ROČNÍK 44 ČÍSLO 2. psychológia a patopsychológia

Transcription

1 ROČNÍK 44 ČÍSLO 2 psychológia a patopsychológia VÝSKUMNÝ ÚSTAV DETSKEJ PSYCHOLÓGIE A PATOPSYCHOLÓGIE BRATISLAVA 2009

2 Redakčná rada: F. Baumgartner, Spoločenskovedný ústav SAV, Košice J. Dan, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Brno M. Groma, Pedagogická fakulta Univerzity Komenského, Bratislava D. Heller, Psychologický ústav Akademie věd České republiky, Praha D. Kováč, Ústav experimentálnej psychológie SAV, Bratislava Ľ. Páleník, Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychológie, Bratislava L. Požár, Pedagogická fakulta Trnavskej univerzity, Trnava I. Sobotková, Filozofická fakulta Palackého univerzity, Olomouc E. Szobiová, Filozofická fakulta Univerzity Komenského, Bratislava Š. Vendel, Filozofická fakulta Prešovskej univerzity, Prešov ISSN , EV 3493/09 Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychológie v Bratislave, Trnavská cesta 112 AEP AEPress, s.r.o., Bratislava Vedúci redaktor: PhDr. Vladimír Dočkal, CSc. Redaktorka: Katarína Eiselová Tajomníčka: PhDr. Ľuba Medveďová Elektronická verzia dostupná cez Internet URL://

3 99 Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 44, 2009, č. 2, s VZTAH MEZI TVOŘIVOSTÍ PUBESCENTŮ A NĚKTERÝMI FAKTORY RODINNÉHO PROSTŘEDÍ LUCIE TROJANOVÁ ZDENKA STRÁNSKÁ 1 Pedagogicko-psychologická poradna, Žďár nad Sázavou 2 Psychologický ústav, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno THE RELATIONSHIP BETWEEN CREATIVITY OF PUBESCENTS AND SOME FACTORS OF FAMILY ENVIRONMENT Abstract: The study deals with links between some aspects of family environment and figural and verbal creativity of pubescents. The results confirmed only a small number of the assumed links. Weak correlations of the negative value were evident between the perceived orientation of family on success and verbal creativity, and also between organization of family and figural creativity. Furthermore, a link between the birth order of pubescents and figural creativity was confirmed. Achievement in the TSD-Z test correlated with achievement in the Sentence subtest. A difference between boys and girls, too, was confirmed in the perception of family environment conflictness. Gender differences were not confirmed in achievement of pubescents in creativity tests. Key words: creativity, figural creativity, verbal creativity, family environment, pubescence Dlouhou dobu byla za nejcennější lidskou schopnost považována inteligence. Obrovský proud informací bombardující lidský mozek ve 20. století vyžadoval nejen schopnost učit se a využívat osvojené vědomosti, ale především schopnost reagovat novým způsobem tedy tvořivě. Tento trend pokračuje i nyní na počátku jedenadvacátého století a požadavky společnosti, které kladou důraz na samostatné, flexibilní a invenční řešení problémů a schopnost jedince rozhodovat se na základě malého množství informací, se budou pravděpodobně i nadále stupňovat. Proto považujeme za důležité zabývat se otázkou, jakým způsobem působit na nejmladší generaci, aby byla co nejlépe připravena přijmout v budoucnu své životní role a realizovat se profesně. Prišlo Z.S., Psychologický ústav FFMU, A. Nováka 1, Brno, ČR stranska@phil.muni.cz

4 100 TVOŘIVOST PUBESCENTŮ Problematice tvořivosti se začali psychologové intenzivněji věnovat v padesátých letech minulého století. Přestože výzkum tvořivosti probíhá již více než padesát let, odborníci dosud nedosáhli při definování tohoto komplexního psychického fenoménu názorové shody. Definice, kterou uvádí ve své monografii Tvorivosť od záhady k poznaniu E. Szobiová (2004, s. 21), je podle autorky zobecňujícím pohledem, ovšem pro naše účely vystihuje podstatu tvořivosti: Tvořivost je takový projev určitého systému osobnostních charakteristik, schopností a motivačních tendencí člověka v sociálním kontextu, který je nový, neobvyklý, akceptovatelný a objevný pro subjekt, referenční skupinu anebo společnost. Na počátku se výzkum tvořivosti orientoval především na osobnost tvořivého jedince, její charakteristické rysy, tvořivý produkt a kritéria, která by měl splňovat, proces tvoření, popis jeho fází, a také sestavování metod, které měly sloužit k diagnostice tvořivosti. Tvořivost byla tradičně považována za mimořádnou vrozenou vlohu, která byla dána pouze výjimečným jedincům geniálním umělcům, vědcům či vynálezcům (Čáp, Mareš, 2001). Až do poloviny dvacátého století se předpokládalo, že prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá a žije, nemá zásadní význam pro rozvoj jeho tvořivých schopností. Tento názor je v dnešní době již překonán. Od 60. let 20. století se psychologové začali více věnovat tvořivosti v souvislosti se sociálním prostředím. Oblast působení sociálního prostředí na osobnost je velmi široká. Zásadní vliv na rozvoj osobnosti má bezesporu rodina a rodinné prostředí. Samotný pojem rodinné prostředí lze vymezit jako prostředí tvořené společenstvím osob spjatých manželstvím nebo pokrevním příbuzenstvím (Škrabánková, 2004, s. 38). Autorka definice však dodává, že v dnešní době lze za rodinné prostředí označit i prostředí, které tvoří osoby společně vychovávající své potomky bez instituce manželství. Na vývoj a utváření osobnosti jedince působí podle R. Kohoutka (1989) všechny stránky rodinného prostředí, k nimž řadí místo bydliště, materiální podmínky života v rodině, věk, vzdělání a zaměstnání rodičů, postavení jedince uvnitř rodiny, osobnost jednotlivých členů rodiny (jejich temperamentové vlastnosti, charakterové rysy, inteligenci, postoje, hodnoty a normy), způsob výchovy a psychosociální atmosféru v rodině. Z výše uvedeného vyplývá, že rodina ovlivňuje vývoj tvořivosti jedince velkým množstvím činitelů. E. Szobiová (2004) je pro větší přehlednost rozdělila do tří základních okruhů. A) Podmínky související s okolnostmi dětství: jde především o kvalitu vztahů mezi rodiči a dětmi, úplnost či neúplnost rodiny, konflikty a napětí v rodině, traumatické zážitky, které děti prožívají, apod. E. Kováčová (1979) se ve svém výzkumu zabývala některými charakteristikami rodinného a školního prostředí v souvislosti s tvořivými výkony dětí, jejichž průměrný věk byl 11,1 let. Výsledky ukázaly, že tvořivé děti častěji než jejich méně tvořiví vrstevníci uváděly nedorozumění v rodině a různé zatěžující okolnosti jako rozvod rodičů, uzavření nového manželství nebo těžké onemocnění některého z rodičů. Autorka studie se domnívá, že tato skutečnost je podmíněna větší

5 A RODINNÉ PROSTŘEDÍ 101 senzitivitou tvořivých dětí a jejich intenzivnějším prožíváním nedorozumění v rodině. K podobným závěrům dospěl i J. S. Dacey (cit. dle Dacey, Lennon, 2000), v jehož výzkumu se ukázalo, že tvořivé děti prožívají v porovnání s ostatními více traumatických zážitků (jedná se o události, které vzbuzují emoce jako smutek a hněv). M. I. Stein (1964) na základě analýzy životopisných údajů a rozboru rodinného prostředí zjistil méně intenzivní a méně soudržné vztahy mezi tvořivými dětmi a jejich rodiči. J. Čáp (1996) za nejvýznamnější činitele rodinného prostředí, které brání rozvoji tvořivosti, považuje neúplnou nebo doplněnou rodinu, výrazné konflikty nebo dlouhodobé napětí v rodině, vážnou chronickou nemoc některého z rodičů, alkoholismus nebo dlouhotrvající separaci dítěte od rodičů. Svůj výzkum ovšem nerealizoval na populaci tvořivých jedinců, ale na průměrné populaci. B) Podmínky související s osobností rodičů, jejich vzděláním, životním stylem, způsobem výchovy a interpersonálními vztahy v rodině obecně. V. Dočkal (1996) poukazuje na význam vzdělání rodičů ve vztahu k tvořivosti jejich dětí. Rodiče tvořivých dětí v jeho výzkumu měli častěji vysokoškolské vzdělání. Životní styl rodičů tvořivých dětí sledovala E. Kováčová (1979), která zjistila, že rodiče vedou své potomky k rozmanitým zájmům. Typická je pro tvořivé jedince převaha uměleckých zájmů nad sportovními. Také podle G. Domina (1979) se rodiče tvořivých chlapců intenzivněji a častěji věnují uměleckým zájmům. Řada výzkumů ukázala, že výchovný styl rodičů tvořivých a méně tvořivých dětí se liší. G. Domino (1979) identifikoval v rodičovské výchově tvořivých dětí důraz na nezávislost, flexibilitu, matky kreativních dětí své potomky méně kontrolovaly, poskytovaly jim více prostoru pro tvořivé aktivity. Ke stejnému závěru dospěl i D. W. MacKinnon (1962), který srovnával skupinu vysoce a méně tvořivých architektů. Rodiče kreativních dětí očekávali, že jejich potomci budou jednat nezávisle. Naopak tendence ke zdůrazňování konformity má na rozvoj kreativního potenciálu negativní vliv (Jurčová, Zelina, 1993; Kusá, 1996). Podle M. Siegelmana (1973) se v rodinách tvořivých dětí méně otevřeně vyjadřuje vřelost. Podobně i D. W. MacKinnon (1962) zjistil, že v rodinném prostředí tvořivých jedinců se nedostatečně projevují silné kladné i záporné emoce. C) Podmínky související s věkem rodičů, pořadím narození, počtem sourozenců a úplností rodiny. Souvislostí mezi věkem rodičů a úrovní tvořivosti diagnostikovanou Torranceho testy tvořivého myšlení se zabývala E. Kováčová (1979). Zjistila, že rodiče nejtvořivějších dětí jsou v průměru o dva roky mladší než rodiče nejméně tvořivých dětí. Autorka studie se domnívá, že mladší rodič se pravděpodobně dokáže lépe vcítit do situace dítěte, je myšlenkově flexibilnější, což může mít na tvořivost dítěte pozitivní vliv. Jak ukázala řada výzkumů, vliv na tvořivost má také pořadí narození dítěte. Závěry výzkumů v této oblasti si ovšem mnohdy protiřečí. M. A. Runco a M. D.

6 102 TVOŘIVOST PUBESCENTŮ Bahleda (1987) zjistili ve vzorku dětí s průměrným věkem 10,4 let, že jedináčci skórují v testech divergentního myšlení nejvýše. Po nich následují nejstarší a nejmladší, prostřední děti skórují nejníže. R. Eisenman (1964) naopak při testování studentů uměleckých oborů zjistil, že prvorození jsou méně kreativní než prostřední nebo nejmladší. Své zjištění odůvodňuje tím, že prvorození mají tendenci ke konformitě, která má na tvořivé výkony negativní vliv. Ve verbálních testech divergentního myšlení dosahují lepších výsledků děti, které mají více sourozenců, než jedináčci (Runco, Bahleda, 1987). V jiném výzkumu nehrál počet sourozenců v kontextu s výkonem v testech tvořivosti žádnou roli (Gaynor, Runco, 1992). Dalším významným faktorem pro rozvoj tvořivosti je úplnost rodiny. Jedinci, kteří pochází z neúplné rodiny, dosahují z hlediska tvořivosti horších výsledků, než jedinci vyrůstající v úplné rodině (Čáp, 1996). Souvislostí tvořivosti se sociálním prostředím se v rámci projektu ELSPAC u 837 jedenáctiletých dětí zabývala E. Pavlíková (2004). Ke zjišťování tvořivosti byl použit Test hravé tvořivosti, vytvořený pro potřeby výzkumu. Dotazník pro rodiče, pracovně nazvaný KREADOT, byl zkonstruován na základě studií J. S. Daceyho a jeho spolupracovníků o vlivu rodinného života na tvořivost. Dotazník obsahoval celkem 34 položek, které se týkaly zájmů dítěte, podporování dítěte v samostatnosti, spontánnosti, vyjadřování pocitů, argumentování apod. Studie E. Pavlíkové vztah mezi tvořivostí dětí a jejich rodinným prostředím nepotvrdila. Autorka studie to nicméně komentuje takto: Neznamená to však, že tato souvislost reálně neexistuje (Pavlíková, 2004, s. 96). Přestože od prvních výzkumů mapujících rodinné prostředí tvořivého jedince uplynula již čtyři desetiletí, výsledky desítek studií si mnohdy protiřečí. Také zkoumání rodových rozdílů v oblasti tvořivých výkonů nepřineslo jednoznačné výsledky. Obecně nelze říci, že by příslušníci jednoho pohlaví dosahovali v testech tvořivosti lepších výsledků než příslušníci pohlaví druhého. Existují ovšem určitá vývojová stádia, v nichž dosahují lepších výsledků v testech tvořivosti dívky, zatímco v jiných vývojových obdobích jsou za tvořivější považováni chlapci. Například K. Fichnová (2002), která zkoumala pohybovou, verbální a figurální tvořivost dětí předškolního věku, dospěla k závěru, že vývoj tvořivosti chlapců a dívek je v základních rysech obdobný. Přesto ale nalezla některé statisticky významné intersexuální rozdíly. Děvčata ve věku čtyř let dosahují lepších výsledků ve verbální fluenci, produkují mnohem více slovních nápadů než chlapci, což je pravděpodobně podmíněné skutečností, že dívky jsou v tomto věkovém období verbálně zdatnější, zatímco stejně staří chlapci jsou pohybově tvořivější. Podobné výsledky získala ve vzorku jedenáctiletých respondentů E. Pavlíková (2004). Dívky dosahovaly v kresebném testu hravé tvořivosti lepších výsledků než chlapci. Rozdíl, který byl průkazný na 0,001-procentní hladině významnosti, odůvodnila autorka studie verbální zdatností dívek a jejich pozitivnějším vztahem k výtvarným činnostem. Naopak T. Kováč

7 A RODINNÉ PROSTŘEDÍ 103 a R. Keklak (2003), kteří se zaměřili na diagnostiku figurální tvořivosti pomocí Urbanova figurálního testu tvořivého myšlení, nezjistili žádné statisticky průkazné rozdíly mezi chlapci a dívkami, žáky čtvrtých tříd základních škol. Figurální tvořivostí žáků pátých až osmých tříd základních škol, diagnostikovanou pomocí Torranceho figurálního testu tvořivého myšlení (formou B), se zabývala M. Jurčová (1984). Statisticky významné rozdíly na jednoprocentní hladině významnosti zjistila ve faktorech fluence a flexibilita ve prospěch děvčat, v míře originality a elaborace se statisticky významný rozdíl neprojevil. Ve skupině adolescentů zjistila E. Szobiová (1998b) rozdíly ve všech mírách verbální tvořivosti ve prospěch dívek. V jiném výzkumu při diagnostikování figurální tvořivosti pomocí Urbanova testu tvořivého myšlení a subtestu Nedokončené obrázky z Torranceho figurálního testu tvořivého myšlení nezjistila stejná autorka statisticky průkazný rozdíl mezi osmnáctiletými chlapci a dívkami (Szobiová, 2005). D. Bouraková (2006) ve své diplomové práci zjišťovala, zda se mezi chlapci a dívkami (průměrný věk 18,9), studenty středních škol s různým zaměřením (uměleckým, technickým, humanitním nebo všeobecným), projeví statisticky významné rozdíly v úrovni tvořivosti. Statisticky průkazně se chlapci a dívky lišili pouze v subtestu Věty a Kresby (dvou ze šesti subtestů Analytického testu inteligence), nikoli však v Torranceho testu tvořivého myšlení (formě B). Zkoumání rodových rozdílů v oblasti tvořivých výkonů tedy nepřineslo jednoznačné výsledky. Zjišťované rozdíly v testech tvořivosti jsou ovlivněny poněkud odlišným osobnostním vývojem chlapců a dívek a různými diagnostickými nástroji, které jsou k diagnostice tvořivosti používány. Na prahu dospívání a dospělosti se odchylky v jednotlivých aspektech tvořivosti pravděpodobně srovnávají. Vzhledem k tomu, že autoři výše uvedených studií se zaměřovali na respondenty různých věkových skupin a často používali při diagnostice tvořivosti odlišné metody, je velmi obtížné jejich výsledky srovnávat. Všeobecně se traduje, že podpora svobodného vyjadřování vlastních myšlenek a pocitů, pocit bezpečí, úcta, povzbuzování k nezávislosti a originalitě myšlení a jednání, trávení volného času s oběma rodiči, kombinace maskulinních a femininních zážitků a zkušeností patří k těm podmínkám rodinného prostředí, které podporují vývoj tvořivého potenciálu (Szobiová, 1998a). Výše uvedené práce pro nás byly inspirujícím podnětem pro to, abychom se ve výzkumné studii zaměřily na oblast percepce rodinného klimatu v souvislosti s tvořivostí pubescentů a přispěly tak k upřesnění názorově se lišících poznatků. Zajímaly nás také objektivní charakteristiky rodiny jako je věk a vzdělání rodičů, pořadí pubescentova narození a počet sourozenců ve vztahu k jeho tvořivosti. V předkládaném příspěvku, který vychází z diplomové práce (Trojanová, 2007), se tedy pokusíme přispět k hledání souvislostí mezi některými aspekty rodinného prostředí a úrovní tvořivého potenciálu pubescentů. O rodinném prostředí jsme

8 104 TVOŘIVOST PUBESCENTŮ získaly některé objektivní údaje, jakož i údaje o percepci tohoto prostředí pubescenty. VÝZKUMNÝ PROBLÉM, HYPOTÉZY Výše prezentované výsledky domácích i zahraničních studií nás vedly k několika otázkám, které jsme při plánování výzkumu formulovaly takto: 1. Souvisí subjektivně percipované faktory rodinného prostředí s úrovní tvořivosti pubescentů? 2. Souvisí objektivní charakteristiky rodiny s úrovní tvořivosti pubescentů? 3. Jaký je vztah mezi úrovní figurální a verbální tvořivosti pubescentů? 4. Existují rozdíly ve vnímání faktorů rodinného prostředí pubescentními chlapci a dívkami? 5. Existují rozdíly v úrovni figurální a verbální tvořivosti chlapců a dívek? Na základě výše uvedených otázek jsme formulovaly tyto výzkumné hypotézy: H 1: Mezi subjektivně percipovanými faktory rodinného prostředí a úrovní figurální tvořivosti pubescentů existují statisticky významné vztahy. H 2: Mezi subjektivně percipovanými faktory rodinného prostředí a úrovní verbální tvořivosti pubescentů existují statisticky významné vztahy. H 3: Mezi objektivními charakteristikami rodiny a úrovní figurální tvořivosti pubescentů existují signifikantní vztahy. H 4: Mezi objektivními charakteristikami rodiny a úrovní verbální tvořivosti pubescentů existují signifikantní vztahy. H 5: Mezi figurální a verbální tvořivostí existuje signifikantní pozitivní vztah. H 6: Ve vnímání subjektivně percipovaných faktorů rodinného prostředí neexistují významné intersexuální rozdíly. H 7: Mezi chlapci a dívkami není významný rozdíl v celkové úrovni figurální tvořivosti. H 8: V úrovni verbální tvořivosti se mezi chlapci a dívkami projeví statisticky významný rozdíl, a to ve prospěch dívek. VÝZKUMNÝ SOUBOR Výzkum jsme realizovaly na vzorku 132 respondentů. Z celkového počtu 257 nahodile oslovených žáků devíti tříd sedmých a osmých ročníků na základních školách Krásného a Novolíšeňská v Brně dostalo souhlas rodiče se zařazením do výzkumu 142 jedinců. K samotnému testování se dostavilo 132 respondentů, z toho 75 dívek a 57 chlapců (57 procent dívek a 43 procent chlapců). Průměrný věk respondentů byl 13,6 let.

9 A RODINNÉ PROSTŘEDÍ 105 POUŽITÉ METODY Při sběru dat jsme použily celkem tři diagnostické metody, které byly administrovány skupinově za přítomnosti dvou zacvičených administrátorů. Výzkumný soubor byl před zahájením administrace rozdělen na dvě skupiny, podobně jako ve škole na skupinu A a B, aby se zabránilo případnému opisování či obkreslování od spolusedícího. K posouzení rodinného prostředí nám posloužila Škála rodinného prostředí (dále jen ŠRP; Hargašová, Kollárik, 1986) v úpravě I. Sobotkové (2005). Tato sebeposuzovací metoda obsahuje celkem 90 položek. Úkolem respondenta je vyjádřit svůj souhlas či nesouhlas s daným tvrzením. ŠRP poskytuje informace o třech základních dimenzích rodinného prostředí (dimenzi vztahové, dimenzi osobnostního růstu a dimenzi udržování rodinného systému), které obsahují celkem deset subškál. Označily jsme je názvem subjektivně percipované faktory rodinného prostředí (t.j. soudržnost, expresivita, konfliktnost, nezávislost, orientace na úspěch, intelektuálně-kulturní orientace, aktivní rekreační orientace, morálně- -světonázorová orientace, organizace a kontrola). Respondenti byli při administraci ŠRP také požádáni, aby vyplnili základní údaje o své nukleární rodině. Tato data s pracovním názvem objektivní charakteristiky rodiny (tj. pubescentovo pořadí narození, počet jeho sourozenců, stupeň vzdělání rodičů a jejich věk) byla rovněž využita ve výzkumu. Pro identifikaci figurální tvořivosti nám posloužil Urbanův figurální test tvořivého myšlení (dále jen TSD-Z; Urban, Jellen, Kováč, 2003). Jedná se o kresebný test, jehož testový materiál tvoří arch papíru s šesti různými figurálními fragmenty, z nichž pět je umístěno uvnitř čtvercového rámu a šestý se nachází vně čtverce. Test má dvě paralelní formy, formu A a B, které se liší pouze tím, že forma B je o 180 otočenou formou A. Úkolem respondentů je dokreslit obyčejnou tužkou, popřípadě propiskou obrázek co možná nejoriginálnějším způsobem tak, jak by to nenamaloval nikdo jiný a na závěr vymyslet název svého obrázku. Respondenti byli omezeni časovým limitem patnácti minut. Při hodnocení kresebných produkcí respondentů jsme vycházely z manuálu TSD-Z, zohlednily jsme celkem 13 různých hodnotících kategorií: použití předložených fragmentů, dokreslení, nové prvky, grafické spojení, tematické spojení, překročení hranice závislé na figuře, překročení hranice nezávislé na figuře, perspektiva, humor respektive afektivita a expresivní síla kresby a čtyři různé typy nekonvenčního zpracování testu: manipulace s materiálem, abstraktní, surrealistické téma, použití různých znaků nebo symbolů a absence stereotypních figur. Poslední čtrnáctý faktor, časový (dobu kreslení), který je uveden v manuálu k testu, jsme do hodnocení nezahrnuly vzhledem ke skupinovému charakteru administrace testu. Jak ukázaly slovenské zkušenosti s tímto testem, časový faktor nehraje při celkovém počtu hodnotících kritérií v souhrnném skóru podstatnou roli. Celkový

10 106 TVOŘIVOST PUBESCENTŮ Obr. 1 Ukázka dívkou zpracovaného TSD-Z forma A skór figurální tvořivosti je dán součtem výše uvedených kategorií. Pro ilustraci uvádíme ukázky dvou vyplněných testových archů vyhodnocených jako nadprůměrně tvořivé (obr. 1 a 2). Verbální tvořivost jsme se pokusily orientačně zmapovat pomocí námi modifikovaného subtestu Věty z Analytického testu inteligence (Meili, Smékal, 1972). Jedná se o nestandardizovanou metodu, při níž bylo úkolem respondentů v průběhu časového limitu (dvě minuty na každou úlohu) vytvořit ve dvou po sobě jdoucích subtestech co možná nejvíce různých vět ze tří prezentovaných slov. Pro skupinu A byla zvolena tato podnětová slova: v první sérii obchod, klobouk, květina, druhý úkol obsahoval slova kámen, dítě, kolo. Skupina B pracovala v prvním úkolu se slovy šaty, květina, léto, druhá série zahrnovala pojmy pán, kniha, nebe. Subtest Věty byl vyhodnocen podle manuálu a tím jsme získaly celkový skór verbální tvořivosti.

11 A RODINNÉ PROSTŘEDÍ 107 Obr. 2 Ukázka chlapcem zpracovaného TSD-Z forma B VÝSLEDKY A INTERPRETACE Souvislost mezi subjektivně percipovanými faktory rodinného prostředí a tvořivostí pubescentů Nejprve jsme se zaměřily na otázku, zda subjektivně percipované faktory rodinného prostředí souvisí s úrovní figurální tvořivosti. Deset percipovaných faktorů rodinného prostředí jsme pomocí Spearmanova korelačního koeficientu korelovaly s výsledkem v testu TSD-Z (viz tab. 1). Z analýzy vyplynul statisticky průkazný negativní vztah mezi subjektivně percipovaným faktorem organizace a úrovní figurální tvořivosti (r = 0,19; p < 0,05). Tento vztah ovšem považujeme spíše za slabý, a proto je pouze ukazatelem určitého trendu. Lze tedy říci, že pubescenti, vnímající své rodinné prostředí jako klima, ve kterém se klade zvýšený důraz na organizaci, dodržování povinností a formulování rodinných pravidel, mají tendenci dosahovat

12 108 TVOŘIVOST PUBESCENTŮ T a b u l k a 1 Korelace mezi subjektivně percipovanými faktory rodinného prostředí a figurální a verbální tvořivostí pubescentů Faktory rodinného prostředí Figurální tvořivost Verbální tvořivost Soudržnost,023,053 Expresivita,030,128 Konfliktnost,049,028 Nezávislost,019,060 Orientace na úspěch,114,172 * Intelektuálně-kulturní orientace,059,051 Aktivní rekreační orientace,109,128 Morálně-světonázorová orientace,050,080 Organizace,185 *,102 Kontrola,028,024 Vysvětlivky: * p 0,05 Platí i pro tabulku 2. v testu figurální tvořivosti nižších skórů. Naopak pubescenti, které jsme označily za nadprůměrně figurálně tvořivé, své rodinné prostředí vnímají jako méně vyžadující organizaci, řád a pravidla. Dále nás zajímalo, zda existuje souvislost mezi subjektivně percipovanými faktory rodinného prostředí a úrovní verbální tvořivosti. Opět jsme pomocí Spearmanova korelačního koeficientu korelovaly subjektivně percipované faktory rodinného prostředí s hrubým skórem v subtestu Věty. Jak vyplývá z tabulky 1, jako jediný statisticky průkazný vztah na hladině významnosti p < 0,05 se ukázal záporný vztah mezi faktorem orientace na úspěch a úrovní verbální tvořivosti (r = 0,17). I tento vztah je ovšem velmi slabý. Můžeme říci, že naznačuje tendenci verbálně méně tvořivých pubescentů vnímat rodinné prostředí jako více podporující dosahování úspěchu v různých oblastech života školních, pracovních či sportovních aktivitách. Naopak rodinné prostředí nadprůměrně verbálně kreativních jedinců je percipováno spíše jako klima, kde není kladen důraz na dosahování úspěchů v různých činnostech. Ostatní subjektivně percipované faktory rodinného prostředí nemají v našem výzkumu k figurální či verbální tvořivosti statisticky významný vztah. Z celkem deseti sledovaných subjektivně percipovaných faktorů rodinného prostředí souvisí s tvořivostí pubescentů pouze dva faktory (organizace a orientace na úspěch). Hypotézy 1 a 2 se nám tímto podařilo potvrdit pouze částečně.

13 A RODINNÉ PROSTŘEDÍ jediná ek nejmladší prvorozený prost ední Obr. 3 Průměrné hodnoty hrubého skóru figurální tvořivosti dle pořadí narození Souvislost mezi objektivními charakteristikami rodiny a tvořivým potenciálem pubescentů Kromě faktorů rodinného prostředí tak, jak je vnímají sami pubescenti, nás také zajímalo, zda úroveň figurální a verbální tvořivosti souvisí s některými objektivními charakteristikami rodiny (tzn. pořadím narození, počtem sourozenců, vzděláním rodičů nebo jejich věkem). Vliv pořadí narození respondentů na výkony v testech tvořivosti jsme zjišťovaly pomocí jednofaktorové analýzy rozptylu testem LSD. Výsledky analýzy ukázaly, že nejvýše v testu figurální tvořivosti skórovali jedináčci. Nejslabší výkon v testu TSD-Z naopak podali nejmladší ze sourozenců. Statisticky průkazný rozdíl byl mezi výkonem jedináčků a výkonem nejmladších ze sourozenců (F = 2,75; p = 0,02). Jiné skupiny respondentů se dle kritéria pořadí narození ve výkonu v testu TSD- -Z statisticky významně nelišily, což ilustruje obrázek 3. Stejný postup jsme použily i při analýze vztahu mezi pořadím narození respondentů a jejich výkonem v testu verbální tvořivosti. Z grafického znázornění (viz obr. 4) je zřejmé, že nejvyšších výkonů dosahovali v testu verbální tvořivosti respondenti, kteří mají mladší i starší sourozence. Naopak nejméně bodů získali prvorození a benjamínci. Jako v předchozí analýze jsme i zde počítaly s devadesáti pěti procentní hladinou významnosti, ovšem nezjistily jsme žádné statisticky významné rozdíly mezi respondenty s různým pořadím narození (F = 0,34; p = 0,79). Znamená to tedy, že jedinci, kteří zaujímají v rodině různé pozice, jsou přibližně stejně verbálně tvořiví.

14 110 TVOŘIVOST PUBESCENTŮ jediná ek nejmladší prvorozený prost ední Obr. 4 Průměrné hodnoty hrubého skóru verbální tvořivosti dle pořadí narození Dále nás zajímalo, zda se do výkonů v testech figurální a verbální tvořivosti promítne počet sourozenců. Souvislost mezi výkonem v testu TSD-Z a počtem sourozenců respondenta jsme testovaly pomocí jednofaktorové analýzy rozptylu, testem LSD. Z analýzy vyplývá, že nejvyšších výkonů dosáhli v testu jedináčci (30,4 bodů), naopak nejnižších výkonů dosáhli respondenti s jedním sourozencem (26,4 bodů). Statisticky průkazný rozdíl jsme zjistily pouze mezi jedináčky a respondenty s jedním sourozencem (F = 1,76; p = 0,05). Jiné skupiny respondentů, tzn. respondenti se dvěma nebo třemi a více sourozenci se ve výkonu v testu TSD-Z statisticky významně nelišili. Naše zjištění potvrzuje všeobecně tradovaný názor, že jedináčci mají v průběhu vývoje k dispozici více stimulů, které podněcují rozvoj tvořivosti. Naprosto stejný postup byl použit při testování vztahu mezi úrovní verbální tvořivosti a počtem sourozenců respondenta. Nejnižšího průměrného skóru dosáhli v subtestu Věty respondenti s jedním sourozencem (10,5 bodů). Naopak nejvýše skórovala skupina se třemi a více sourozenci (12,5 bodů). Jednofaktorová analýza rozptylu ovšem neprokázala statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými kategoriemi dle počtu sourozenců (F = 1,17; p = 0,32). Další významnou proměnnou, kterou jsme sledovaly v souvislosti s výkony v testech tvořivosti, bylo vzdělání otce a matky. Při analýze vztahu mezi výkonem v testu TSD-Z a stupněm vzdělání rodičů jsme opět použily jednofaktorovou analýzu rozptylu, která ukázala, že vzdělání rodičů nemá na výkon v testu TSD- -Z signifikantní vliv. Stejnou analýzu jsme použily i při testování vztahu mezi

15 A RODINNÉ PROSTŘEDÍ 111 úrovní verbální tvořivosti a stupněm vzdělání rodičů. Dostalo se nám stejných výsledků. Vzdělání rodičů nemá statisticky významnou souvislost s verbální tvořivostí pubescentů. Dále nás zajímalo, zda se do výkonů v testech tvořivosti promítne věk rodičů. Analýzu jsme prováděly pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. Z korelace proměnných (věk rodičů a hrubé skóry v testech tvořivosti) vyplývá, že na devadesáti pěti procentní hladině významnosti věk rodičů nesouvisí s výkonem respondentů v testu TSD-Z ani v subtestu Věty. Testování vztahu na devadesáti procentní hladině významnosti také neprokázalo statisticky významné vztahy. Proto jsme se rozhodly korelovat s věkem rodičů ještě vážený skór v testu TSD-Z. Analýza prokázala slabý negativní vztah mezi věkem matek a výkonem v testu TSD-Z (r = -0,17; p < 0,10), což znamená, že respondenti mladších matek mají tendenci skórovat v testu figurální tvořivosti výše. Je ovšem třeba chápat toto zjištění s velkou opatrností. Z objektivních charakteristik rodinného prostředí souvisí s tvořivostí pubescentů pořadí narození a počet sourozenců. Naopak vzdělání rodičů a jejich věk nemá vliv na rozvoj tvořivosti dětí. Hypotézy 3 a 4 se tedy také potvrdily pouze částečně. Souvislost mezi figurální a verbální tvořivostí Dále jsme se zaměřily na to, zda výkon v testu TSD-Z souvisí s výkonem v subtestu Věty. Pomocí Pearsonova korelačního koeficientu jsme otestovaly vztah těchto dvou proměnných. Přestože je hodnota koeficientu poměrně nízká (r = 0,23; p < 0,05) a vztah mezi výkonem v testu figurální a verbální tvořivosti slabý, naznačuje určitou tendenci respondentů, kteří dosahují vyšších výkonů v testu TSD-Z, skórovat výše i v subtestu Věty. Hypotéza 5 se tedy potvrdila. Rodové rozdíly ve vnímání rodinného prostředí Další oblast, na kterou jsme se orientovaly, bylo vnímání rodinného prostředí jako takové. Zajímalo nás, zda se v percepci rodinného klimatu projeví statisticky významné rozdíly mezi chlapci a dívkami či nikoli. Statistická analýza ukázala, že obě pohlaví vnímají své rodinné prostředí velmi podobně. Jediným faktorem, ve kterém se percepce dívek a chlapců lišila, byla konfliktnost (t = 2,917; p = 0,004). Dívky vnímají své rodinné prostředí jako více konfliktní než chlapci. Hypotéza 6 byla tedy vyvrácena. Za těsnou hranicí devadesáti pěti procentní hladiny statistické významnosti se projevil i rozdíl mezi chlapci a dívkami ve dvou dalších faktorech orientaci na nezávislost (vyšší skór dívek) a kontrole (vyšší skór chlapců). Intersexuální rozdíly v percepci rodinného prostředí znázorňuje tabulka 2.

16 112 TVOŘIVOST PUBESCENTŮ Rozdíly v percepci sledovaných faktorů rodinného prostředí chlapci a dívkami T a b u l k a 2 Proměnná Dívky (N=75) Chlapci (N=57) AM SD AM SD t p Soudržnost 49,5 22,7 53,0 26,3 0,834,405 Expresivita 48,8 19,5 49,2 20,7 0,128,898 Konfliktnost 56,2 17,5 47,9 14,2 2,917,004 Orientace na nezávislost 52,9 16,8 47,7 12,9 1,945,053 Orientace na úspěch 49,2 18,4 54,9 19,7 1,695,092 Intelektuálně-kulturní orientace 39,1 22,9 41,4 19,7 0,601,548 Aktivní rekreační orientace 58,6 18,9 61,3 20,5 0,785,433 Morálně-světonázorová orientace 49,1 15,9 53,1 15,1 1,458,147 Organizace 47,9 18,9 49,9 19,1 0,631,528 Kontrola 46,5 20,6 52,9 17,9 1,870,063 Rodové rozdíly ve výkonu v testu TSD-Z Pomocí t-testu pro nezávislé vzorky jsme zjistily, že dívky a chlapci se statisticky významně neliší v celkovém skóru testu TSD-Z (t = 1,708; sv = 130; p = 0,09). Dívky získaly průměrně 50,3 bodů a chlapci 48,0 bodů, což jsou srovnatelné výsledky. Potvrdila se tedy naše 7. hypotéza o tom, že v celkové úrovni figurální tvořivosti se neprojeví statisticky významné intersexuální rozdíly. Rodové rozdíly ve výkonu v subtestu Věty T-test pro nezávislé vzorky neprokázal statisticky významný rozdíl mezi chlapci a dívkami ani v úrovni verbální tvořivosti (t = 1,444; sv = 130; p = 0,14). Jak jsme předpokládaly, dívky získaly více bodů než chlapci, bodový rozdíl nebyl ovšem dostatečně velký. Hypotéza 8 se tedy nepotvrdila. DISKUSE A ZÁVĚR Cílem této studie bylo přispět k hledání souvislostí mezi percepcí rodinného prostředí a některými základními charakteristikami rodiny a figurálním a verbálním tvořivým myšlením ve vzorku pubescentů.

17 A RODINNÉ PROSTŘEDÍ 113 Z námi realizovaného výzkumu vyplývají následující zjištění. Ze subjektivně percipovaných faktorů rodinného prostředí souvisí s tvořivostí pouze dva organizace a orientace na úspěch. S figurální kreativitou záporně koreloval faktor organizace. Toto zjištění je v souladu s všeobecně uznávaným názorem, že podporování svobody či naopak menší důraz na organizaci má významný vliv na rozvoj tvořivého potenciálu (Arieti, 1976). S verbální tvořivostí koreloval faktor orientace na úspěch také záporně. Tento výsledek podporuje poznatek o osobnostních rysech tvořivých jedinců, pro něž je typické hluboké zaujetí pro určitou činnost a nezávislost na mínění okolí, nikoli však touha po slávě a ocenění (Csikszentmihalyi, 1996; Zelina, 1995). K podobným závěrům dospěla i T. M. Amabile (1987), podle níž je tvořivý jedinec mnohem více motivován zájmem o danou oblast, než vnější odměnou, kterou může být právě i dosažení úspěchu. Oba výše uvedené vztahy byly ovšem poměrně slabé, a proto je třeba je vnímat pouze jako indikátor určitého trendu. V ostatních pubescenty subjektivně percipovaných faktorech rodinného prostředí (soudržnost, expresivita, konfliktnost, nezávislost, intelektuálně-kulturní orientace, aktivní rekreační orientace, morálně-světonázorová orientace a kontrola) nebyly zjištěny statisticky významné korelace s verbální či figurální tvořivostí. Tento jev může být podle našeho názoru podmíněn použitou diagnostickou metodou, které jsou vytýkány některé její psychometrické parametry. Stejně tak i tendence pubescentů projevovat se sociálně žádoucím způsobem mohla sehrát určitou roli. V našem výzkumu se nepotvrdil ani všeobecně uznávaný předpoklad, že podporování nezávislosti pozitivně ovlivňuje rozvoj tvořivého potenciálu jedince (Domino, 1979; Feldhusen, 1995; Jurčová, 1980; Szobiová, 2004; Zelina, 1995). Domníváme se, že naše zjištění může být vysvětleno tím, že pubescenti vnímají vzhledem k vývojové fázi, kterou prochází, své rodinné prostředí jako klima, které nepodporuje jejich nezávislost tak, jak by si oni sami představovali. Proto se v naší studii pravděpodobně neprojevil statisticky významný vztah mezi tendencí k nezávislosti a vyšší úrovní tvořivého myšlení. Je možné, že kdybychom podobný výzkum realizovaly na vzorku mladších nebo naopak starších respondentů, pak by se souvislost mezi výše uvedenými proměnnými prokázala. Čápův předpoklad o konfliktnosti rodinného prostředí jako bariéře tvořivého myšlení se v našem výzkumu také nepotvrdil. J. Čáp (1996) svůj výzkum ovšem nerealizoval na vzorku tvořivých jedinců, ale na průměrné populaci. Životní styl rodiny, orientace na intelektuálně-kulturní nebo aktivní rekreační činnost nehrála v našem výzkumu ve vztahu k tvořivosti rovněž významnou roli. Tvořivější pubescenti se od méně kreativních chlapců a dívek neliší v percepci rodinného prostředí orientujícího se spíše na umělecké nebo sportovní zájmy. Podle výzkumu E. Kováčové (1979) převažují v rodinách tvořivých dětí umělecké zájmy nad sportovními. Také G. Domino (1979) zjistil, že rodiče tvořivých chlapců se častěji a intenzivněji věnují uměleckým zálibám. Za možné vysvětlení našeho zjištění

18 114 TVOŘIVOST PUBESCENTŮ v konfrontaci s výsledky studií E. Kováčové a G. Domina považujeme fakt, že v našem výzkumu hodnotili životní styl rodiny jako celku sami pubescenti, kdežto E. Kováčová a G. Domino pracovali s údaji od rodičů. Ani kontrola, která hraje podle G. Domina (1979) roli při rozvoji tvořivosti, se v naší práci neprojevila jako významný faktor vztahující se ke kreativitě. Dále jsme prokázaly statisticky významné vztahy mezi figurální a verbální tvořivostí pubescentů a některými z objektivních charakteristik rodiny. Vzhledem k pořadí narození si v testu figurální tvořivosti vedli nejlépe jedináčci, kteří se statisticky významně lišili od skupiny respondentů zaujímajících mezi sourozenci pozici nejmladšího, benjamínka. Naše zjištění koresponduje s výsledky výzkumu M. A. Runca a M. D. Bahledy (1987), kteří dospěli k závěru, že ve vzorku dětí (průměrný věk 10,4 let) skórují nejvýše jedináčci. Toto zjištění je všeobecně vysvětlováno jako důsledek toho, že rodiče, kteří mají pouze jedno dítě, ho mohou více stimulovat, tedy i tvořivě rozvíjet. Také počet sourozenců má vliv na výkon v testu figurální tvořivosti. Statisticky významný rozdíl se projevil mezi výkonem jedináčků a respondentů s jedním sourozencem. Ve výkonu v testu verbální tvořivosti se ovšem neprojevil statisticky významný rozdíl mezi různými skupinami respondentů dle pořadí narození nebo počtu sourozenců. Je pravděpodobné, že kdybychom k diagnostice verbální tvořivosti použily více různých úkolů, pak by se statisticky průkazný rozdíl mohl projevit tak jako například ve studii M. A. Runca a M. D. Bahledy (1987). Z jejich výzkumu vyplývá, že jedináčci si v testech verbální tvořivosti vedou ve srovnání s jedinci, kteří mají více sourozenců, hůře. Vysvětlením tohoto faktu je pravděpodobně to, že v rodinách s více dětmi jsou děti vystaveny podnětnější verbální stimulaci, která napomáhá rozvoji verbální tvořivosti. Z další analýzy vyplynulo, že ani stupeň vzdělání matek a otců nemá na výkon v testu figurální a verbální tvořivosti statisticky významný vliv. Na základě tohoto zjištění se lze domnívat, že při stimulaci či potlačování tvořivosti dítěte hrají pravděpodobně významnější roli jiné faktory, než je úroveň dosaženého vzdělání rodičů. Těmito činiteli mohou být například osobnostní rysy rodičů nebo jejich výchovné přístupy. Podobně jako stupeň vzdělání rodičů, nemá ani jejich věk zásadní vliv na výkon pubescentů v testech tvořivosti. Zajímalo nás také, zda budou výkony pubescentů v testu figurální tvořivosti korelovat s výkony v testu verbální tvořivosti. Korelační koeficient prokázal pozitivní statisticky významný vztah mezi těmito proměnnými. Vztah je ale spíše slabý až středně silný. Těsnost vztahu mezi těmito proměnnými závisí dle našeho názoru do určité míry na zvolených diagnostických metodách. Podobně jako v naší práci se středně těsný vztah (r = 0,29; p 0,01) mezi figurální a verbální tvořivostí žáků třetích tříd základních škol potvrdil ve studii V. Čavojové (2005). Autorka zvolila k diagnostice figurální tvořivosti také test TSD-Z. Verbální tvořivost testovala pomocí autorsky sestavené testové baterie. Také M. Zelina (1995), který diagnostikoval u vzorku 196

19 A RODINNÉ PROSTŘEDÍ 115 adolescentů ve věku let tvořivost figurální (subtest Kruhy z Torranceho testu figurálního myšlení) a verbální (zkouška Co by se stalo, kdyby?), koreloval tyto dvě proměnné. V jeho studii se ovšem statisticky významný vztah neprojevil. Domníváme se, že to, zda spolu budou figurální a verbální tvořivost korelovat, závisí do určité míry na volbě diagnostických metod, které se v konkrétní studii použijí. Další oblastí, kterou jsme se zabývaly, byly intersexuální rozdíly ve vnímání rodinného prostředí. Statisticky významný rozdíl mezi chlapci a dívkami se prokázal pouze ve faktoru konfliktnost. Dívky vnímají své rodinné prostředí jako více konfliktní než chlapci, což může být podle našeho názoru zapříčiněno obecně větší vnímavostí a citlivostí dívek vůči konfliktům. V souvislosti s kreativitou jsme se zabývaly také intersexuálními rozdíly ve výkonech v testech tvořivosti. V testu TSD-Z se neprojevil statisticky významný rozdíl mezi chlapci a děvčaty. Hypotéza 7 se tedy potvrdila. Ke stejnému závěru dospěl V. Kováč a R. Keklak (2003), kteří mezi chlapci a dívkami, žáky čtvrtých tříd základních škol, nezjistili statisticky významný rozdíl ve výkonu v TSD-Z. Podobný výsledek získala i E. Szobiová (2005), která používala při srovnávání tvořivých výkonů osmnáctiletých chlapců a dívek TSD-Z. V jiných studiích (Fichnová, 2002; Jurčová, 1984; Pavlíková, 2004), v nichž byly použity odlišné diagnostické nástroje, se projevily některé statisticky významné rodové rozdíly v tvořivých výkonech. Dále jsme předpokládaly, že mezi chlapci a dívkami se projeví statisticky významný rozdíl v úrovni verbální tvořivosti, a to ve prospěch dívek. Dívky sice získaly více bodů než chlapci, tento bodový rozdíl ovšem nebyl dostatečně velký. Domníváme se, že kdybychom k diagnostice verbální tvořivosti použily obsáhlejší testový materiál, byla by větší šance, aby se projevil statisticky průkazný rozdíl mezi pohlavími. Obecně se totiž předpokládá a různé studie to potvrzují, že dívky jsou verbálně tvořivější než chlapci. Verbální tvořivostí čtyřletých dětí se zabývala K. Fichnová (2002). Dívky produkovaly více slovních nápadů než chlapci, což autorka studie vysvětlila tím, že dívky jsou verbálně zdatnější. Také E. Szobiová (1998b) zjistila v souboru adolescentů rozdíly v míře verbální tvořivosti ve prospěch dívek. Námi sledované faktory rodinného prostředí nemají podstatný vliv na tvořivost jedince. Z tohoto důvodu považujeme za zajímavé zaměřit se v dalších studiích na souvislost tvořivosti dítěte s některými dalšími vlivy rodinného prostředí, například výchovným stylem rodičů a jejich osobnostními charakteristikami. Příznivé rodinné prostředí můžeme s největší pravděpodobností vedle pozitivního školního klimatu pokládat za jeden z mnoha faktorů, které kladně ovlivňují tvořivost dítěte v rámci cíleného rozvoje tvořivosti. Problematika vztahu mezi charakteristikami rodinného prostředí a tvořivostí, jako jedna z kategorií determinujících rozvoj tvořivého potenciálu jedince, tak zůstává stále otevřená. Jak jsme již uvedly, v rámci tohoto výzkumu by bylo přínosné rozšířit testový materiál, především v oblasti zaměřené na diagnostiku verbální tvořivosti. Také

20 116 TVOŘIVOST PUBESCENTŮ informace získané Škálou rodinného prostředí by bylo vhodné doplnit některými dalšími metodami, například rozhovory se samotnými pubescenty a jejich rodiči. Náročnou, ale informačně bohatou metodou je také návštěva experta v rodině, která by doplnila střípky údajů o rodinném prostředí v komplexnější obraz. Na základě našich zkušeností s Urbanovým figurálním testem tvořivého myšlení by rovněž bylo zajímavé provést obsahovou analýzu kreseb respondentů. LITERATURA AMABILE, T. M Motivation to be creative. In: ISAKSEN, S. G. (Ed.): Frontiers of creativity research: Beyond the basics. Buffalo : Bearly Limited. ARIETI, S Creativity: The magic synthesis. New York : Basic Books. BOURAKOVÁ, D Vztah tvořivosti k temperamentu u žáků SŠ. Diplomová práce. Brno : FF MU. CSIKSZENTMIHALYI, M The creative personality [Electronic version]. Psychology Today, vol. 29, july-august, p ČÁP, J Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha : ISV. ČÁP, J. MAREŠ, J Psychologie pro učitele. Praha : Portál. ČAVOJOVÁ, V Vybrané aspekty tvorivosti v mladšom školskom veku a ich vzťah k verbálnej inteligencii. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, roč. 40, č. 1, s DACEY, J. S. LENNON, K. H Kreativita. Praha : Grada. DOČKAL, V Rodinné prostredie ako činiteľ rozvoja detských talentov. In: KOŠČO, M. SARMÁNY SCHULLER, I. BROZMANOVÁ, E. (Eds.): Retrospektíva, realita a perspektíva psychológie na Slovensku. Zborník príspevkov VIII. zjazdu slovenských psychológov. Bratislava : Stimul, s DOMINO, G Creativity and home environment. Gifted Child Quarterly, vol. 23, no. 4, p EISENMAN, R Birth order and artistic creativity. Journal of Individual Psychology, vol. 20, no. 2, p FELDHUSEN, J. F Creativity: A knowledge base, metacognitive skills and personality factors. Journal of Creative Behavior, vol. 29, no. 4, p FICHNOVÁ, K Tvorivé schopnosti chlapcov a dievčat predškolského veku. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, roč. 37, č. 4, s GAYNOR, J. I. R. RUNCO, M. A Family size, birth-order, age-interval and creativity of children. Journal of Creative Behavior, vol. 26, no. 2, p HARGAŠOVÁ, M. KOLLÁRIK, J Škála rodinného prostredia. Príručka. Bratislava : Psychodiagnostické a didaktické testy. JURČOVÁ, M Niektoré osobnostné koreláty tvorivých schopností. In: ŠÍPOŠ, I. KOVÁČ, D. (Eds.): Psychológia a socialistický spôsob života. Zborník referátov a príspevkov z V. zjazdu Slovenskej psychologickej spoločnosti konaného v roku Bratislava : Psychodiagnostické a didaktické testy, s JURČOVÁ, M Torranceho figurálny test tvorivého myslenia. Príručka. Bratislava : Psychodiagnostické a didaktické testy. JURČOVÁ, M. ZELINA, M Barriers of personality creativization. Studia Psychologica, vol. 35, no. 1, p KOHOUTEK, R Rodinné prostředí. Brno : PÚMB.

21 A RODINNÉ PROSTŘEDÍ 117 KOVÁČ, T. KEKLAK, R Tvorivosť učiteľa a jeho vplyv na tvorivú klímu v triede. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, roč. 38, č. 4, s KOVÁČOVÁ, E Odraz niektorých charakteristík rodinného a školského prostredia v tvorivých výkonoch. Československá psychologie, roč. 23, č. 6, s KUSÁ, D Tvorivosť a prosociálna tvár konformity. In: KOŠČO, M. SARMÁNY SCHULLER, I. BROZMANOVÁ, E. (Eds.): Retrospektíva, realita a perspektíva psychológie na Slovensku. Zborník príspevkov z VIII. zjazdu slovenských psychológov. Bratislava : Stimul, s MacKINNON, D. W The nature and nurture of creative talent. American Psychologist, vol. 17, no. 7, p MEILI, R. SMÉKAL, V Testová příručka Analytického testu inteligence (A-I-T). Bratislava : Psychodiagnostické a didaktické testy. PAVLÍKOVÁ, E Tvořivost jedenáctiletých dětí souvislosti s inteligencí, zájmy a sociálním prostředím. In: SMÉKAL, V. LACINOVÁ, L. KUKLA, L. (Eds.): Dítě na prahu dospívání. Brno : Barrister & Principal, s RUNCO, M. A. BAHLEDA, M. D Birth-order and divergent thinking [Electronic version]. Journal of Genetic Psychology, vol. 148, no. 1, p SIEGELMAN, M Parent behavior correlates of personality traits related to creativity in sons and daughters. Journal of Consulting and Clinical Psychology, vol. 40, no. 1, p SOBOTKOVÁ, I Nepublikovaná přednáška. Brno. STEIN, M. I A transactional approach to creativity. In: TAYLOR, C. W. BARRON, F. (Eds.): Scientific creativity its recognition and development. New York : Wiley, p SZOBIOVÁ, E. 1998a. Fenomén tvorivosti základné pojmy a ich chápanie v retrospektíve a dnes. Československá psychologie, roč. 42, č. 6, s SZOBIOVÁ, E. 1998b. Tvorivosť z pohľadu interpohlavných rozdielov u adolescentov. In: SAR- MÁNY SCHULLER, I. KOŠČO, M. JAŠŠOVÁ, E. (Eds.): Človek na počiatku nového tisícročia. Zborník z Psychologických dní Bratislava : Stimul, s SZOBIOVÁ, E Tvorivosť od záhady k poznaniu. Bratislava : Stimul. SZOBIOVÁ, E Tvorivosť dievčat/žien a chlapcov/mužov v širších súvislostiach. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, roč. 40, č. 1, s ŠKRABÁNKOVÁ, J Vliv rodinného prostředí na utváření osobnosti. Pedagogická orientace, roč. 13, č. 1, s TROJANOVÁ, L Vztah mezi tvořivostí pubescentů a některými faktory rodinného prostředí. Diplomová práce. Brno : FF MU. URBAN, K. K. JELLEN, H. G. KOVÁČ, T Urbanův figurální test tvořivého myšlení (TSD Z). Příručka. Brno : Psychodiagnostika. ZELINA, M Výchova tvorivej osobnosti. Bratislava : PdF UK. Souhrn: Studie se zabývá souvislostí mezi některými aspekty rodinného prostředí a figurální a verbální tvořivostí pubescentů. Výsledky potvrdily pouze některé z předpokládaných vztahů. Slabé korelace záporné hodnoty se prokázaly mezi percipovanou orientací rodiny na úspěch a verbální tvořivostí a též mezi organizací rodiny a figurální tvořivostí. Dále se potvrdila souvislost mezi pořadím narození pubescentů a figurální tvořivostí. S výkonem v testu TSD-Z koreloval výkon v subtestu Věty. Prokázal se také rozdíl mezi chlapci a dívkami ve vnímání konfliktnosti rodinného prostředí. Rodové rozdíly ve výkonu pubescentů v testech tvořivosti se neprokázaly. Klíčová slova: tvořivost, figurální tvořivost, verbální tvořivost, rodinné prostředí, pubescence

22 118 Mgr. Lucie TROJANOVÁ absolvovala v roce 2007 studium jednooborové psychologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současné době pracuje v Pedagogicko-psychologické poradně ve Žďáře nad Sázavou. Zajímá se o psychodiagnostiku, psychologii tvořivosti a arteterapii. PhDr. Zdenka STRÁNSKÁ, Ph.D. pracuje jako odborná asistentka na Psychologickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Vyučuje pedagogickou psychologii, školní psychologii, didaktiku psychologie, psychologii pro učitele a obecnou psychologii. Výzkumně se zaměřuje na problematiku motivace k učení, nudy, strachu, úzkosti a trémy v současné škole, stylů učení žáků a studentů, školní úspěšnosti žáků, tvořivosti žáků a studentů učitelství, osobnosti učitele atd.

23 119 Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 44, 2009, č. 2, s PREŽÍVANIE PRÍSLUŠNOSTI KU KOMUNITE A SUBJEKTÍVNA KVALITA ŽIVOTA RÓMSKYCH A NERÓMSKYCH ŽIAKOV ZÁKLADNEJ ŠKOLY ELENA LISÁ Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychológie, Bratislava EXPERIENCING OF COMMUNITY BELONGING AND SUBJECTIVE QUALITY OF LIFE BY ROMA AND NON-ROMA BASIC-SCHOOL PUPILS Abstract: The goal of this study was to verify connections between a community belonging and subjective quality of life. The sample of 140 7th-grade pupils (mean age of 13 years) participated in the research, of which 62 (44 %) children were Roma pupils and 78 (56 %) non-roma pupils. The results: Community belonging has two dimensions: belonging to a place and belonging to people. It is thus defined by both the Roma and non-roma community. Community belonging is a cognitive-emotional construct, while belonging to a place pertain rather to cognitive component and belonging to people to emotional component. The intensity of experiencing of community belonging does not depend on adolescents gender, the class type (the mixed class / Roma class); neither it depends on one s place of living, nor on one s ethnical membership. Community belonging predicts experiencing of subjective quality of life: positive attitude toward life, self-esteem, emotional habitual well-being, and satisfaction with community. Key words: community belonging, satisfaction, subjective quality of life, Roma pupils V príspevku sa venujeme významu prežívania príslušnosti ku komunite. Začíname prehľadom výskumov o vzťahoch prežívania príslušnosti ku komunite a ukazovateľov spoločenského, sociálneho, fyzického či psychického zdravia človeka. Dôraz kladieme na príslušnosť ku komunite ako k lokálnemu spoločenstvu (Chaskin, 1997). Prítomnosť prostredia susedstva, teritória jednotlivca, skupiny jednotlivca, jedinečnosť Prišlo E.L., VÚDPaP, Trnavská cesta 112, Bratislava elena.lisa@vudpap.sk