dubnica, Ružomberok a Šaca. Kale mange diňom. - varesava obrazkos phenava Ta kada pervo obrazkos, pervo obrazkos - no ta ten bol prvý Ta pal e novinka, cez novinku no, tu pretočim a - A kdo to je? Ja by som si.. toto ona (jeho žena) je tu, tu som si dal tuto mám Ježíša. Tu je napísano Ježíš pomoz mi, tu som si dal tu mám najvetšie, najviac bolelo tu, lebo to je citlivé a to tažko a eště toto horšie, na to brucho. A to je drahé. - Čo si za to dal? Dal som dva kávy, tabák zadarmo ti nemožú robiť. - A esťe jak to robí? Zavazajú ihli, hej to pätnásť ihlí a toto tym kombajnom, na strojčeku, taký strojček majú tam a potom na to trafo a potom s tímto robia. To opuchne potom.. 58

- A dozorci a tak, ví o tom? Oni nič nemajú proti tomu - A nějaké infekce a také..? Nie, nie,to je taký masť to spravíme, že nebude nič z toho. Už to bolo aj opuchnuté lebo to ihli a dakomu spravia a to opuchne a to je infikované, podla toho spáli ti ihli, spáli sa to a potom možeš urobiť, pokal nemáte spálené ihli, tak to nemožete robiť. Taký obrázok a dva kávy a tabák jeden, drahé. Už ani nechcem, lebo to ani nedobre vizerá. Poprvé, keď som išiel, tak mňa to bavilo, lebo som videl ostatné ludi, tak som si spravil aj ja... - A to sa propašuje tuš? Hej, to sme boli vonka, tak sme kúpili. A musíme dať do toho kvapky očné, potom keď dáme do toho kvapky už je lepšie.. V base je nuda, nuda, velmi nuda, niekedy sa dalo, ale teraz sú drahoty- jeden tabák sto kokun ta, vďaka bohu, že nefajčím, tak to je dobre. No ale to sú tam drahoty. A k tomu potrebuješ jesť a aby si mal kávu, bez kávy a bez všecko, tak by si nevydržal. Tam celý den zavretý. Tam 64 ludí na baráku sme boli, to je nuda, velmi nuda, vďaka Bohu, že som sa dostal vonka, lebo, som robil v Šace, v Rožmberku a v Dubnici. Ja som mal volný pohyb, tak som už dostal chodiť už. Ale vetšinou v Ilave keď som bol tam už je horšie, tam sa zabíjajú, tam bi som ani nešiel, tam vraždáry sú. 15, 16 roky tresty majú. To sa už nedá tam, ale tu hej ešte On mi povedal, keď máš tovar, tak ti spravím, bez tovaru sa nedá. Tak mu dám ten tovar a on mi to spravil. Keď ideš prví krát v base, tak už ťa poznají, podľa toho, že máš odsedené viac, podla toho keď máš obrázku, a keď nemáš, tak si prví krát v base. Ale keď už máš obrázky tak už na tebe vyzerajú, že to je starší mukel, majú rešpekt prostě.. 59

Překlad: 11 - Kdy a kde ses nechal (poprvé) tetovat? V Šaci 12 - Co tě k tomu přivedlo? Viděl jsem to na jiných, tak jsem si to udělal...chtěl jsem stejné... - Jaký to má význam, že sis to nechal vytetovat? Význam to nemá, ale prostě jsem viděl na ostatních, že mají pěkné tetování, tak jsem si to nechal taky. - Co na to říkají lidi? Říkají, že to vypadá pěkně. - A tvoje matka a otec? Neřekli nic, protože oni nevěděli, jestli jsem se dal tetovat, nebo ne.... Chtěl jsem to, protože kdybych nechtěl, tak si nedám, ale já jsem to chtěl. Mně se to líbí. - Řekni mi, jak ve vězení tetují, jak tě to bavilo (jak se ti to líbilo)? Bavilo mě to, (nechal jsem si udělat) jeden obrázek, potom druhý, třetí čtvrtý, dokud nebudu (potetovaný) celý. - Řekni mi o tom (tetování) nějaký příběh....drahota, tak jsem ukradl dřevo, nechtěl jsem, aby mrzly děti, tak jsem ukradl dřevo, ale chytli mě. - Řekni mi jak jsi prožil ve vězení, jak bylo? Tak jak ve vězení: špatně, špatně ve vězení...velký hlad, jeden chleba, paštika na celý den. Je špatně ve vězení, radši jsem doma. Už se do vězení nechci dostat. Od 18 let, mám 35 furt jsem po věznicích.... Chtěl jsem jiné obrázky. - A bavilo tě to? Jo, bavilo mě to furt. Od 15 let. První obrázek v Dubnici, Šaci, Rožmberku.. 11 Text je špatně srozumitelný jednak proto, že je v romštině či ve spišském nářečí slovenštiny, informátor mluví rychle, je tam hluk z venku, křik dětí apod. V některých případech tedy nepřekládám doslovně, ale parafrázuji, aby byl v co největší míře zachycen smysl výpovědi. 12 Kriminál v Šaci se nachází nedaleko Košic 60

- Řekni něco o nějakém obrázku.... Příloha č.4 R.M., Rudňany 2009, 44 let, odsezeno zhruba 16 let... - No,..kaj a kana tuke diňal te vitentinel kole. No ta paš o komunisti - Ale kaj avka, andre savi herešta? No ta ko Martinis, ke Šaca, ko Rožmberkos, Iľavate - So tut te vitentines? No tak oni pes tentines nas avri, na na sos te kerel, ta ča..te kerel vaš o tovaris. Teraz mám tovaris - soske že, sako jekh herešta te vitentimen? Ta, buťi na keres, nuda, na džas pre vichádzka, vichovatelis phenel..pre vichádzka.. trin štar bachara, džas pre vichádzka.. deset minut pal avas ando izbi. Džas te večera, džas pro dilos, pal o dilos aves upre pale izba a to nuda. Musíš sebe tentovať. Keď vidíš, že on je tentovaný a keď máš tovar, ale ty musíš sa tentovať - Savo vyznam upral.. Odaj so rat dikhel kaj jon tentiman..čisto celos, tovaris buťi na keres.. pal izba a dikhel kaj jon tentinel.. tu tentinel..pre..džives - Soske phenes tiro dad...khere..soske phenes tiri rodina, tiri daj? Ta so manuša phenel?ta nič -... No ta herešta, herešta... - O Roma ta so phende No ta, žandaris.. čisto celos..na dikhel..čisla tentinen.ča akurát...thovel -......mange džungľom - Pačisa.. 61

No ta andro herešta so kerehas? No so kerehas? -... No a kaj? No a so buter avľa..buťi mange. Keď je robota,..ale toto nemožu sebe tentovať, ale keď do izbi si, to nuda. -..mange pribehos,...soske džal tuke tentinela,..pribehos andre herešta sar predživel..tuke tentinenas...tentinas avri. Paš o pro haďos, tri džene man dža tentinenas. A me kada nasvaľiľom, oda šunes upre -...... tuš,tušeja, na? Sar tu tentinel ča tuš. - Ale... Tumenca? Ta pandž, štar suva...strojkoha,...keď nane suva, tak strojkoha, stroj...keres buťi, nuda pre tute, keď vidíš, že on je tentovaný ale ty musíš byť tentovaný -...Te vitentinel koda znakos Slovenskej republiky?...kada mange... -...herešta sar tuke has? Mange čisto celos... - Ale koda znakos, ako že... Kada znakos..gejľom potetoval.mange diňom koda znakos. Kada te kerel kaj občanka -...občansky? Hi, hi - A tady ty slzy čo máte, to čo znamená? A toto som viděl že jeden cikán, že má on to tetované a ja som sebe..idem ale ja. A som sebe dal toto tetované dal plakat že ako na ženu,no....a toto mi išlo dolu. toto bolelo fest -...keď ti to spravili? To ani necítiš. Raz sebe dáš jednu, jednu toto a už ani nebolí.... Už ani nebolí nič - Aj ti nečo dali proti bolesti? Nie, to bachári nikto nemože znať či ideš sa tentovať. Jeden musí dať pozor, že bachár nepríde, keď ide bachár, že by tentoval, tak já dostaněm 30 dní lebo mesiac.. Ale to ten čo 62

mi tentuje aj ten čo dává pozor. Musíš dať pozor.vidíš že bachár príde. A naráz v kopke..že už ide Už ideme na postel - A za komunismu jak bylo, ve vezení Na komunistoch ešte lepšie bolo...po komunistoch tak bolo: peněží si mala, jedení si mala, nákupy si mala, ale teraz ideš do basy, bo ideš na súd,hej? Zrobí tebe papiere ešte toto musíš zaplatit. A keď nebudeš robiť.. nemáš robotu a žena toto, tie peneží, čo pošle, musí... - A ve vězení za komunismu bylo horší nebo lepší Ta komunisti bolo dobre, ale tetraz, keď idete, že robota niet, Keď ideš do basy, na súd, tote papire, čo robja... Žena me bude poslat peněží do basy, hej že mi stiahnu dolů. Keď sebe robím do roboty, oni automatika mi stahnú dolú peneží. Keď nerobím a žena mi pošle tote peť alebo tisíc korun, tak na poli. Dva tisíc zoberú, 250. A za 250 nákup sebe nebudeš kupiť. Teraz káva kelo stojí, káva kelo stojí? A teraz zápalky, dopisy a pěro? To vychádza na 150 korun? To ešte mi bude chýbať. Musíš sebe druhého kamaráta, ten má nejaké dopisy, od neho zobrať. Tote tri štyry dopisy, keď neznáte čítať, písať, tak kamarát musí napísať, já musím diktovať žene, čo já potrebujem higienu, toto, mydlo, dopisy, dačo najesť, toto. A keď nemá koruny? Akorát že deťom celé mesiac nebude mať čo jest, no jak? A..tak povedajú:...máte děti? Prečo si prišiel do basy? A prečo si prišiel ukradnúť? - Čo si ukradol? Ta ja som zobral toto..bakri..ovce. - A kvoli čomu si vzal tie ovce? Ta nemali čo jest, deťom, deti Tak musím, toto urobiť.a jeden cigán na me povedal, bo on videl, prišel ku policajty, jeho zobrali,...me uvidel, že on doniesol tri štyri ovce. A on prišiel policajty. Robili som za pet tisíc. A tak som išiel do basy. Dva roky a pol. -A za drevo si tiež sedel? Za drevo tiž, za bitku tiž, som išiel. Ja som mal 21 roky a do štyriciatku som sedel -A za komunismu za čo ste sedel? Teraz povedám, že bitka...ale teraz som doma už tri roky alebo štyri alebo peť roky som doma. A už lepšie trimem, no. Ja sa bojím už do basy ísť, lebo mám osem detí, no... - Teraz kolko máš? 63

Teraz v maju budem mať 44 roky, sedem roky budem domu no.už ani nechcem isť a tam budem zomret? Do basy?..neznám, ja teraz mosím rozprávať. Príde taký, že možem zobrať aj do po..dneska lebo kedy..ja sa bojím už do basy - A ešte čo by si si dal ešte niekde vitetovat Nie už nie, ja nemám miesto už, ja mám od nohy a celé tetované, ale já sa hambím, bo... - Má celé celé telo, no.. Já mám celé telo až na nohy, ja sa hambím...... Překlad 13 - Kde a kdy ses nechal (ses dal) tetovat? Za komunismu - A kde, v které věznici? No, tak v Martině, v Šaci, v Rožmberku, v Ilavě -......nebylo co dělat, dělá se to (tetuje se ) za zboží - Proč je každý vězeň potetovaný? Není práce, je nuda,...nechodíš na procházky, když jdeš na procházku (jsou tam) tři, čtyři bachaři,... za deset minut jdeš zpátky na celu. Jdeš na večeři, jdeš na oběd, po obědě přicházíš zpátky nahoru na celu a to je nuda. Musíš sebe tentovať. Keď vidíš, že on je tentovaný a keď máš tovar, aj ty musíš sa tentovať - Jaký význam má nechat se tetovat?...když na někom vidím, že je potetovaný... - Co na říká tvoje rodina? Nic na to neříkají, co by říkali? Co dělat ve vězení, no co dělat?... 13 Viz pozn. č.11 64

- Řekni mi jak ses nechal tetovat, jak jsi přežil ve vězení? Ležel jsem na posteli, byli u toho tři lidi..., onemocněl jsem... Tetuje se tuší, tak čtyřma pěti jehlama, když nemáš jehly, tak strojkem......padne na tebe nuda, když vidíš, že on je tetovaný, i ty musíš být tetovaný... -...(sis nechal) vytetovat znak Slovenské republiky?...nechal jsem si to vytetovat, to je z občanky... Příloha č.5 Rozhovory (viz výše) a ostatní fotografie viz CD příloha 65